Sedm cest na Kleť. Znáte všechny trasy, které vedou na jihočeskou horu?

Výšlap sotva začal. Kráčím po široké, drobným kamením vysypané cestě a krajina otevírá průhled až na cíl - vrchol Kletě s červeno-bílým vysílačem.

Minul jsem rybníček po pravé straně, ale pak jsem nevěděl, jak dál. Chodník přetínal potok Borová, v němž zřejmě i díky tání sněhu teklo více vody, než je obvyklé. Na prosté přeskočení byl druhý břeh daleko, dobré čtyři metry. Zkusil jsem našlapávat na vyčnívající kameny, ale byly příliš vratké. Ještě chvíli jsem přemýšlel, jak vodu překonat. Co naplat. Sundal jsem boty i ponožky, nohavice kalhot povyhrnul a ledový proud přebrodil.

I to vás může potkat, pokud zvolíte jinou trasu na Kleť než tu klasickou pod lanovkou. Příjemnou alternativou může být právě cesta z Chvalšin. Začíná za obcí u kapličky a je potřeba na ní hledat na stromech červenou značku.

Působivý je hned začátek vycházky, který vede po rovině mezi poli. Nenechte se odradit tím, že se dobře viditelný vysílač zdá být příliš daleko.

Po překonání vody se mi naskytl pohled do rozlehlé oplocené Maxovy obory, kde se zrovna shromažďovaly srnky s jeleny. Právě tady si můžete udělat odbočku k zámku Červený Dvůr. Jeho budovy dnes využívá psychiatrická léčebna, ovšem krajinářským parkem vás provede naučná stezka dlouhá necelé tři kilometry.

Dále už vede cesta převážně lesem. Značená je dobře, že jdete správně, poznáte podle penzionu Hubert, odkud je výhled na Chvalšiny a část trasy, kterou už máte za sebou. Trochu náročnější úsek jsem poznal právě před tímto místem, jinak se cestou k rozhledně a Tereziině chatě s restaurací tolik nezadýcháte.

Kleťáci chodí nahoru i denně

Po občerstvení pověstnou česnečkou jsem si nemohl nevšimnout, odkud na vrchol přichází nejvíce výletníků. Bylo to právě od lanovky. „Není to překvapující, protože přímo u její dolní stanice je parkoviště a je to nejkratší cesta,“ přemítá správce chaty Dan Kalousek, zatímco kamarádsky zdraví takzvané Kleťáky, z nichž někteří se objeví nahoře každý den.

Parkoviště pod lanovkou nabízí posezení i občerstvení.

Dolní asfaltové parkoviště nabízí i stánek s občerstvením a posezení. První třetina trasy, při níž vám ze sedaček mávají lidé, kteří se vezou lanovkou, je docela strmá. Pak následuje rovnější pasáž, kde jsem si odpočal před poslední částí - následuje největší převýšení, které dá zabrat.

„Nejvíc chodíme tudy, to je nejlepší a je to kousek. Ale víme, že cest je tu spousta,“ rozhlížejí se kamarádky Vlasta a Marika. Na Kleť prý spolu vyrážejí často.

Delší trasy po vrstevnicích

Z parkoviště si lze vybrat ještě další, méně stoupavé, avšak delší cesty. Ty jsou barevně značené a klikatí se po vrstevnicích. Jsou dobře značené a potkáváte na nich další turisty, proto prakticky není možné zabloudit. Tento výšlap si lze prodloužit a k parkovišti dojít pěšky z Holubova přes Krasetín. Část této trasy však vede po asfaltové silnici, kudy ostatní přijíždějí na parkoviště.

Pevná cesta zprvu platí i pro nedalekou trasu z Křemže. Odtud jsem vyrazil po žluté značce. Když jsem z asfaltu sešel, minul jsem přírodní památku Horní luka, tedy vlhkou podhorskou louku bohatou na rostliny.

Důležité je držet se rovně, nezabočovat a přijít až ke stavením u rozcestníku Horní Moučka. Následně potkáte zelenou i modrou značkou, avšak pokud vydržíte na žluté, napojíte se na naučnou stezku Okolo Kletě.

Cestou z Křemže narazíte na označený pramen Chlumského potoka.

Uvidíte například pramen Chlumského potoka, kde na dřevěné ceduli visí hrnek pro žíznivé, nebo kousek před rozhlednou mohutné skalní útvary dosahující výšky až 15 metrů. Výhodou je, že naučná stezka tvoří okruh, vy ho tak můžete obejít celý a pak žlutou sejít zpátky.

Krásetínský obrázek na rozcestí

Křemže i Holubov leží na železnici, denně tak na tato výchozí místa zajíždí vlaky a pokračují do Plešovic, Zlaté Koruny a Českého Krumlova. Právě z plešovické zastávky vede nenáročná, rovněž žlutě značená cesta. Většinu trasy jsem mírně stoupal až k vrcholu.

