„Konečně vidím obrazy, které pohladí po duši a uklidní. A ne to, co galerie prezentují jako vysoké umění, ale nedá se na to koukat,“ napsal do knihy ohlasů návštěvník každoroční akce ArtFest v Českých Budějovicích.
Jejím organizátorem je Josef Pepíno Balek - vedoucí pracovník v oblasti strojírenství, který ve volném čase buď maluje, nebo sjednává výstavy.
Josef Pepíno Balek (50 let)Narodil se 22. srpna 1967 v Českém Krumlově. Dlouhá léta bydlel převážně ve Velešíně, v současnosti zakotvil v Praze. V letech 1981 až 1985 vystudoval Střední odborné učiliště strojírenské ve Velešíně. Zabývá se oblastí strojírenství, řadu let pracovně pobýval v Německu. V manažerských funkcích především rozjížděl nové výroby pro různé zahraniční firmy. Malování se soustavně věnuje od roku 2000. K jeho vzorům patří malíři Reon Argondian, Zdeněk Hajný a Zdeněk Kopáč. Věnuje se olejomalbě, předloni se zaměřil také na malování akvarelů pod vedením akvarelistky Alexandry Bryksy. V roce 2005 založil Volné sdružení umělců jižních Čech, loni Volné sdružení umělců Čech, Moravy a Slovenska. Obě formace zastřešují čtyři stovky výtvarníků. Je rozvedený, má dvě dospělé děti, Denisu a Pavla. |
Jeho organizační krédo má tři body: 1. Zajistím výstavu kdekoliv. 2. Obrazy budou sdělné pro většinu návštěvníků a zároveň umělecky hodnotné. 3. To vše do čtvrthodiny!
„Před časem si mě vyzkoušeli v galerii českobudějovického rozhlasu,“ vypravuje. „Měli tam domluvenou výstavu, umělec na poslední chvíli odřekl účast a návštěvníci už byli téměř na cestě. Zatelefonoval mi zoufalý organizátor a spustil: Vy prý uděláte výstavu za patnáct minut, tak dokažte, že je to pravda. Vybavil jsem si atmosféru jejich galerie, odhadl nejvhodnější stylové zaměření a už jsem žhavil telefon: Máš čas? Můžeš vzít obrazy a přijet? Nato jsem zavolal kulturnímu pracovníkovi: Zklamu vás. Netrvalo to čtvrt hodiny, stačilo pět minut.“
Moderní akademičtí malíři na takové výstavy nechodí a s despektem prohlašují, že vystavené obrazy nemají nic společného se soudobým výtvarným trendem. „Nám to nevadí,“ reaguje.
Už nikdo nespočítá, kolik lidí se podívalo na výstavy pod Balkovou taktovkou. Za dvanáct let jich připravil s mnoha výtvarníky zhruba sedm set. Návštěvníci si chválí, že takové události mají téměř rodinnou atmosféru. Často si tam také díla kupují.
„Sdělné umění vůbec není přežitek. Záleží jen na estetických měřítkách toho, kdo hodnotí,“ uvažuje výtvarník. Slova může doložit vlastním příkladem. Jeho tvorba se už objevila na výběrových výstavách v zahraničí. Letos Mezinárodní asociace akvarelistů vybrala ukázku z jeho tvorby na chystanou světovou výstavu nejlepších soudobých akvarelů v pražském Mánesu.
Začal malovat až na vojně
„Kdyby to kdysi tušil učitel výtvarné výchovy na základce v Týně nad Vltavou,“ připojuje s úsměvem. „Mě totiž výtvarka nebavila, vždycky jsem to nějak načmáral. Učitel na mých obrázcích ukazoval, jak se nemá malovat. Pocházím z rodiny strojařů a právě strojařina se stala mou profesí. Mým koníčkem byl od dětství fotbal. Hrál jsem za dorost v budějovickém Dynamu, ale s aktivním sportem jsem musel skončit kvůli úrazu.“
K výtvarnému umění přišel zadními vrátky. Na vojně měl zařazení písař a jednoho dne objevil v šuplíku staré olejové barvy z Číny.
