Neymar sám sobě škodí, hráč je jeden z nejlepších, říká brněnský komentátor

„Tábory fanoušků tohle mistrovství od začátku spíš spojovalo než rozdělovalo. Cítil jsem tam hodně pozitivní atmosféru,“ ohlíží se brněnský reportér za svou návštěvou Ruska.

Jací jsou Rusové jako fanoušci?
V den našeho příletu jsme mluvili hned na letišti se spoustou lidí. Ptali se nás, jak se těšíme, a my jsme na oplátku chtěli vědět od nich, jak vnímají šampionát. Bylo znát, že vůči domácímu týmu jsou Rusové strašně negativní. Rusko je na žebříčku FIFA poslední ze zemí, které se na mistrovství světa probojovaly, a místní nevěřili tomu, že sborná může na turnaji něco dokázat. Přišla však první výhra, nálada se změnila, umocnil to postup ze skupiny a rázem i Rusko šampionátu podlehlo. Načež ta euforie pokračuje. Po postupu přes Španělsko se slavilo čtyřiadvacet hodin, nadšení panuje mezi fanoušky i v médiích. Nálada se otočila.

Přenesla se i na tribuny?
Atmosféra na utkání Ruska proti Egyptu, které jsem navštívil, byla dobrá. Mám ale srovnání se zápasy Brazílie, Argentiny nebo Mexika a s tím se samozřejmě měřit nedá. Rusové nejsou zvyklí se projevovat takto spontánně. Už to, co se dělo v podání Brazilců nebo Argentinců v metru, bylo parádní. Viděli jsme, jak si těsně před vypadnutím Argentiny dělalo 10 tisíc Brazilců legraci z Messiho a zpívalo Messi, ciao, Messi, ciao. (usmívá se) Úplně nejlepší byli asi Mexičané, dokonce se k nám doneslo, že v době, kdy jejich tým porazil Němce, naměřili v Mexiku malé zemětřesení. Tohle v ruské nátuře není, Rusové jsou chladnější.

Co organizace šampionátu, podařila se?
Všechno bylo perfektně zorganizované, včetně dopravy. Každý fanoušek musel nosit svoji identifikační kartu, bez které by na zápasy nebyl připuštěn. To je ochrana proti rowdies, problémoví fanoušci neměli mít šanci vůbec se k lístkům dostat. Zato fanoušci s identifikační kartou měli řadu výhod, třeba dopravu zdarma. I mezi Moskvou a Petrohradem mohli jet ve vybraných spojích osm hodin zadarmo. Metro pro ně jezdilo co dvě minuty. Vyprázdnit stadion o kapacitě 80 tisíc diváků se dařilo bleskově.

Která ze zahraničních zemí má mezi fanoušky na mistrovství převahu?
Jednoznačně Argentina v Petrohradu. Ta masa mě šokovala. Argentina hrála s Nigérií poslední zápas ve skupině, stadion měl kapacitu 65 tisíc lidí a dobře 80 procent tribun obsadily argentinské dresy. Hodně v Rusku bylo taky Kostaričanů. Brazílii se fandí všeobecně, ale pokud jde o převahu, měla ji v hledišti Argentina.

7 fotografií

Měli fanoušci někde možnost kontaktu s hráči?
Fantastickou věc jsme zažili v Soči. Den před zahájením turnaje jsme přejížděli do fanzóny, kde jsme chtěli natáčet, a kousek od stadionu jsme si všimli velké masy lidí. Nařídili jsme tedy taxikáři, aby zastavil, a čekali jsme. Za tři minuty přijel autobus se španělským týmem. Bylo to den poté, co Španělé odvolali trenéra Lopeteguiho, jeho nástupce Hierro vystupoval z autobusu jako první. Fanoušci byli v extázi, vytvořili špalír, hráči to naopak zvládli s chladnými tvářemi. Na mumraj kolem sebe jsou zvyklí.

Kde měli fanoušci k hvězdám nejblíž? Konaly se třeba otevřené tréninky?
Brazílie v Soči takový trénink měla. Tam to bylo strašně zajímavé, že byl nejen přístupný celý trénink, ale ještě se hráči po jeho skončení šli lidem podepsat. Brazílie je v tomto ohledu víc otevřená než ostatní. Hvězdy šly mezi fanoušky, někteří hráči mezi ně vykopli i míče. O Neymarův míč se strhla vřava, lidé po něm skákali. Brazilci byli velice vstřícní. Samozřejmě jsme se ptali, kde ještě jsou takhle otevření k veřejnosti, a zjistili jsme perličku u Anglie.

Povídejte.
Anglie jde úplně jinou cestou než dřív. Zvolila vlídnější přístup k médiím, jimž otevřela tiskové středisko uvnitř svého hotelu. Pak, když jdou hráči mezi novináře, tak si s nimi nejdřív zahrají šipky nebo bowling. Jeden hráč a jeden novinář hrají krátce mezi sebou a až pak si jdou povídat. Je to atmosféra, kterou tam navodil trenér Gareth Southgate. Týmu to může strašně pomoct. V Anglii se najednou neřeší špatné věci jako v minulosti, nehledají se jen chyby. Vedení mužstva si takhle naklonilo média na svoji stranu. Uvidíme, kam až je to dovede.

Dbají jednotlivé hvězdy na mistrovství na svoji image? Občas vidíme v televizních záběrech hráče při vystupování z autobusu podepsat se, vzít dítě do náručí, promluvit s ním.
Traduje se historka, jak Ronaldovi napsal malý fanoušek, načež mu Ronaldo  zařídil vstupenku na utkání a sešel se s ním. Lidé tyhle příběhy milují. Otázkou je, nakolik je to ze strany hvězd chtěné a nakolik jde o image. Zrovna Ronaldo oproti Messimu něco takového čas od času udělá. Messi ne. Tak to na mě působí zvenčí. Víte, Ronaldo má všeobecně pověst nagelovaného frajírka, ale zároveň ze všech sportovců přispívá nejvíc na charitu. Vyrostl z chudých poměrů, vychovávala ho maminka a takhle on vrací část toho, k čemu se dostal. Pro mne nejlepším fotbalistou světa je právě Ronaldo.

Přiblížil jste se k němu? 
Pokud hráč nepřijde na předzápasovou tiskovou konferenci, není šance. Ronaldo nepřišel. Viděli jsme ho na tréninku a to bylo všechno. Ronaldo si drží svoji hradbu pana nedotknutelného, proniknout k němu bez toho, aby on chtěl, nelze. V mixzóně projde kolem novinářů, baví se jen s těmi, se kterými chce. Nic víc, nic míň.

Hodně negativní pozornosti na sebe strhl Brazilec Neymar svým simulováním v utkání proti Mexiku. Máte pro něho pochopení?
Beru Neymara jako jednoho z nejlepších hráčů světa. Škodí mu to, co dělá, protože jako hráč je fantastický. Kdyby jen nepředváděl na hřišti tu komedii... (zvažuje slova) pak by byl možná ještě váženější. Možná pro tohle simulování je až třetí v pořadí obliby u fanoušků za Ronaldem a Messim. Přestože ten tlak zatím zvládal dobře, to je taky potřeba vyzdvihnout, Brazílii táhnul. Což se o Messim tolik říct nedalo. Možná byl na Messiho větší tlak, je mu jedenatřicet, Neymar má pětadvacet. Ale komediant to je.

Kdo mistrovství vyhraje?
Před začátkem jsem tipoval Francii a zůstanu u ní. V osmifinále ustála tlak, zahrála fantasticky, ve čtvrtfinále na to navázala. Může jí zahrát Giroud, může jí zahrát Griezzman, když se jim nedaří, je tam Pogba, rozjel se Mbappé... Mají to dobře vyvážené.

Nevěříte tomu, že když už se na tomto turnaji stalo tolik překvapení, že dalším překvapením to i ve finále skončí?
Překvapení v tom duchu, že by třeba ve finále bylo Rusko, nečekám. Belgie by takovým překvapením nebyla, vzhledem k tomu, jak si dosud na mistrovství počínala, navíc dokázala vyřadit Brazílii... Francie si v semifinále zahraje právě proti ní, a kdo z nich se dostane do finále a vyhraje ho, může říct, že šel tou nejtěžší možnou cestou, jakou mohl jít.

Odvezl jste si pozitivní dojmy i z Ruska jako takového?
Nechci soudit režim, jaký v Rusku je. Ten se šampionátem neměl nic společného. Samotní lidé jsou milí a přátelští. Jak se s nimi začnete bavit o politice, tak debata bohužel končí tam, kde nechcete, jinak jsou ale ochotní pomoct kdykoliv. O jedné takové příhodě bych mohl vyprávět historku.

Sem s ní.
V Soči, kde není metro až ke stadionu, jsme cestou na zápas na ulici zastavili tuktuk. Přiblížili jsme se k zóně dvou kilometrů od stadionu, za kterou už žádné vozidlo nesmí, hlídá to policie. Je to uzavřená zóna. My jsme ale dojeli v tom tuktuku, což policisty možná zmátlo. Mávali jsme novinářskými akreditacemi, řidič už z dálky volal „pressa, pressa“ a netvářil se, že chce zastavit. Nasadil kamenný obličej, a tak ho hlídači nechali jet. (směje se) Sám nám říkal, že normálně by minimálně přišel o papíry, možná by po něm začali střílet. Tady ne. Tak už v té zóně zůstal a vozil fanoušky od brány 1 k bráně10, kam by jinak museli pěšky. A ještě si vydělal.

Viděli jste někde pouliční hordy fanoušků?
Velké davy ano. Pokud se má na stadion nacpat 80 tisíc lidí, tak je to masa, která se valí. Ale mezi soupeřícími tábory bylo všechno strašně přátelské. Čekal jsem nějaké pnutí kolem zápasu Brazílie–Kostarika, a nic. Vládl pozitivní duch. Stejně tak na zápase Argentina–Nigérie. Nebyl jsem na zápase Anglie, která byla v minulosti svými rowdies pověstná. Ale i takoví Srbové, i když jejich národní federace dostala za chování fanoušků pokutu, byli relativně v pohodě. Nepokoje jsme nezažili.