Často však chodník zatáčí nebo protíná další cesty, na každém rozcestí jsem se musel rozhlédnout po značení. Pokud ale dorazíte k rozcestníku Krasetínský obrázek, jdete správně. Tady vás upoutá dřevěná myslivecká chatka s nápisem Lovu zdar, poté můžete posedět na lavicích pod malým svatým obrázkem přibitým na kmenu stromu. Při výletu budete procházet lesem a mýtinami, nabídne se vám i výhled na Krasetín a Holubov po pravé straně.

Výšlap ze Zlaté Koruny je o něco náročnější, přestože je zhruba stejně dlouhý. V tomto případě jsem šel naopak celou dobu lesem. Vchod do něj se mi otevřel poblíž vlakové zastávky u hostince Na Letné a věděl jsem, že musím následovat červenou značku. I ta však nabízí kombinaci s naučnou stezkou.

Zhruba po kilometru můžete odbočit na zeleně značený chodník a odskočit si na rozhlednu Granátník, ze které spatříte okolí Budějovic nebo Novohradské hory. Poté se však musíte vrátit zpět na červenou, na rozcestí je důležité správně se zorientovat a napojit, protože se odtud rozbíhá hned několik cest. K osadě Kokotín půjdete po rovině. Před ní se dáte doleva a následné stoupání je výraznější.

Trasy z Plešovic i Zlaté Koruny se potkávají u rozcestníku Nad Výhledem. Ten příchozí vybízí k závěrečnému výšlapu až k rozhledně dvěma způsoby. Červená značka vede nahoru do kopce, to je náročnější varianta. Zvolil jsem druhou, žlutou cestu, která oklikou výstup zmírňuje.

„Chodím první dvě třetiny pod lanovkou, pak odbočím doleva a jdu dokola, jinak by to na moje nohy bylo už hodně příkré. Pak se napojím tady na žlutou,“ vypráví Pavla Bláhová z Českých Budějovic. „Kleť na mě vždycky působila magicky. Kdysi jsem se tu najednou ztratila a nevěděla, kde jsem,“ vzpomíná. Na Kleti bývá často a výstupy vnímá jako způsob meditace.

Kde pytláci pověsili hajného hlavou do mraveniště

Právě klid a ticho poskytují například i cesty z Českého Krumlova, jehož centrum bývá plné turistů. Nejprve vás vedou do kopce po silnici mezi starým kovovým, rezatým oplocením a přírodní památkou Cvičák. Pak vstupem do Blanského lesa v Novém Dvoře na městský shon zapomenete.

Můžete se dát po zelené, nebo modré značce, na začátku obou jsou malá parkoviště. Populárnější z nich je modrá. Po strmější namáhavé části mě zavedla k Modrému obrazu. Ukřižovaný Kristus na něm připomíná hrůznou událost z roku 1787, kdy zde pytláci pověsili místního hajného hlavou do mraveniště.

Zatímco na modré cestě kopce střídají roviny, zelená souvisle stoupá. Co do náročnosti to vyjde nastejno. Menší nevýhodu zelené trasy jsem spatřoval v tom, že dlouho vedla po asfaltu.

Trochu zapomenutě pak působí modře značená cesta z Nové Hospody, části obce Brloh. Stezka stoupá na vrchol ze severozápadu Chráněnou krajinnou oblastí Blanský les a napojí se na zmiňovanou naučnou stezkou Okolo Kletě, skalní hradbu tak uvidíte i z tohoto směru.

Každý si najde tu svou cestu

27 fotografií

Když na Kleť vystoupáte jinou cestou než tradiční pod lanovkou, Blanský les na vás zapůsobí mnohem intenzivněji. Díky nejvyššímu vrcholu Blanského lesa je pro obyvatele města bezprostřední setkání s přírodou nedaleko. Když jsem scházel do Krumlova, v jednu chvíli jsme se pozorovali se srnkou na několik metrů. Vtom mezi stromy vyskočily další dvě a společně utekly.

Po svazích Kletě je cest nespočet. Značených i neznačených, od asfaltových po lesní pěšiny. Navíc se navzájem často proplétají a kříží. Ti, kteří věří jen značkám, musí barvy na stromech neustále hledat. Na většině míst je však značení kvalitní a časté.

Kdo rád experimentuje, může zkoušet cesty různě kombinovat. Každý si tak časem najde svoje oblíbené a vyhovující.

„Znám to tady dobře. Chodívám pod lanovkou, ráda zamířím i na delší babskou cestu, která jde po vrstevnici, nebo po sjezdovce,“ zmiňovala paní z Holubova. Opírala se o turistické hole a u nohou jí skotačil pejsek.