Exhejtman Zimola: Když bude ČSSD apatická, skončí jako okrajová strana

Do lesního hotelu jen pár kilometrů od Nové Bystřice na Jindřichohradecku dorazil na rozhovor na skútru. Působil klidným a odpočatým dojmem, nikoli odevzdaně nebo zapškle, spíš s chutí se za čas naplno vrátit do politiky.

Po více než osmi letech už nejste jihočeským hejtmanem. Jaký je nový život Jiřího Zimoly?
Nejen hejtmanem, ale po 18 letech nejsem v nějaké veřejné funkci. Předtím jsem ještě starostoval v Nové Bystřici. Když po takové době v podstatě ze dne na den ukončíte to hektické působení, tak to je změna, to přiznávám.

Musela být naprosto zásadní.
Snažím si to ale užít. Dávám si takové prázdniny, které vyplňuji i tím, že se snažím zorientovat, jakým způsobem budu dále působit a žít.

Takže jste neudělal zatím velké rozhodnutí, co dál?
Jsem na cestě. Mám různé nabídky, které zvažuji, a definitivně nejsem rozhodnutý.

A jak vidíte svůj návrat do politiky? Jste sice stále předseda jihočeské ČSSD, ale vysokou veřejnou funkci jste opustil.
To úplně nezáleží na mně. Jedna věc je můj případný návrat ještě v tomto volebním období. Jsem krajský zastupitel a z tohoto pohledu mohu být zvolen do jakékoli volené funkce. Druhá věc je, že není nutné se vlamovat do dveří, které mohou být jen přiotevřené. Uvidíme, co bude dál. Za rok jsou komunální volby, za další tři roky opět krajské.

Ty letošní podzimní do parlamentu budou však bez vás.
Zúčastnil bych se jich, ale vedení sociální demokracie má jiný názor.

Jak moc vás zabolelo rozhodnutí o vašem vyškrtnutí z posledního místa kandidátky?
Nebolelo mě to z hlediska mých ambicí, ale kvůli principu. Po celou dobu v ČSSD jsme říkali, že máme-li nést zodpovědnost za volební výsledek, tak musíme mít možnost vytvořit tým, který ponese program, za kterým budeme stát.

Ten tým, přesněji kandidátka, je už z poloviny jiná než na začátku.
To, o čem jsem mluvil, bylo poprvé v historii popřeno. Respektuji rozhodnutí předsednictva a užšího vedení sociální demokracie. Stalo se to na základě nedávné změny našich stanov. Osobně jsem u toho byl a rozuměl jsem tomu. Někdy se mohou objevit v uvozovkách toxičtí kandidáti. Všem bylo slibováno, že se tak bude dít ve výjimečných případech.

Stal jste se toxickým?
Pokud je to pouze proto, že je na vás podáno trestní oznámení? To dnes přece může podat kdokoli na kohokoli. Pokud je to ve fázi jedna paní povídala, tak to není nic rozhodujícího. Sociální demokraté v Praze podle mě silně nadhodnotili ty mé kauzy.

Což vedlo i k tomu, že z původní jihočeské kandidátky mnoho nezbylo. Minulý týden ji opustili další lidé. Jak nyní vypadá?
Stalo se, že už jsme neměli další připravené náhradníky na jejich místa. Připouštím, že se rozhodnutím vedení mohou dopsat na kandidátku další lidé a nemusí mít ani trvalé bydliště v Jihočeském kraji. Na druhé straně nemusí mít 22 členů, ale třeba jen 18 a zásadní vliv to mít nemusí.

Po tom všem, co děje, co budete považovat za volební úspěch?
Řeknu to jinak. Za úspěch na jihu Čech bych považoval, pokud bychom mohli voličům nabídnout to co v uplynulých osmi letech. Tedy kandidátku, za kterou ponesu osobní odpovědnost. V řadě případů jsem kandidoval a na sestavení týmu pracoval. Teď za ni ponesou odpovědnost ti, kteří o ní rozhodovali v Praze, nikoli my na jihu.

A ten výsledek?
Myslím, že se v Jihočeském kraji budeme pohybovat na republikovém průměru. Bude to o preferencích sociální demokracie. Při vší úctě ke kandidátům, kteří zůstali na listině, tak podle mého názoru tam nejsou tak silné osobnosti jako Ivana Stráská nebo Stanislav Mrvka, mne v tom nepočítaje.

Obhájit tři křesla a získat téměř 21 procent hlasů jako v roce 2013 je tedy nyní nereálné?
Kdo sleduje preference stran před volbami, tak ví, že zopakovat podobný výsledek je z říše snů.

