Na filozofické fakultě mi chybí studium němčiny, říká její nový děkan

Co ve funkci zažíváte nového?
Největší rozdíl je asi v tom, že musím přemýšlet nad svými kroky v širších souvislostech, a k tomu potřebuji velký přehled o tom, co se na fakultě děje. Dalo by se říci, že jsem teď o něco více manažerem než výkonným pracovníkem.

Proč jste se ucházel o nejvyšší post na fakultě?
Jedná se o tvůrčí práci, která mě láká, a hlavně kvůli tomu jsem se rozhodl kandidovat. Akademickému senátu se zřejmě zamlouvala moje vize a teď budu mít čtyři roky na to, abych své představy přetavil ve skutečnost.

Jaká ta vize je?
Bral jsem v potaz hlavně současný stav fakulty, takže jsem nabídl pokračování ve vědecké a výzkumné práci, jež je naší ozdobou. Rozhodně máme velký potenciál v otázce akreditací, které jsme nedávno pro několik oborů získali. Zároveň nás chci udržet v první lize mezi českými univerzitami, co se týče výzkumu na filozofických fakultách. Tam v tuto chvíli bezesporu patříme.

A jaké konkrétní kroky by k tomu měly vést?
Jedním z nich by mělo být zavedení takzvaných digital humanities, což je širší používání digitálních technologií v humanitních vědách. Třeba v lingvistice se dají částečně automatizovat překlady a informační technologie by výrazně zefektivnily i výzkum v archivnictví nebo archeologii. Fakulta by měla udržet krok s moderními trendy.

Vidíte v současném fungování nějaké mezery, které byste z pozice děkana rád zacelil?
Potřebujeme zapracovat na tom, jak nás vnímají lidé zvenčí. Mám pocit, že v názoru velké části veřejnosti existuje skoro až předsudek, že humanitní fakulty jsou k ničemu a jejich absolventi nejsou pro společnost přínosem. To je totiž nesmysl. Jak by tedy kritici vysvětlili, že studenti, co u nás promují, mají vysokou míru uplatnění? Měli bychom se snažit tento pokřivený pohled narovnat a přesvědčit ostatní, že naše fakulta nabízí zajímavé a hlavně užitečné programy.

Nemůže být problémem spíše velký počet studentů humanitních oborů?
Ano, přesně tohle je ten obecný problém. Ale není to případ naší fakulty. Jsme stále malou institucí a spíše než na masové vyrábění absolventů se soustřeďujeme na kvalitní výuku. Chápu, že naše společnost nepotřebuje tisíce archeologů nebo archivářů.

Jak jste spokojený s aktuální oborovou nabídkou filozofické fakulty?
Pouze částečně. Určitě jsou zde obory, které je potřeba do budoucna dobudovat. Začít bych chtěl zejména učitelstvím němčiny pro střední školy. Máme v nabídce celou řadu jazyků, ale němčina nám doposud chybí, přitom je na školách velmi rozšířená. Prostor by si podle mě zasloužila i rusistika.

Není to však v rozporu s vizí nerozšiřovat stavy fakulty?
V tomto případě to tak neplatí. Pedagogických pracovníků, ať už učitelů, nebo asistentů, je v současné době nedostatek i s ohledem na to, že postupně odcházejí do penze. Navíc jazyková pedagogika vytváří na filozofické fakultě přidanou hodnotu. Pomáháme tak absolventům otvírat brány do celého světa. Nedávno jsem třeba náhodou potkal naši bývalou studentku v kanadském Montrealu, kde si našla práci.

Přemýšlel jste nad tím, zda by kromě pedagogických oborů našly své místo na fakultě i některé ze společensko-vědní oblasti?
Takovou otázku jsem si také pokládal, samozřejmě by to bylo přínosem. Jenže k tomu, abychom vybudovali, dejme tomu politologii nebo sociologii s kvalitní nabídkou výuky, vede nesmírně náročná a dlouhá cesta. Pokud bychom chtěli obor otevřít s kmenovými akademiky, může to trvat klidně až dvacet let. Navíc bychom potřebovali skutečné odborníky v oblasti a takových je opravdu málo.

Řada univerzit a vysokých škol nabízí také programy, ve kterých mají studenti možnost si vybrat dvě související studijní zaměření. Vydáte se také touto cestou?
Před nedávnem akreditační komise schválila některé „dvojobory“ s pedagogickým zaměřením, takže od příštího akademického roku v nich budeme mít nové studenty. Ti si pak z obou zaměření vyberou jedno hlavní, ve kterém budou skládat státnice a psát bakalářskou práci.

Na fakultě také vyučujete románské jazyky. Budete v tom pokračovat i v pozici děkana?
Samozřejmě, ono by to ani z personálních důvodů jinak nešlo. V žádném případě se od výuky nechci odtrhnout, protože se cítím být především pedagogem. Je mi jasné, že v takové míře jako doposud vyučovat nemohu, ale udělám maximum pro to, abych mohl být se studenty v přímém kontaktu.