„Je to tady psychicky velmi náročné, fakt na hlavu. Už jsme tu skoro čtrnáct dní všichni pohromadě. Už abychom odsud odešli,“ vypráví Štefan, který je jedním z 22 lidí nouzově ubytovaných v tělocvičně ústecké základní školy na Školním náměstí v Předlicích.
„Jsem tu s družkou a čtyřmi dětmi. Včera jsme byli vařit oběd v parku před školou, protože tady nemůžeme. Ani pračka tady není,“ stěžuje si.
Až do minulého měsíce žili všichni v ubytovně Modrá na Střekově. Tu se ale majitelka rozhodla (spolu s ubytovnou v ulici Klíšská v centrálním obvodu) uzavřít k poslednímu červnu.
Na obou žilo celkem 224 lidí, většina z nich si ještě před vyklizením stihla najít vlastní bydlení. Ti, kterým se to nepovedlo, museli odejít právě do tělocvičny. Spí na nafukovacích matracích, dostali je od města a až budou odcházet, mohou si je vzít s sebou.
„Už mám klíče od nového bytu, sehnala jsem ho v ulici Na Nivách. Ne v těch rozbitých domech, je tam jeden žlutý opravený, tak tam. V ubytovně jsem za jeden pokoj bez sociálky platila skoro 12 tisíc. Za 1+1 dám teď 7 tisíc korun. Smlouvu mám uzavřenou do září a pokud bude všechno v pořádku, majitel jí prodlouží,“ říká Iveta, která sedí pod věšáky na tašky se cvičebním úborem.
Kvůli štěnicím jsem přišla o nábytek, tvrdí žena
Do stejného domu půjde i Štefan se svou rodinou, taky už má v ruce klíče. Kromě matrace nemá nic moc, co by si do bytu mohl vzít, protože skoro všechno musel nechat na ubytovně.
„Musel jsem obvolat asi šedesát bytů, než jsem tenhle sehnal. V tom bytě Na Nivách, kam nakonec půjdeme, není ani linka nebo kamna, ale pan Karika (Karel Karika, místostarosta ústeckého centrálního obvodu), který nám pomáhá, říkal, že to zařídí. Mám jenom tohle, co mám na sobě a pak ještě mikinu. To je všechno,“ říká Štefan a ukazuje na zelené triko s nápise Good night white pride, v překladu Dobrou noc, bílá pýcho či ligo, které odkazuje na antinacismus.
„Musela jsem na Modré nechat novou pohovku a celou televizní stěnu. Nemůžu si to vzít ani do toho nového bytu, protože je to prolezlé štěnicemi a šváby, těch bylo na ubytovně hodně. Myslíte, že mi to někdo proplatí? Ne, neproplatí, bylo to úplně nové a nic z toho,“ rozčiluje se Iveta.
Syn je v Anglii, ale nemám na něj číslo, říká muž
Šíří se i informace, že štěnice s sebou přinesli někteří z ubytovaných i do tělocvičny a ta se kvůli tomu bude muset celá deratizovat. „Podívejte se, nejsme nikde poštípaní, ani děti. Kdyby tu fakt byly štěnice, měli bychom fleky. Nic tady není, tak nechápu, proč musí něco deratizovat,“ kroutí hlavou Antonín Miliňko.
Ten je v tělocvičně sám, manželka mu zemřela před několika lety a děti jsou dospělé. Zatím neví, kam půjde, stejně jako jedo dva kamarádi, nové ubytování se zatím ani jednomu z nich nepodařilo najít.
„Asi půjdu ke kamarádovi, slíbil mi, že u něj můžu tři měsíce zůstat. Mám dohromady pět dětí, jeden syn je v Anglii, ale nemám na něj číslo, abych mu zavolal. Třeba bych mohl k němu,“ uvažuje Miliňko.
Původně měli mít sociálně slabí Romové nouzové bydlení zajištěné v tělocvičně až do konce měsíce, ale v úterý prý přišli lidé z magistrátu a oznámili jim, že do 14. července musí všichni pryč.
Podle Jana Novotného, zástupce ředitele ústecké městské policie, která celou akci koordinuje, se však dveře tělocvičny bezpodmínečně neuzavřou a kdo bude nutně potřebovat, může tu ještě zůstat.
„Škola má v tělocvičně naplánované rekonstrukční práce a malování. Řekl jsem proto lidem v tělocvičně, že by bylo dobré, aby skutečně co nejdříve odešli do nového, když už mají zajištěné ubytování. Ale nikdo na ulici neskončí, pokud nebudou mít kam jít, nevyhodíme je,“ ujišťuje Novotný.
Video z jedné ze dvou končících ústeckých ubytoven:
