Hodonínská společnost Vodovody a kanalizace (VaK) totiž napadla posudek o vlivu na životní prostředí EIA, na základě kterého chce firma povolení k těžbě získat.

VaK proti projektu, který podle něj ohrozí zdroj pitné vody pro 130 tisíc obyvatel Hodonínska i Břeclavska, bojuje vytrvale už přes deset let. Firma Jampílek je ale zatím napřed. Získala souhlasná stanoviska všech úřadů, ať už jde o hygienu, územní plán, či vliv na životní prostředí.

„To, jakým způsobem je získali, je ovšem velmi tristní. Jak probíhaly jednotlivé procesy, je opravdu zvláštní a na hraně zákona. Firmě se jde na ruku až na úrovni ministerstev,“ stojí ve vyjádření k těžbě štěrkopísku, které MF DNES získala od společnosti VaK Hodonín.

Ta napadla obě stanoviska EIA, jež byla k projektu vydána. První vzniklo v březnu roku 2015, druhé – takzvaně verifikační – pak musela firma pořídit o pár měsíců později, protože v mezidobí došlo k legislativním změnám. Oba posudky se liší jen kosmeticky. U prvního ministerstvo životního prostředí žádný rozpor se zákonem neshledalo. Podnět k přezkumu druhého stanoviska teď bude řešit rozkladová komise.

Firma prý zkreslila skutečnost

Na výsledek čekají vodohospodáři i samotná těžařská firma velmi napjatě. Její zástupce Pavel Josefus věří, že první rozhodnutí ministerstva předznamenává úspěch společnosti i při druhém posuzování. 

Připustil, že kdyby rozkladová komise VaK vyhověla, byla by to pro těžbu zásadní komplikace. „Bylo by to tak závažným zásahem do projektu, že o tom ani nechceme přemýšlet. Věříme, že naše argumenty jsou relevantnější než stížnosti VaK. Nové podklady, které shromáždily, nijak nemění pohled na vliv záměru na životní prostředí. Stále platí, že záměr je za splnění určitých podmínek realizovatelný,“ poznamenal.

Podle něj VaK nepředložily žádné přelomové výzkumy, které boří dosavadní pohled na věc. Právě to však VaK hodnotí jinak. Ke své stížnosti přiložily třeba znalecký posudek firmy Progeo i nezávislý posudek společnosti Geotest, který nechal zpracovat jihomoravský krajský úřad. Z obou jasně vyplývá, že posudky těžařů jsou zpracovány špatně a projekt reálně ohrožuje vodní zdroje.

„My sami se můžeme v argumentaci opírat o výsledky dvouletých terénních měření, na nichž jsme spolupracovali i se špičkovými hydrogeology a modeláři firmy Progeo. Potvrdily naše dlouholetá tvrzení, že odkrytím hladiny podzemní vody v rámci těžby by došlo k ohrožení prameniště. Také z nich jasně vyplývá, že podklady, které předložila firma Jampílek a na jejichž základě bylo vydáno souhlasné stanovisko EIA, jsou účelové a zavádějící,“ vysvětluje společnost VaK.

Firma údajně pro hydrogeologické modely použila vstupy naměřené za mimořádných podmínek, které významným způsobem zkreslily realitu běžného stavu proudění podzemní vody. Celý posudek je tak značně nepřesný.

Pokud ministerská komise stížnost VaK shodí ze stolu, nebude už mít firma žádnou překážku, aby mohla připravovat žádost o povolení samotné těžby. Pavel Josefus si ale nedělá iluze, že by k reálné těžbě mohlo dojít brzy.

„Předpokládám, že celá řada účastníků, kterými jsou třeba okolní obce, se odvolá. A kdyby měl celý proces začít od začátku, byla by to záležitost spíš let než měsíců,“ komentuje.

Petici bude řešit Senát

Odpor proti těžbě je dlouhodobý. A lidem z okolí se zatím daří ji různými způsoby odsouvat. „Ten proces se natahuje a natahuje, což je z hlediska zásobování vodou dobře. Neschvaluji takové kverulantství pokaždé, ale v tomto případě ano,“ říká senátorka za Hodonínsko Anna Hubáčková (KDU-ČSL).

Právě Senát se bude na svém příštím zasedání zabývat v pořadí již druhou peticí proti těžbě štěrkopísku v této oblasti. Podepsalo ji jedenáct tisíc lidí. Na to, aby proces zvrátila, však horní komora parlamentu sílu nemá.

„U tohoto konkrétního projektu pomoci nemůžeme. Senát nemůže zasahovat do správního řízení. To, že se o tom bude mluvit na jeho půdě, ale může pomoci při rozhodování o některých změnách zákonů. Ať už jde o novelu zákona o vodách, zákona o hornické činnosti, případně novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí,“ říká Hubáčková.

Spíše než těžbě na pomezí Jihomoravského a Zlínského kraje by tak mohla petice zdejších lidí pomoci budoucím projektům jinde v republice. A není jich málo. „Podle mě nastala situace, kdy veřejný zájem na zachování našich vod je vyšší než veřejný zájem na tom, těžit štěrk,“ míní senátorka.