Zbyla jen líčidla a ohořelý kabát, před sto lety shořelo teplické divadlo

  12:58
Před sto lety, v noci na 1. září roku 1919, se stala v Teplicích tragédie, kterou si město připomíná dodnes. Městské divadlo, postavené v roce 1874 podle návrhu drážďanského architekta Bernharda Schreibera, zničil oheň.

Přesná příčina požáru se při vyšetřování nezjistila. Až po čase vyšlo najevo, že oheň snad zapříčinil neúmyslně jeden z hlídačů, kterému při noční obchůzce divadla vypadl hořák z olejové svítilny. | foto: Archiv teplického muzea

S ohněm bojovaly desítky hasičů několik hodin, nad ránem se však přihlížejícím naskytl obraz zkázy. Na místě zůstaly jen ruiny, celý vnitřní prostor budovy byl nadobro zničen.

„Kolem šesté hodiny ráno byl obrovský požár uhašen. Naštěstí nedošlo ke ztrátám na životech. Až do brzkých ranních hodin sledovala tisícovka lidí zkázu svého divadelního stánku. Tepličtí projevovali nad ztrátou divadla hlubokou lítost,“ vypráví Pavlína Boušková, historička Regionálního muzea v Teplicích.

Městské divadlo na okraji Lázeňského parku v Teplicích bylo slavnostně otevřeno 21. května 1874 představením hry Heinricha Laubeho Die Karlsschüler. Jeho výstavba vyšla na 400 tisíc zlatých, čímž byly několikanásobně překročeny původní předpoklady, které odhadovaly 150 tisíc zlatých.

„Divadlo hojně navštěvovali nejen obyvatelé města a lázeňští hosté, ale za kulturním vyžitím sem dojížděli lidé z celého regionu, od Ústí po Chomutov. Bylo spravováno v městské režii a znamenalo pro městský rozpočet značnou finanční zátěž,“ říká Boušková.

První sezona byla ještě výdělečná, postupem času se však naděje na úspěšný provoz ukázala jako klamná. Už v roce 1875 se uvažovalo o tom, že bude na zimní sezonu uzavřeno, došlo k tomu ale až o dva roky později.

„Velká pozornost byla věnována požární bezpečnosti divadla. Denně se dělaly preventivní kontroly, na nichž se podíleli místní hasiči,“ líčí Boušková.

Fotogalerie

„Instrukce pro strážní službu v divadle vydal magistrát v roce 1881, o rok později byl pro divadlo ustanoven hasební řád a po dobu každého divadelního představení, kterých bylo ročně kolem tří set, bylo v budově přítomno deset hasičů v plné výstroji, připravených k okamžitému zásahu,“ dodává Boušková.

Ani to však v roce 1919 nezabránilo tragédii. Několik minut po půlnoci podnikli dva hlídači pravidelnou kontrolní obchůzku po divadelní budově. Jeden z nich náhle spatřil z provaziště malý plamínek mezi kulisami.

Oheň se na jevišti rozšířil s neuvěřitelnou rychlostí

„Než se hlídači stačili důkladně přesvědčit o situaci, oheň se s neuvěřitelnou rychlostí rozšířil mezi kulisy. Hlídači okamžitě vyhlásili poplach. Plameny však již pohltily jeviště, které bylo během necelé hodiny úplně zničeno. Následně oheň zasáhl hlediště a z minuty na minutu byla situace stále hrozivější,“ popisuje historička muzea.

Požár divadla přibližuje výstava

  • Regionální muzeum v Teplicích připravilo ke 100. výročí požáru městského divadla minivýstavu.
  • Dva panely s textem a fotografiemi budou trvale umístěné v přízemí teplického zámku vedle ohořelých soch atlantů původně zdobících průčelí budovy. 
  • Atlanty vytvořil drážďanský architekt Robert Eduard Henze, který zhotovil rovněž veškerou sochařskou výzdobu na průčelí divadelní budovy včetně Ženy s lyrou. Ta nyní stojí na vnějším nádvoří zámku.

Tepličtí hasiči se ihned dostavili na místo pohromy a nasazovali svůj život.

„Vzhledem k běsnění živlu byla bohužel veškerá jejich námaha marná. Oheň nebylo možné rychle zažehnat ani přes obrovskou masu vody, kterou na hořící budovu stříkaly obě městské parní stříkačky a stříkačka Czermackova továrního hasičského sboru,“ poznamenává Boušková.

U požáru zasahovaly i sbory z Trnovan, Řetenic, Novosedlic, Újezdečku, Pozorky, Hudcova, Proboštova, Sobědruh, Bystřice, Prosetic a rovněž hasičský sbor sklářské firmy Mühlig-Union.

Přibližně po hodině a půl zásahu se zdálo, že žár plamenů klesá. Začaly se zřetelně rýsovat ruiny budovy. Celý vnitřní prostor divadla byl zničen. Z vybavení se podařilo zachránit jen několik předmětů, například pokladnu, několik kusů garderoby, knihovnu a obchodní knihy kanceláře.

„Na místě spáleniště bylo možno vidět různé tragikomické obrazy, na hromadě rekvizit seděl člen divadla a v slzách vyprávěl, že zachránil alespoň některé své věci, zvláště pak boty, které byly v té době velmi drahé,“ přibližuje historička

„Vedle ležela pudřenka a líčidla, o kus dál ohořelý důstojnický kabát. Na hromadě zničených předmětů ležel velký černý cylindr. Kolem postávala skupina divadelních zaměstnanců a dalších lidí, spjatých s divadlem,“ doplňuje historička.

Lidé na místě horlivě diskutovali o možné příčině požáru. Jedni říkali, že se oheň vznítil v provazišti, druzí mluvili o elektrickém zkratu.

„Divadelní výbor městské obce se intenzivně zabýval šetřením příčiny požáru. Při vyšetřování se však nezjistila. Až po čase vyšlo najevo, že oheň snad zapříčinil neúmyslně jeden z hlídačů, kterému při noční obchůzce divadla vypadl hořák z olejové svítilny,“ dodává Boušková.

Budova byla po požáru v takovém stavu, že městská rada brzy rozhodla o její demolici. Ta začala v březnu 1921 a již 20. dubna 1924 byla na stejném místě slavnostně otevřena nová klasicizující budova, navržená drážďanským architektem Rudolfem Bitzanem. Krušnohorské divadlo zde stojí dodnes.

Autor: