Po loňské bídné sezoně zažívají palírny na jihu Čech rekordní rok

„Letošní úroda a urputnost pěstitelů jsou věci, které jsem tady za 24 let své praxe nezažil. Letošní rok je pro nás dramatický,“ popisuje Karel Lukáš, vedoucí výroby ze Zámeckého ovocného lihovaru Blatná.

Pokud by chtěl odtud někdo pálenku z vlastního ovoce, má dnes poslední šanci. Zatímco loni podle Lukáše nebylo skoro žádné ovoce, letos ho mají přes 500 tun. To je proti běžným rokům až dvojnásobek.

Obvykle začínají v Blatné s pěstitelským pálením v polovině srpna a končí v říjnu. Letos však museli na konci září na 14 dní přerušit, aby udestilovali vše, co měli. Kapacity zkrátka nestačily.

Z celkového objemu tvoří asi polovinu jablka. Druhou si rozdělí hrušky a švestky.

Ovocné stromy si loni odpočinuly

Důvod rekordní sezony nemusí Lukáš hledat dlouho. „Loňská neúroda ovocné stromy tolik nevysílila, odpočinuly si a teď nám to vynahradily. Beru letošek jako vynahrazení roku 2017. Jak bude vypadat příští, je otázkou. Samozřejmě bych si přál, kdyby byl stejný nebo o něco slabší,“ líčí.

Postup je ve většině lihovarů velmi podobný. „Přivezete ovoce a my si vše sami přebereme, aby tam nebylo nic plesnivého či shnilého. Pak ho necháme zkvasit a vypálíme. Zákazníka následně vyzveme, aby si pro destilát přijel. Řádově jde o proces dlouhý osm až 12 týdnů. My už ale od 10. září ovoce nebereme, i když běžně přijímáme až do října nebo listopadu,“ vypráví jednatel Bozízovské pálenice Tomáš Linhart.

Kromě celého ovoce mohou lidé v některých případech vozit i už hotový kvas, což je časově náročnější a oblíbenější hlavně na Moravě.

Ve Hvozdci u Lišova, kde Bozízovská pálenice sídlí, letos zpracují 120 až 130 tun ovoce. Loni to byla necelá třetina. Litr hotového destilátu tam stojí 170 korun. „Fungujeme 11 let, loňská sezona byla nejhorší a letošní nejsilnější,“ shrnuje Linhart.

Většina lihovarů bere hrušky, švestky a jablka. Jsou i takové, kde je nabídka širší. Jedním z nich je rodinný Lihovar Poněšice, kde navíc ovoce stále přijímají. Lidé sem přivážejí třeba třešně, višně, broskve, meruňky, mirabelky, hrozno, a dokonce i kdoule. Jablka ale jasně převažují.

„Loni někdo přivezl sto kilogramů a my jsme jásali. Letos se na sto kilech začíná. Za 15 let, co lihovar máme, tady taková sezona ještě nebyla. Rok 2017 byl opačným extrémem, takže se nám příroda teď snaží odvděčit,“ usmívá se Klára Ledajaksová, která má na starost obchod a zákazníky.

Ti sem mohou jezdit i nadále. Ale lidé se musí předem telefonicky objednat, což je pro rodinný podnik novinka. „Nechceme si nic vymýšlet, ale zkrátka nemáme tolik kvasných nádrží, i když jsme jich letos koupili poměrně dost,“ vysvětluje Ledajaksová.

Podle lihovarníků jsou Jihočeši pohodlnější a přivážejí ke zpracování především celé ovoce, zatímco na Moravě zákazníci vozí kvas.

„Zrovna jsem měla návštěvu ze Zlína, se kterou jsme se o tom bavili. Musím ale říct, že jsem letos zaznamenala zájem hlavně mladých lidí, kteří se snaží si díky velké nadúrodě udělat kvas doma sami. Jsou odvážní, chtějí to zkusit,“ dodává Ledajaksová. Cena za jeden litr 50procentního destilátu vyjde v poněšickém lihovaru na 160 korun.

Více práce než za poslední dva roky dohromady mají letos i v palírně Českého zahrádkářského svazu v Rudolfově na Českobudějovicku.

„Během minulé sezony jsme začali v říjnu a skončili v únoru. Letos jsme začali na konci srpna a budeme rádi, když zavřeme v květnu. Palírny kolem taky neberou. Je to náročný rok,“ přidává Jiří Merle, který moštárnu a palírnu provozuje.