„Zkusil jsem podle fotky namalovat obraz Hluboké na prostěradlo. Když to viděli kamarádi, nosili mi fotky svých přítelkyň, abych jim je překreslil na velké čtvrtky. Nechtěl jsem je zklamat, a tak jsem se snažil, aby se kresby aspoň trochu podobaly předlohám. Vlastně mě přinutili malovat tak, aby se to lidem líbilo. A tenhle přístup si držím dodneška.“
Systematicky se začal malování věnovat až roku 2000. To mu bylo třiatřicet. Doslova ho uhranula výstava malíře Reona Argondiana.
„V jeho obrazech je přítomná mystika, fantasy a klasická předmětnost. Uvědomil jsem si, že mám hodně vlastních nápadů, které bych rád podobným stylem vyjádřil. Ale na absolvování výtvarné školy nebyl čas. Učil jsem se podle knih a praktické rady jsem v začátcích získával od zkušených amatérských malířů. Rozdíl mezi dobrým amatérem a profesionálem je jen v tom, že amatér vytváří svoje díla až po skončení pracovní doby.“
Oslovení Pepíno přijal za své druhé jméno
O tři roky později vybral své nejlepší obrazy a zaťukal na dveře zavedených českých galerií. Galeristé se na obrazy ani nepodívali. Zajímalo je, zda má akademický titul a vystavoval na prestižních místech. „Přijďte, až budete výtvarně známej,“ říkali.
„V té době jsem pracoval v Německu a viděl jsem, jak to řeší tamní výtvarníci. Prostě si zorganizují výstavu sami. Zajistí všechno od A do Z včetně mediální propagace a pohoštění na vernisáži. Připojil jsem se k jedné skupině a vystavoval s ní. Taky jsem si sjednal dvě samostatné expozice. Lidem se moje obrazy líbily.“
Zvěst doletěla do Čech. Josef Balek tím získal výtvarnou známost, protože se k jeho jménu dala připojit poznámka: Úspěšně vystavoval v Německu. Využil několika možností pro samostatné výstavy, avšak na svůj někdejší status výtvarného plebejce nezapomněl.
„Vím, jak se cítí malíř, který svoje díla nemůže dostat k publiku. Ne každý umělec má organizační talent. A tak jsem se rozhodl, že budu sdružovat dobré amatérské výtvarníky a sjednávat jim výstavy. Nejprve jsem zacílil na jižní Čechy. Založil jsem Volné sdružení umělců jižních Čech, ale brzy se nám začali hlásit lidé z celé republiky i zahraničí. Když měli kvalitní obrazy, přijali jsme je. Snad jsme tím udělali službu i jižním Čechám. Například rakouský malíř Kurt Pfeiffer z Kitzbühelu mi po úspěšné výstavě napsal: Milý Pepíno, vždy se budu hrdě hlásit k tvému jihočešství!“
Oslovení Pepíno přijal Josef Balek za své druhé jméno a začal jím podepisovat obrazy. Mezitím se členská základna skupiny rozrostla do stovek a její aktivity pokryly celou republiku.
Loni proto založil ještě jednu skupinu, která i názvem vyjadřuje šíři své výstavní působnosti. Jmenuje se Volné sdružení umělců Čech, Moravy a Slovenska. Během jediného roku do ní vstoupilo 350 výtvarníků. Organizátor Balek je na roztrhání.
„Být potulným galeristou pro tolik umělců už přesahuje možnosti člověka zaměstnaného v jiné profesi. Nedávno jsem se z jižních Čech přestěhoval do Prahy a chystám se k životnímu kotrmelci. Rád bych se stal galeristou z povolání. Mým snem je prosadit estetiku naší veliké party jako trend nynějšího výtvarného umění. Ty stovky šikovných výtvarníků si to určitě zaslouží,“ prozrazuje své plány Josef Pepíno Balek.