„Tak velké figurky ze šustí jsem ještě nikde neviděla. Moje největší dosud měřily 60, 70 centimetrů. Tuto Svatou rodinu jsem udělala pro zdíkovského starostu, který ji chce mít pod vánočním stromem na návsi,“ říká 72letá Pulcová, která se zabývá tvorbou betlémů z přírodních materiálů přes třicet let.
Zdíkovského starostu Romana Šebánka zaujaly její betlémy na adventní výstavě, kterou měla hlubocká výtvarnice v radničním sále této obce na Prachaticku. A zeptal se jí, zda by pro ni udělala Svatou rodinu v životní velikosti.
„Už dřív jsem o tom uvažovala, protože soused mě léta hecuje, kdy se dočká pořádně velkých figurek. A tak jsem starostovi odpověděla, že zkusit to můžu, ale nezaručuju to. I materiál byl loni špatný, kvůli suchu bylo šustí hodně nekvalitní. Těžko se z něho vybíralo i dělalo,“ vypráví zkušená betlémářka.
Přitom nedostatek kvalitního šustí nebyl jediný problém, s nímž se při tvorbě ojedinělých postav potýkala. Nejtěžší bylo vymyslet, jak figury zvětšit, aby nebyly hubené a zároveň byly stabilní. Nakonec tento oříšek vyřešila tak, že drátěnou kostru obepíná molitanové tělo a kůže z gázy. Oblečení ze šustí dekorují knoflíky z víček makovic.
„Marie i Josef stojí na dřevěném koláči. Na drátěný základ jsem skládala různě veliké vyřezané kroužky z třívrstvého tvrzeného molitanu, který jsem objevila u popelnic. Pak jsem figuru omotala gázou a na to teprve lepila sukýnky ze šustí,“ popisuje Jana Pulcová s tím, že hlavy figur jsou z polystyrenu a vlasy z koudele.
Největší Svatou rodinu tvořila hlubocká lidová výtvarnice dva měsíce. Zabrat jí daly i bambusové jesličky pro Jezulátko. „Bambus je nádherný, když ho řežete, voní krásně po květinách. Ale je to strašně tvrdý materiál a těžká práce,“ líčí se spokojeným pohledem na hotové dílo.
Dlouho jí doma nevydrží, brzy pocestuje do Zdíkova. Pokud bude stát na návsi, musí být ochráněno před nepřízní počasí, jinak by šustí zplesnivělo. „Starosta mi řekl, že na betlém nechá udělat dřevěný domeček. A já mu poradila, ať ho nechá zasklít,“ dodává Pulcová.