Sport, ve kterém závodí, je poměrně mladý a v Česku není příliš rozšířený. Populární je zejména ve Skandinávii.

„Canicross je terénní běh psovoda se psem, přičemž oba jsou spojeni speciálním pružným lanem. Podobný je bikejöring, jenom s tím rozdílem, že běh závodníka je nahrazen jízdou na kole,“ vysvětluje rozdíly Zuzana Jílková.

Ke canicrossu ji už v šesti letech přivedla kamarádka její maminky. Ale jak Zuzana tvrdí, od malinka věděla, že se chce věnovat psům a dělat sport, při kterém by využila i psího společníka.

„Běhání se psem se zkrátka nabízelo. Líbí se mi na tom souhra psovoda se psem. Jiný sport bez psa bych vlastně ani dělat nechtěla,“ říká kategoricky.

Mistryní Evropy se stala už ve svých sedmi letech

Úspěchy se začaly dostavovat poměrně brzy. První závod běžela už v šesti letech, a to se svou border kolií. „Začalo mě to bavit, tak jsem se do toho pustila naplno,“ popisuje své začátky. První mistrovství Evropy vyhrála ve své kategorii již v sedmi letech.

6 fotografií

A nebyl to jediný úspěch. Doma má i přes svůj mladý věk poličky přeplněné poháry. A medaile? Ty už ani nepočítá. Umístěné je má na dvou speciálních stojanech. „A to tam nejsou všechny. Kdybych je zvážila, hodilo by to na váze asi 25 kilogramů,“ směje se sympatická černovláska.

Poslední cenné medaile přibyly teď na podzim. Po nedávném úspěchu na mistrovství světa v Polsku, kde skončila stříbrná v kategorii bikejöring, si přivezla další stříbrnou medaili z mistrovství Evropy ve Švédsku.

Při reakci na otázku, co je při tomto sportu nejdůležitější, Zuzana nezaváhá. „Pes a jeho povaha,“ říká jednoznačně. Nejvhodnějším plemenem pro tento sport jsou prý ohaři a pak také border kolie. Obě rasy milují běh.

„Nejlepší je, když pes při závodech pořád před sebou někoho vidí a snaží se ho dohnat. Tím, jak táhne, pomáhá závodníkovi kopec vyběhnout. Na druhou stranu ho ale nesmíte brzdit, protože to pak toho psa může přestat bavit. Místo aby běžel, jde s vámi po boku,“ vypráví o záludnostech tohoto sportu.

Pozor na zajíce a srny. Pes může závodníka zatáhnout do lesa

Zvláště u mladých psů se pak může stát, že závodníka zatáhnou do lesa mezi stromy, když ucítí srnu nebo zajíce. „Ale i to lze psa odnaučit,“ usmívá se.

Doma má Zuzana Jílková osmiletého ohaře a sedmiletou border kolii. „Ale na vrcholový sport už jsou teď staří. Rychlostně nestíhají mladším psům, kolem pěti let. Ti jsou v tomto věku na vrcholu. Proto mám na velké závody půjčené psy od kamaráda. V Polsku jsem vyhrála s Ťukynou, pátá jsem byla s Pajdou. Ve Švédsku jsem se zase umístila s Ťukynou na pátém místě a s Roccem jsem byla druhá,“ sčítá poslední úspěchy.

Zuzana Jílková závodí za sportovní klub SK Děti severu, který sídlí až na severu Čech. Tak daleko však na tréninky nejezdí. „Trénuji s kamarádem. Vzájemně se podporujeme. Se psem běhám hlavně o víkendech, protože přes týden jsem na internátu. O prázdninách pak trénuji až šestkrát týdně. Sama běhám nebo jezdím na kole každý den. Do tréninků si řadím atletiku i posilovnu,“ vypráví.

Trať, kterou na závodech běhají nebo jedou na kole, je pro juniory dlouhá čtyři až šest kilometrů. Vede nejčastěji lesem.

„Běžím v průměru 18 kilometrů v hodině. Rekord jsem měla 24 kilometrů v hodině. Je to hodně náročné a namáhavé zvlášť pro klouby nohou a pánev, protože když pes zabere nebo víc zatáhne, bývá to dost bolestivé,“ připomíná s tím, že to byl i jeden z důvodů, proč se v posledním roce více zaměřila na bikejöring. „Mám zraněné koleno a při jízdě na kole se tolik nenamáhá,“ dodává.

Musí na dopingové kontroly, léky na bolest jsou tak vyloučené

Při závodech se jí zranění vyhýbají, ale při trénincích si už zlomila prsty na rukou, nohu a měla vyvrknutý kotník. Nejbolestivější byly podvrknuté obratle.

Seriál Vysočina má talent Regionální příloha MF DNES přináší seriál, ve kterém každý týden představuje talentované sportovce z Vysočiny. Pokud je ve vašem oddílu nebo okolí šikovný chlapec či dívka, jejichž výsledky a výkony zaslouží pozornost, dejte nám o nich vědět na uvedené kontakty: MF DNES Vysočina, Brněnská 71, 586 01 Jihlava; telefon: 564 606 210; e-mail: redji@mfdnes.cz nebo jan.salichov@mfdnes.cz

„Tehdy jsem si říkala, že kvůli zdravotním trablům se závoděním seknu. Ale když jsem viděla psa, který je na to zvyklý, a když s ním neběhám, tak je s ním pak doma k nevydržení, zase jsem začala,“ říká mladá závodnice.

Canicross a další odvětví tohoto sportu jsou disciplíny, které jsou na vrcholové úrovni brány opravdu vážně. A to včetně přísných dopingových kontrol, kterým se musí podrobit nejenom závodník, ale i pes.

„Když rozhodčí určí, že zkontrolují i psa, tak bych ho měla napojit a pak s ním běhat po lese s kelímkem v ruce a snažit se odchytit jeho moč,“ popisuje se smíchem.

Přestože má Zuzana problémy s bolavými koleny, nemůže si kvůli dopingovým kontrolám ulevit ani protizánětlivými léky.

„Na bolavá kolena si nemohu vzít ani ibalgin a dokonce ani mast, která tuto látku obsahuje. Čtyři měsíce bych ji pak měla v krvi. Povolený je pouze paralen a ten na klouby nezabírá,“ posteskla si Zuzana.

Láska ke psům hrála zásadní roli i při výběru střední školy

Dívce není cizí takřka žádná ze sportovních disciplín, kde jde o spolupráci člověka a psa. Kromě běhu a jízdy na kole za psem, si vyzkoušela i triatlon se psem, kde ke dvěma předchozím disciplínám patří ještě plavání. Letos ji čeká i závod, v němž pojede za psem na běžkách.

Rodiče ji v jejích aktivitách podporují, včetně dopravy na závody různě po Evropě. „Ale taťka už se těší, až budu mít řidičák a budu jezdit sama,“ říká Zuzana Jílková.

Logickým vyústěním její lásky ke psům bylo, že si jako studijní obor vybrala obor kynologie na České zemědělské akademii v Humpolci. Zaměřit by se chtěla na pachovou nebo záchranářskou kynologii.

Studentku čekají ještě dva roky v juniorské kategorii. V osmnácti bude muset přestoupit mezi ženy. „Chtěla bych u tohoto sportu vydržet co nejdéle. Co mi zdraví dovolí,“ dodává.