Pro České Budějovice jde o největší kontrakt v historii. Má pro vás stejný význam?
Určitě ano. Město České Budějovice vždy bylo náš největší zákazník, význam smlouvy tomu odpovídá, je pro nás klíčová. Byl by nesmysl ji jakýmkoliv způsobem zlehčovat.
Jak velký podíl tedy mezi vašimi zákazníky město má?
Řečeno hodně přibližně, protože těch parametrů je mnoho, tak je to asi pětina až třetina výkonu naší firmy.
Jiří Heřman (58 let)Pochází z Třeboně, převážnou část života strávil v Českých Budějovicích. Studoval na Stavební fakultě ČVUT obor vodní stavby a vodní hospodářství, pak pracoval na Povodí Vltavy. Po roce 1990 byl spoluzakladatelem menší projekční a inženýrské firmy. V původní vodohospodářské firmě 1. JVS je od roku 1993. Čevak, který vznikl spojením 1. JVS a Vodovodů a kanalizací Jižní Čechy, vede od jeho vytvoření v roce 2010. Je ženatý, má čtyři děti. Baví ho hudba, literatura a cykloturistika. |
Co by se stalo, kdybyste o takového zákazníka přišli?
Bylo by to velmi nepříjemné. Museli bychom hodně redukovat firmu, převést většinu pracovníků na toho, kdo by infrastrukturu nově provozoval, a snížit počet zaměstnanců, kteří jsou s tím vším spojeni nepřímo.
Jak samotná soutěž vypadala?
Město nejdříve hodnotilo dosavadní fungování a zda by to nešlo dělat jinak. Dospěli k tomu, že jsou spokojeni. Druhá fáze bylo definovat podrobnosti modelu. Když uzavíráte smlouvu na auto, máte nějaké požadavky a nakonec nakupujete. Když uzavíráte smlouvu na dům, je to složitější, protože přichází řada věcí, při nichž se může něco pozměnit, pořád ale máte nějakou představu. Tady se uzavírá vztah, který má trvat deset let. Je v něm spousta faktorů, které se mohou i nemusí objevit.
Změnila se smlouva výrazněji oproti předchozí?
Ve spoustě věcí. Zejména v tom, že řada postupů, které dřív byly na osobním styku s pracovníky magistrátu, je silně formalizovaná. Jde o řadu tabulek a výkazů, což je daň za transparentnost. Zásadní model je ale stejný. Město má majetek, svěří ho někomu do správy a provozování, řekne, vybírej vodné a stočné, pokryj si náklady, ale nám z toho odvedeš tolik a tolik. Struktura povinností je jiná a máme jich o dost víc. Není to ale nic zásadního.
Došlo ale ke změnám, které budou mít dopad na běžné uživatele?
Ne, jde o detaily praktického vztahu mezi námi a městem. V zásadě se neprojeví mimo náš dům. V podstatě to ve snaze o co největší transparentnost děláme co nejsložitější. S tím se ale nedá nic dělat.
Jak se bude vyvíjet cena vody?
Bude se měnit stejně, jako se měnila doposud. Odvíjí se od hodnoty peněz. Když jsme si něco dříve koupili za sto korun, tak to teď stojí sto padesát. Pokud by byla obecná inflace jako v minulých letech, tak se nebude měnit skoro vůbec. Pokud se inflace naopak rozběhne, bude se měnit i cena.
Zmínil jste, že když město řešilo novou smlouvu, přemýšlelo nad tím, jestli nezvolit jiný postup. Při jednání zastupitelstva se ale objevily pochybnosti a padlo tvrzení, že už bylo rozhodnuto, jakou cestou chce jít.
Tak to není. Ze zákona je dokonce povinnost města varianty zvážit. Dělá se k tomu koncesní projekt, což je poměrně masivní dokument, který zváží varianty, výhody, nevýhody a jiná rizika. Tento koncesní projekt také zastupitelstvo schvalovalo, takže pokud někteří měli dojem, že se to neudělalo, tak je to jejich problém.
Zkuste porovnat oba scénáře. Jaký je rozdíl mezi spravováním městem a firmou?
To je velmi ošemetné. Nechce se mi to porovnávat. Zásadní výhoda je ale v tom, že současný model přináší městu minimum rizik, která z toho vyplývají. Zodpovědnost je převedena na nás. Když se něco stane, my dostaneme pokutu. Nechci to stavět do popředí, ale v okamžiku, kdy provozujete 300 různých lokalit, je zkušenost lidí, kteří v tom působí, vyšší. Jsou daleko lépe odborně připraveni. Město je dost velké na to, aby si zaměstnalo vlastní odborníky, ale budou mít vždy užší obzor než ti, kteří nabírají zkušenosti napříč firmou a za hranicemi města.
Město má ročně získat necelých 200 milionů korun. Neřešilo se, že by částka mohla být vyšší?
Město by mohlo stanovit vyšší částku, ale pak to má dopad do vodného a stočného. Částka, kterou doposud vybíralo, je postačující, aby město plnilo povinnosti, které k majetku má, tedy, aby ho obnovovalo a rozvíjelo dál.
Suma, kterou město ročně vrací do obnovy, je vždy individuální?
Ano, bylo by nesmyslné to nějak stanovovat. V některých obdobích to bylo více, jindy méně.
Kolik to je v průměru?
V dlouhodobém průměru je to asi 145 milionů korun ročně. Město se k dlouhodobé udržitelnosti stavělo hodně zodpovědně.
Můžete tedy zmínit některé investice a plánované akce?
Zajímavé jsou akce spojené s rekonstrukcemi či úpravami komunikací. Z nich je určitě na prvním místě rekonstrukce vodovodu a kanalizace v Mánesově ulici mezi křižovatkou s Čechovou ulicí a mostem přes Malši. Odhadované náklady jsou asi 25 milionů korun. Rekonstrukce vodovodu a kanalizace je podstatnou součástí u zamýšleného propojení Skuherského ulice do Pražské třídy a u celkové rekonstrukce Zeyerovy ulice za 8,5 respektive 18 milionů. Velký zásah se odehrává na čistírně odpadních vod, kde dochází k optimalizaci aeračního procesu za zhruba 25 milionů. Ten se ale občanů nijak nedotkne. Vše je závislé na výsledku projednání rozpočtu na rok 2018 v zastupitelstvu. Zastupitelé mohou mít jiný názor na priority.
Působíte také v Plzeňském kraji a na Vysočině. Chcete se rozvíjet ještě dál díky jistotě nové smlouvy?
To je zajímavá otázka. Nová smlouva nám samozřejmě umožňuje dívat se na budoucnost s větší perspektivou. Rozvoj nechceme směřovat do oblastí vzdálených od těch, kde dnes působíme. Mít veškerou činnost tady a jednu lokalitu na severu Čech je nesmysl. Rádi bychom území, kde dnes působíme, postupně zaokrouhlovali a hustěji obsazovali.
Radní Miroslav Joch vyjádřil obavy z toho, co by se stalo, kdyby vaši společnost někdo koupil, či prodal. Je tohle ošetřené?
Není, ale nikdo se nemusí bát. Kdyby nás někdo chtěl koupit, což bych nerad, protože jsem konzervativní, tak to bude dělat s cílem, aby tady dál pokračoval v činnosti. Smlouva je pro město desetiletá jistota.