iDNES.cz

Nejlepší je, když si orel sám uloví potravu v přírodě, říká sokolník

  15:52
Třináctiletý orel skalní Beny budí respekt. Silné drápy zatíná do sokolnické rukavice, upřeným pohledem sleduje kolemjdoucí a když rozevře perutě, mají rozpětí skoro dva metry. Na slavnostech Dotkni se Písku ho předváděl Jan Potřeba, člen klubu sokolníků při Českomoravské myslivecké jednotě. Sám začínal s poštolkou.

Jan Potřeba chová orla skalního, kterého představil na slavnostech Dotkni se Písku. | foto: Petr Lundák, MF DNES

„Poštolka je dravec, s nímž jsem jako každý adept sokolnictví začínal. Je to nenáročný pták, který má tu výhodu, že se snadno cvičí. A když člověku ulétne, v přírodě se sám uživí,“ říká 38letý Jan Potřeba z Čížové na Písecku, který kromě poštolky choval ještě jestřába lesního, další běžný druh dravce chovaný mezi sokolníky.

Fotogalerie

Až potom si pořídil orla. A jeho terček, jak se mezi sokolníky říká samcům dravých ptáků, pravděpodobně bude také jeho posledním loveckým společníkem.

„Orli se totiž běžně dožívají 50 i 60 let, takže pokud nebudu žít do stovky, bude tady stejně dlouho jako já. Vycvičit takového ptáka trvá rok, a když je to správně zvládnuté, je schopný lovit lišky, zajíce a další drobnou zvěř i menší kusy srnčí zvěře,“ vysvětluje sokolník.

Orel skalní je naším původním dravcem, který k nám zalétává především z Alp nebo slovenských Tater. Na Moravě hnízdí v Beskydech nebo Jeseníkách, dravci pro sokolnictví ale pocházejí vždy ze stanic, které se věnují jejich umělému odchovu.

„Pokud má člověk dostatek peněz, může si dnes koupit, prakticky jakého dravce chce, nejen naše původní druhy. Ale je třeba zajistit mu dostatek potravy, vodu a především pohyb. Když bude mít takový pták tupé drápy, nezvládne udržet to, co potřebuje. Takže musí mít prostor, kde si je neztupí. A musí mít klid, aby si nepolámal peří,“ podotýká.

Nejlepší variantou podle něj je, když si sokolnický dravec potravu může sám v přírodě ulovit.

„Těžko ale pro něj budeme shánět sviště. Běžná potrava v zajetí jsou potkani, kuřata nebo hovězí maso. Každý sokolník je ale členem nějakého mysliveckého sdružení, takže má povolenku k lovu určité zvěře. Samozřejmě vzhledem k tomu, že drobné zvěře je tu málo, hodně z nás jezdí na sokolnická setkání na Moravu, kde jsou k lovu lepší podmínky,“ míní Potřeba.

Pro něj a jeho Benyho ale začne lovecká sezona až v září a potrvá do konce roku. Orlům totiž právě dorůstá peří, a tak příliš nelétají, aby byla jejich pokrývka těla co nejkvalitnější.

„Proto s nimi nelétáme ani tady na slavnostech, i když to po nás samozřejmě někteří lidé chtějí. Nemáme ta zvířata jako atrakci, jak to někdy bývá třeba na hradech, jsou to dravci cvičení k lovu. Představujeme ale naši myslivost v Písku a k té sokolnictví patří,“ dodává člen klubu sokolníků při Českomoravské myslivecké jednotě. Sokolnické středisko Písek má 19 členů, z nichž tři chovají orly. Dohromady je sokolníků v Česku asi 450.

zpět na článek