Pojďme nejdřív zavzpomínat na období, kdy váš otec Jiří Kubička vedl lázně. Vybavujete si ty roky?
Jsou to časy mého útlého dětství, v podstatě jsem se tady narodila. Bydleli jsme u tehdejších Bertiných lázní, kde byl služební byt. Tatínek byl lékař i ředitel. Přišel sem v roce 1952, než jsem se narodila, a měl za úkol lázně postavit na nohy. V opačném případě by byly zrušeny, protože byly po válce zdevastované. On je začal budovat a v polovině 60. let už vznikl komplex, který je podobný současným Bertiným lázním. Z 35 lůžek jich bylo asi 150 a dnes jich je bezmála 200. Koncem 50. let se snažil prosazovat, aby v Třeboni vznikly další, protože věděl, že jsou tady zásoby kvalitní rašeliny. V 70. letech už byla Aurora v provozu a můj otec byl předtím takzvaně odejit. Byl u položení kamene, ale nedočkal se otevření.
Snášel to těžko?
Samozřejmě ho to mrzelo a nebylo to pro něj jednoduché, protože lázně budoval a měl za sebou i několik infarktů.
Vy jste tady asi trávila dost času.
Byla jsem v lázních často. Společně jsme chodili na kontroly a mě bavilo poznávat provoz lázní a pozorovat ho ze všech možných stran.
Poznávala jste ho i jako porevoluční starostka, když jste připravovala privatizační projekt na Bertiny lázně, které na začátku 90. let město získalo. Poté jste byla ve firmě Lavana, která uspěla v privatizační soutěži o lázně Aurora roce 1997. Mrzí vás zpětně, že se to nakonec nepodařilo?
Já jsem mezitím v lázních pracovala na pozici vedoucího obchodního oddělení. Právě v té době jsem zjistila, že privatizační proces je komplikovaný. Tehdejší věřitel přeprodal svou pohledávku na dalšího člověka. Lázně nesplácely a byly vytvořeny podmínky pro to, aby se nesplatily nikdy a lázně získal ten, kdo pohledávky překoupil. To jsem nepovažovala za správné. Říkala jsem si, že by lázně měly být soutěženy v privatizaci. Naši kamarádi, kteří byli ve společnosti Lavana, se přihlásili do soutěže. Vyhráli, ale na přelomu roku přišla nová, úřednická vláda předsedy Tošovského a paní ministryně Roithová naznala, že by byla raději, kdyby se lázně předaly bezúplatně městu.
A byl z toho soudní spor...
Lavana se soudila, protože stát přišel o 301 milionů korun, Lavana o lázně a bezúplatně je získalo město, i když část peněz pak zaplatilo. Přešly do majetku města stejně jako Berta. Skutečnost, že lázně patří Třeboni, je pro město dobře, protože získává velké množství peněz, které může dát do jejich provozu či jiných aktivit. Pro lázně je to nepříjemné v tom, že se každé čtyři roky vymění na radnici vedení, které nemusí mít totožný názor na jejich rozvoj. Není kontinuita v pohledu na to, jak by se lázně měly rozvíjet.
Neřekla jste mi, jestli vás mrzí, že se privatizace nepodařila.
Já to beru jako fakt. Tak to je a ta záležitost je zkrátka u konce.
Vnímáte kritiku lidí, že do lázní přichází někdo, kdo se je pokoušel zprivatizovat?
Oni si neuvědomují, že lázně jsou ve vlastnictví města. Cokoliv by se mělo s lázněmi dít, musí rozhodnout 25 zastupitelů. Tam já nejsem. Rozhodují o tom zástupci zvolení do zastupitelstva. Druhá věc je, že jsem teď v pozici normálního zaměstnance, byť na pozici obchodně-provozní ředitelky.
Co máte v nové funkci na starost?
Je jednodušší říct, co na starost nemám. To je zdravotnický a ekonomický úsek. Řeším vše, co se týká obchodu, ubytování, stravování, technických věcí či údržby.
