Stojíme přímo uprostřed Kvildy před Informačním střediskem Správy NP Šumava a nedaleko slavného kostela svatého Štěpána, v nadmořské výšce 1065 metrů. Přijeli jsme od Vimperka, kde sníh už zbýval jen na neosluněných stráních. Tady ale vládne pravá zima.
Vysoké kopce odhrnutého sněhu lemují silnici. Všude, kde se dá, stojí auta, někdy i dost nevybíravě, takže přemýšlím, zda budou moci někteří řidiči vůbec odjet. Tak to tady vypadá vždy na přelomu roku a o víkendech v době jarních prázdnin. Tedy musí být dost sněhu.
V ulicích je rušno, před každou restaurací stojí lyže zabodané do sněhu. Na svahu místní sjezdovky je také plno, stejně jako na běžkařské trase, která obec spojuje s nedalekou Horskou Kvildou.
Na první pohled vypadá obec jako prosperující místo, pravé horské středisko. Zatímco jinde sníh chybí, tady je ho dost. A mnozí za ním neváhají přijet i z opravdu velké dálky. Jejich první kroky pak většinou vedou do infocentra.
„Největší návaly přicházejí ráno a potom odpoledne, když se vracejí z lyží. Nejvíc lidi zajímá kvalita běžkařských stop a kdy naposledy byly udržované. Někteří chtějí i poradit, kam se vydat,“ říká Jakub Zavadil v informačním středisku, kde je tou dobou možná dvacet, třicet lidí. To je prý ještě únosný stav.
Z infocentra mířím dál ke sjezdovce a míjím další plná parkoviště i restaurace. „Tady mají ceduli, že vaří jen pro ubytované hosty,“ zazní z hloučku mladých lidí před chatou U Krále Šumavy. „Tak to zkusíme naproti,“ zní odpověď. Po chvíli skupinka v kombinézách mizí v protějším hotelu Šumava Inn.
Kvilda na začátku února opravdu praská ve švech. Občas je cítit lehká nervozita, když nějaký řidič nenajde místo k parkování, ozve se i troubení, když některým dojde trpělivost.
Už to není to místo na konci světa známé z filmu Král Šumavy a zmizela i skoro pohádková místa, kde se Tomáš Holý coby Vašek proháněl s jezevčíkem Brokem. A všímají si toho i návštěvníci.
„Byli jsme s přítelkyní běžkovat na Modravě a tady jsme se jen na chvilku zastavili. Už jsem si to uvědomil před pár lety, jak strmý je na Kvildě rozvoj. Byl jsem tady v jedenácti dvanácti letech jako kluk na táboře, to byl konec minulého století. Spousta budov tou dobou vůbec nestála, bydleli jsme na ubytovně národního parku a hned za domem na louce jsme pozorovali zmije. Teď tam stojí apartmány, všude je spousta lidí. Kvilda se opravdu hodně změnila,“ porovnává Vladimír Prošek z Prachatic, který na Šumavu jezdí pravidelně běžkovat.
Apartmánů na Kvildě přibývá jako hub po dešti a zabírají stále větší prostor v okolí dřívějšího jádra obce. Ta je nejen důležitým výchozím bodem pro řadu návštěvníků, kteří tam hledají ubytování, ale leží i na spojnici cest z jižní a západní části Šumavy. Je tak opravdovým srdcem celého pohoří, podobně jako třeba sousední Modrava.
V posledních zimách, které jinak sněhem příliš neoplývají, má Kvilda i další výhodu. Leží v mrazové kotlině, kde se dá sníh dobře vyrobit, a když napadne, také tam dlouho vydrží. Takové podmínky se jinde v okolí hledají jen stěží.
Majitelé penzionů a apartmánů z toho těží, stejně jako další lidé v různých obchodech se sportovním vybavením, kterých přibývá hlavně v posledních letech. „Na Kvildě jsme od roku 2009, kdy jsme tu začínali v takovém malém obchůdku. V prosinci jsme se přestěhovali do nových prostorů,“ říká Petr Táborský v obchodě se sportovním vybavením s názvem Jana Sportswear.
Sezona? Prakticky neustále
I on si všímá toho, jak se Kvilda mění. Ubývá prý především dnů, které by se daly označit jako mimosezona.
„Cítíte, že těch lidí je méně, ale není to už o tom, že by za celý den nepřišel nikdo. A ještě to poroste. Vedle se staví apartmány - nad námi dalších dvanáct. Neberu navíc ubytování v soukromí. Spoustě lidem vadí, že to už prý není ta pravá Šumava. Pro mě jako obchodníka je to ale jen dobře,“ přiznává Táborský, který pochází z Moravy, ale na Kvildě žije pátým rokem.
Negativ, které s sebou strmý nárůst počtu návštěvníků přináší, si ale všímají i samotní turisté, jejichž požadavky navíc pořád stoupají. Obec prostě kapacitně v některých chvílích selhává. Najít místo k parkování je složité, chybí i další základní infrastruktura, restaurace jsou přeplněné a na běžkařských tratích je lidí moc.
„Chybí třeba místa, kde by se mohl člověk převléknout. Všichni se převlékají v autech a kolem aut, klouže to, není to příjemné. Nebo toalety na parkovištích. Když si chce člověk někam dojít, musí do hospody, kde si ale musí sednout a to ho zdržuje. No a pak v té stopě je to také na pováženou, člověk si sice zaběžkuje, ale musí dávat pořád pozor, protože je kolem spousta lidí,“ podotýká turistka Alice Valachová.
Otázkou zůstává, co s tím a kdo by to mohl změnit. Nabízí se především samotná obec, která je považována za prosperující. Málokdo ale ví, že na Kvildě žije jen něco málo přes sto lidí a drtivá většina z nich je v důchodovém věku.
Stačí se projít v restauracích a poptat se personálu. Je složité najít tady někoho opravdu místního. Majitelé jsou většinou odjinud, personál také. Obec mívala před rokem 1945 asi 1 500 obyvatel, dnes je to ani ne desetina. Ještě před revolucí tady fungovala škola, různé spolky, řada lékařů, lidé tady žili a měli i odpovídající zázemí.
Turismus nebýval vším
„Sice tady nebylo tolik turistů, ale zase tady byl klid. Lidé spolu mluvili, měli se kde sejít. Všechno bylo primárně pro místní. Teď je to úplně naopak. A když je škaredě a turisté odjedou, je to tady jako ve městě duchů. Přitom tady byla vždycky spousta dětí, obec opravdu žila. Teď je tady pro nás složité i nakupovat,“ podotýká 83letá Ludmila Frydlewiczová, která na Kvildě bydlí od roku 1955.
Turismus byl doplňkovým zdrojem obživy pro místní už na začátku minulého století, turistický svaz postavil i řadu ubytovacích kapacit či chat v okolí obce. Nikdy ale nebyl jediným hnacím motorem.
„Nyní se točíme v kruhu. Návštěvníci si zvykají na stále vyšší standard, apartmánů přibývá, ale majitelům příliš nezáleží na tom, aby obec žila. A je pro nás stále těžší ten standard udržovat. Víme, na co si lidé stěžují. A podle mě je jasné, že do dvou tří let budou muset vzniknout moderní parkoviště s toaletami a převlékárnami. Bude to ale něco za něco. I turisté se budou muset začít chovat trochu jinak,“ říká starosta Václav Vostradovský.
Když se v roce 2000 na Kvildu přistěhoval, byla ubytovací kapacita v obci 600 míst. Dnes je dvojnásobná a bude se dál zvětšovat.