A co by se mělo stát, aby preference opět začaly stoupat? Teď se ještě počká, kam až to bude padat, a pak přijde reakce?
Je zřejmé, že do voleb už se nic nestane a výsledek nebude takový, jaký bychom si přáli. Pak je otázka, nakolik se sociální demokracie z toho krizového vývoje poučí. Myslím, že stojíme na existenční křižovatce. Pokud budeme apaticky a rezignovaně dopouštět věci, které se dějí, pak je možné, že skončíme jako sociální demokracie na Slovensku, než z ní vyšel Robert Fico, nebo polská sociální demokracie. To jsou dnes okrajové politické strany.

Chvíli se spekulovalo o vašem odchodu z ČSSD, a dokonce i o nabídkách z hnutí ANO.
Nikdo z hnutí mě neoslovil a ani mě taková možnost nenapadla. Co se týká odchodu ze sociální demokracie, tak pouze některá média a politologové posunuli má vyjádření. O odchodu jsem nikdy neuvažoval. Je to stále má první politická strana, a pokud se mi něco nelíbí, tak za sebou neprásknu dveřmi. Dokážu zabojovat. Až ve chvíli, kdy by byla apatie strany taková, že už s tím nepůjde hnout, pak se budu muset rozhodnout. Zatím ale nemám pocit, že bychom stáli u takové propasti.

Na jaře se na kraji rozpadla koalice ČSSD s ANO a Jihočechy 2012. Podařilo se vám sestavit novou, ale nebylo to za příliš velkou cenu? Pro jižní Čechy, KDU-ČSL a Jihočeši mají nyní hodně prostoru a uvolněných funkcí v porovnání s počty mandátů v zastupitelstvu.
Byl jsem rád, že jsme v kritické situaci zachovali chladnou hlavu. Když jsem oznámil, že se nebudu ucházet o vrcholovou funkci v samosprávě kraje, tak se tím hodně otevřely dveře nové koalice. Situaci nyní sleduji z pozice krajského zastupitele a dalších informačních toků.

A může nastat třeba za půl roku, za rok čas pro váš návrat do nějaké uvolněné funkce?
To nezáleží jen na mně. Bude-li ze strany kolegů a koaličních zastupitelů zájem, tak proč ne. Nechci, aby to vyznělo tak, že se do něčeho vlamuji a požaduji to. Dávám to jen jako úvahu. Pokud má politik problém, tak odstoupí, aby se následně mohl očistit. Mám pocit, že jsem oboje splnil.

Možná by bylo na místě posílení samotné koalice. Na posledním jednání zastupitelů se ukázalo, jak je početně křehká. Chyběl jeden člověk a Zuzanu Roithovou z KDU-ČSL se nepodařilo prohlasovat do představenstev jihočeských nemocnic.
Když se to stane v polovině roku u takové věci, pak se obávám, jak to bude fungovat další tři roky. Při schvalování rozpočtu a před volbami bude narůstat nervozita. Teď to berte opravdu jen jako spekulaci. Ale možná si někteří členové ANO dovedou představit určitou formu spolupráce a návrat do koalice.

Zuzanu Roithovou se sice prohlasovat nepodařilo, ale odměny v nemocnicích se výrazně snížily. Jak to vnímáte?
Stále trvám na tom, že odměny členů představenstev byly zasloužené. Vím, že v celkových sumách to vypadalo velmi dramaticky. Díky tomu ovšem máme nemocnice, které nám závidí celá republika. To, co se děje kolem odměn, si zasloužilo mnohem pečlivější debatu. Snížení je logické, i my jsme ho předpokládali. Nyní mám upřímný strach, aby se nemocnice nadále projevovaly v kladných ekonomických číslech.

Copak stál celý úspěch na jednom člověku Martinu Bláhovi, který odešel z holdingu?
Ten člověk nebo lidé nastavili procesy, které ušetřily velké peníze. Třeba společné nákupy. Slyšel jsem, že se od nich začíná couvat a nemocnice si některé věci budou chtít soutěžit samy. Nebo společné vykazování zdravotní péče, což při společném tlaku nemocnic přineslo stovky milionů korun. To jsou věci, které někdo musí prosadit u všech vedení nemocnic a požadovat jejich dodržení.

Tím se kruh trochu uzavírá, když teď Zuzana Roithová minimálně přes prázdniny nebude figurovat v jednotlivých představenstvech a „jen“ vede holding jako celek.
Přál bych si, aby byla silnou manažerkou. Minimálně do poloviny září, kdy bude další zastupitelstvo, má nyní čas, aby přesvědčila koaliční, možná i nějaké opoziční zastupitele, že je tou správnou osobou.