Libuše Kotilová (65 let)Vystudovaná mykoložka s doktorátem z Univerzity Karlovy vedla město Třeboň jako starostka v prvních letech po sametové revoluci. Poté působila v soukromém sektoru, mimo jiné ve společnosti Lavana, která v 90. letech vyhrála soutěž na privatizaci Bertiných lázní. Nakonec ale úspěšná nebyla, o čemž musel rozhodnout soud. Do lázní, které v letech 1952 až 1972 vedl její otec Jiří Kubička, přišla letos v březnu. Jejím posledním působištěm byla společnost Enki, která se mimo jiné zabývala aplikovaným výzkumem v oblastech solární a krajinné energetiky, rybničního hospodaření či hospodaření s vodou v krajině. Kotilová se věnovala manažerské práci. V lázních, kde jako malá vyrůstala, chce podle svých slov stabilizovat personál. |
Teď řešíte velkou rekonstrukci Berty za více než 200 milionů korun a s tím spojenou odstávku.
Plánují se jednotlivé kroky k tomu, abychom vystěhovali nábytek. Máme rozepsané personální otázky ohledně lidí, kteří se přesunou na Auroru. I přes uzavírku budeme dál provozovat penziony, které máme kolem Berty nasmlouvané. Asi sto klientů budeme nadále léčit v lázních. Budou snídat v blízkosti Berty, ale autobusy je svezeme sem, kde se budou léčit, obědvat a večeřet.
Kdy to vypukne?
Patnáctého srpna se tam klienti naposledy nasnídají. Pak potrvá stěhování do konce srpna, protože budeme 1. září předávat staveniště. Rekonstrukce skončí v dubnu příštího roku.
Ohrozí to chod lázní?
Určitě ne. Lázně jsou na to připravené. Hospodářské plány jsou samozřejmě nižší. Bude se to týkat i příštího roku, ale lázně to zvládnou.
Vedení města chce vybudovat venkovní wellness u Aurory. Co na nápad říkáte?
Je dobrý nápad zužitkovat teplo, které je tady v nadbytku. To je zřejmě základ, proč se do toho pouští. Jsou tady i prostory, které navazují na vnitřní lázeňský bazén, takže se rozšíření nabízí. Je to ale v začátku. Naší hlavní věcí je teď odstávka Berty a tato záležitost je pro nás vzdálená.
Máte za sebou zahájení sezony a o klienty asi nebude nouze, že?
Třeboňské lázně mají štěstí, že je zde zdroj kvalitní slatiny. Areál je naplněný celý rok. Bohužel musíme odmítat spoustu klientů přes zdravotní pojišťovny a jsme rádi za každého hosta, který přijede.
Když mluvíte o naplněnosti, dá se s nadsázkou říct, že se nemusíte tolik snažit, abyste klienty měli?
Snažit se musíme určitě v lednu a únoru. Tehdy sice máme plný dům, kde klienti bydlí a suchou nohou přechází na procedury, je ale problém s naplněním penzionů. Tam budeme muset přemýšlet, co klientům nabídnout, aby se i v tomto období rozhodli přijet.
Na jakého zákazníka by tedy měly lázně cílit? Je to pojištěnec, nebo samoplátce?
Jsou to obě varianty. Musíme být připraveni na situaci, kdy by pojišťovny mohly přestat hradit, což se stalo v letech 2012 a 2013. Musíme být schopni lázně naplnit z obou částí.
Proč jste se do lázní vrátila?
Byla to pro mě výzva a chtěla jsem provozu pomoci. Viděla jsem zvenku, že spousta lidí odcházela. Chtěla jsem stabilizovat personál a uklidnit atmosféru kolem lázní.
Někdo říkal, že lidé odchází, jiný tvrdil, že jde o běžnou fluktuaci.
Lidé skutečně odcházeli, ale někteří se už vrátili. Fluktuace určitě bude mezi servírkami nebo číšníky. Jsou to ale mladí lidé, kteří to berou jako jednu ze zastávek. Máme nicméně i takové, kteří jsou tady více než 15 nebo 25 let. To je základ.
Vím, že je brzy na hodnocení toho, jestli se stabilizace personálu podařila. Jak toho docílit?
Snažím se v provozu pohybovat, abych věděla, kde se co děje. Navštěvuji i klienty a řeším s nimi, pokud se objeví nějaký problém. Základem je komunikovat s lidmi.
Opozice upozorňovala na to, že vedení města mluvilo o příliš rozsáhlém vedení lázní. V souvislosti s tím uvedli, že váš nástup nemá logiku. Máte pocit, že je ve vedení lázní až moc vedoucích pracovníků?
Na to je snadná odpověď. Byli zrušeni čtyři ředitelé a já jsem tu teď sama. Jsou pryč obchodní ředitel, provozní ředitelé na Auroře i Bertě a není ani technický ředitel.
To máte hodně práce.
Mám. Není to jednoduché, ale nějak se s tím určitě poperu.