Zoologickou zahradu plnou papoušků otevřeli manželé Škrhákovi před deseti lety, barevné opeřence přitom chovají asi čtyřikrát déle.
„Dovolenou jsem neměl už řadu let, naopak mám firmy na zpracování kovošrotu, které chod zoo financují. Jinak bychom to neutáhli,“ podotýká Vlastimil Škrhák.
Od papoušků totiž jen tak odejít nejde. Jeho manželka Hana, která oficiálně zastává post ředitelky zoo, se stará o krmení, vybavení a vzhled voliér.
„Každý den mi krmení a uklízení voliér zabere asi tři hodiny. Pro různé druhy papoušků máme různé krmné směsi, dáváme jim také ovoce a zeleninu nebo různé příkrmy,“ vyjmenovává s tím, že do časového údaje nezapočítává míchání, krájení ani další přípravu. Denně jim také dává čerstvou vodu.
Papoušky chrání před cukrovkou i tloustnutím
„Je to docela věda. Papoušci jsou náchylní na diabetes, takže bych kvůli cukru měla být opatrná na dávky ovoce. Pro zpestření jim dáváme třeba pampelišku nebo řebříček, mají rádi také zeleninu,“ prozrazuje Škrháková.
Rozdíl je i mezi jednotlivými druhy. Třeba amazoňané jsou náchylní na tloustnutí, takže by neměli dostávat příliš mnoho olejnatých semen a ořechů, které jsou zase vhodné pro druhy ara.
A že toho nesní zrovna málo. Pro velké ary zelenokřídlé nebo ararauny mají naváženou dávku čtvrt kilogramu na den.
Za rok utratí manželé Škrhákovi asi tři čtvrtě milionu korun jen za krmení. Další peníze jdou na léky, vitaminy a očkování ptáků, ale i na opravy klecí, výstavbu budek a doplnění bidel.
„Snažíme se, aby měli dost podnětů k zabavení. Tady jim naservírujeme všechno pod nos, ale ve volné přírodě až osmdesát procent každého dne tráví bojem o přežití. Je logické, že se v zajetí nudí,“ usmívá se chovatelka.
Bidla i hračky především ze dřeva musejí chovatelé často měnit. Svými drápky a zobáky je totiž papoušci dokážou poměrně rychle rozcupovat na třísky. Na dřevo tak Škrháková chodí se synem do nedalekého lesa, v němž si s lesníky domluvili spolupráci. Větve z pokácených ovocných nebo zahradních stromů jim nosí i sousedé a místní.
K dalším běžným pracem patří zavlažování a zastřihávání trávníků ve voliérách. Když přijde období hnízdění, což je pro některé druhy už na přelomu roku, přidávají se další povinnosti - Škrhákovi musejí do vnitřních zimovišť dodat budky, vystlat je a udržovat v nich přiměřenou vlhkost, aby měla vajíčka ideální prostředí.
Někteří chovatelé dokonce ručně dokrmují mláďata nebo mají vajíčka v líhních. „My to ale děláme pouze v nezbytně nutných případech,“ upřesňuje Škrháková.
Mláďata ale kroužkují a kontrolují. Odrostlé jedince prodávají do zoologických zahrad i chovatelům, případně je za jiné kusy vymění. Peníze pak využijí buď na nákup dalšího krmení, nebo na léky či opravu voliér.
Křik papoušků sousedy neruší
Ačkoli na zahradě o rozloze asi půl hektaru žijí více než dvě stovky papoušků, sousedi jediné papouščí zoo v Evropě si na hluk nestěžují. „Daří se nám ten křik držet uvnitř mezi voliérami. Pletivová konstrukce to docela dobře odhlučňuje,“ ujišťuje Škrháková.
Papouščí zoo v číslech
|
Zahrada neruší sousedy, netísní se v ní ani davy turistů. Ročně sem zavítá přes 20 tisíc lidí. Do vesnice necelou hodinu od centra Brna jezdí regionální autobusy, manželé Škrhákovi ale vnímají, že přicházejí o návštěvníky, kteří si čas na zajížďku udělat nechtějí.
A do Bošovic nejezdí ani veterinář. „Když je nějaký problém nebo je potřeba vzít papouška na prohlídku, jedeme do Brna. Zvířata převážíme v dřevěných chovatelských přepravkách nebo plastových boxech pro kočky,“ doplňuje Škrháková.
Často jim do zahrady volají lidé, kteří už se o své domácí papoušky nemohou nebo nechtějí starat. Majitelé je ale zpravidla odmítají.
„S nabídkou na darování papouška mi zvoní telefon skoro každý týden. Jenže my prostě nejsme útulek, nejsme na to vybavení. Nový papoušek by musel být v karanténě a projít různými testy, než bychom ho mohli umístit do voliéry,“ vysvětluje.
Na řadě je pavilon Austrálie
V Bošovicích mají zaběhnutou koncepci. Chtějí vybudovat kompletní americký a africký světadíl, aktuálně napínají síly na Austrálii, pro niž musí vzniknout další pavilon.
„Nejde nám o to mít tu všechny druhy. To by ani nešlo, když je jich dohromady na čtyři stovky. Ale chceme mít reprezentativní ukázky ptactva daného kontinentu,“ upřesňuje.
Mezi nejvzácnější druhy, které návštěvníci ve zdejší zoologické zahradě uvidí, se řadí ara vojenská a ara kaninda.
„Já mám však nejraději kakadu. Jsou to ale zlobidla, rozbíjejí hračky a samec je schopný samičce i ublížit, pokud není po jeho vůli,“ uzavírá se smíchem Škrháková.