Historická fikce: vojáci v řopíkách bránili zemi před německou armádou

Lesem projíždí kolo a na něm voják. Spěchá za svými kolegy a kamarády, kteří střeží hranice u Slavonic. Je rok 1938, konec září a on s sebou veze jednu z nejsmutnějších zpráv historie naší země. Mnichovská dohoda je podepsána, prezident Edvard Beneš pod tlakem přijímá diktát, a Češi tak musí bez boje opustit pohraničí a Sudety, které budou patřit německé říši.

20 fotografií

Vojáci se dohadují, mnozí nechtějí odejít, ale nakonec musí uposlechnout rozkazu. Opouští tak i řopíky, betonové pevnůstky s kulometným stanovištěm, které měly pomoci jako lehké, ale účinné opevnění při obraně hranic.

Přes tisíc návštěvníků si v sobotu připomnělo tyto tragické události při 15. ročníku bojové ukázky nazvané Přepadení řopíků 1938 v lese u Slavonic na Jindřichohradecku. Tradiční akce byla rozdělená na dvě části. První ukázka kopírovala historii a co nejreálněji připomínala tehdejší události.

Při té druhé, o dost akčnější, se členové klubů vojenské historie dějinám vzepřeli a asi stovka jich předvedla, jak to mohlo vypadat, pokud bychom Mnichovskou dohodu odmítli a s Němci se pustili do boje.

Průvodce líčí, co přesně se děje

„Když zazněl první výstřel, vnučka, kterou jsem měl na ramenou, mě leknutím málem přiškrtila. Teď už se ptá, kdy se bude zase střílet. Líbí se mi, že nejde jen o fikci. Tady se děti, ale i spousta dospělých dozvědí o historických událostech, na které se třeba ve škole nedostane. A protože to vnímají více smysly a je to ukázané poutavě, tak se jim to lépe vryje do paměti,“ sdělil své pocity Václav Furiš, jeden z účastníků, který byl dříve učitelem.

Celá akce byla perfektně připravená. Měla hlavního průvodce, který po celou dobu popisoval, co přesně se při představení děje, a dával vše do historických souvislostí. Lidé tak viděli, jak vypadaly tehdejší kontroly u hranic a že tam v roce 1938 nebylo zrovna bezpečno.

Příslušníci Stráže obrany státu museli například odrážet výpady sudetoněmeckého Freikorpsu, což byla polovojenská organizace, na jejímž vyzbrojování a výcviku se podílel německý wehrmacht.

„Stráž obrany státu čítala na 30 tisíc mužů,“ oznámil mimo jiné publiku průvodce akcí. Desítky z nich zahynuly při menších bojích mezi podzimem 1938 a jarem 1939, kdy nás Německo kompletně obsadilo.

Areál s řopíky je otevřený

Mnohem větší ztráty by obě armády zaznamenaly, pokud by tehdy došlo na střet a rozpoutání války už na našem území.

U Slavonic o víkendu při druhé části akce ale bitva nastala. Do boje na straně německého wehrmachtu vyjel i tank Panzer I. Vojsko mělo k dispozici kulomety, lesem se začala rozléhat ohlušující střelba a slepými náboji nešetřila ani jedna ze stran. Útok byl zpočátku velmi úspěšný, Němci se dostali až k řopíkům, odkud čeští vojáci téměř nepřetržitě pálili, a tak postup protivníka zpomalili.

Důmyslný řopík měl po bočních stranách dvě obsluhy kulometů a uprostřed musel ještě další voják ručně pohánět ventilaci, aby se uvnitř neudusili jedovatými plyny, které při střelbě unikaly.

Díky opevnění získala naše armáda čas, aby se přesunula z vnitrozemí a zahájila protiútok. Nakonec zatlačila wehrmacht zpět a zvítězila. V takovém případě se samozřejmě počítalo i s vydatnou pomocí spojenců.

To vše byla jen fikce a není možné přesně odhadnout, jak by to skutečně vypadalo a jak obrovské by byly ztráty na lidských životech, což připomněl i průvodce bojovou ukázkou.

Kdo nestihl sobotní bitvu, může se do lesa u Slavonic vypravit i jindy. Areál je v srpnu otevřený denně a jeho součástí je i stezka tvořená z 13 zastavení, kde se zájemci dozvědí spoustu zajímavostí z historie. S průvodcem je možné navštívit i řopíky, v nichž jsou původní kulomety, pozorovací periskopy, výstroj osádek a další zařízení. Součástí je i Muzeum 20. století přímo ve Slavonicích.