„Karate cvičím asi od sedmé třídy, kdy jsem skončil s hokejem. Tenkrát jsem hledal nějaký jiný sport a karate jsem si vybral právě proto, že by se mi mohlo hodit v reálném životě,“ vzpomíná na své začátky Petr Matoušů.
To, že s novým odvětvím začal až ve 12 letech, nepovažuje hlavní instruktor Jan Kopecký za překážku. „Pozdě to určitě není, hodně záleží na všeobecné průpravě předtím. Je to tak akorát. Já sám jsem začínal dokonce ještě později,“ přiznává.
Navíc průpravu měl mladý brodský karatista rozhodně dostačující. „Sportuje odmalička, ale je pravda, že až karate mu opravdu sedlo. Dneska je mu sedmnáct let a člověk by si možná řekl, že se bude vymlouvat. Ale kdepak, drží ho pořád. Je vidět, že ho baví,“ prozrazuje Petr Matoušů starší.
Když se řekne Okinawa karate, někteří si možná vybaví pouze bojový sport, jenže skutečnost je taková, že se v něm skrývá mnohem víc.
„Je to ten úplně původní styl karate, vznikl na Okinawě před několika staletími. A u nás v Havlíčkově Brodě se zabýváme právě tím, který sloužil k sebeobraně,“ vysvětluje hlavní instruktor Kopecký
Jeho svěřenec ale necvičí pouze karate, učarovalo mu i kobudo. „To je taková nadstavba karate. Dříve to bylo spojené dohromady. To je zase se zbraněmi, tyčemi, nunčaky a podobně,“ vysvětluje trenér Kopecký.
Úspěšný karatista to musí mít hlavně srovnané v hlavě
Úspěchy na sebe v případě Petra Matoušů nenechaly dlouho čekat. Za čtyři roky se vypracoval k modrému pásu a jeho sen je jasný.
Seriál Vysočina má talentRegionální příloha MF DNES přináší seriál, ve kterém každý týden představuje talentované sportovce z Vysočiny.  Pokud je ve vašem oddílu nebo okolí šikovný chlapec či dívka, jejichž výsledky a výkony zaslouží pozornost, dejte nám o nich vědět na uvedené kontakty: MF DNES Vysočina, Brněnská 71, 586 01 Jihlava; telefon: 564 606 210; e-mail: redji@mfdnes.cz nebo jan.salichov@mfdnes.cz |
„Chtěl bych v karate dosáhnout co nejvyšší úrovně. I v černých pásech jsou stupně, takže na tom budu pracovat. Teď zrovna bych rád šel na hnědý pásek. Na to je ovšem potřeba složit zkoušky. A ještě předtím musí trenér říct, jestli jsem připravený. Aby to mělo cenu,“ upřesňuje talentovaný karatista.
Karate je ale podle trenéra Kopeckého především o hlavě. „Psychika má obrovský vliv. Člověk to musí mít srovnané v hlavě a vědět, co chce. Musí chtít sám cvičit a to Petr chce,“ chválí svého svěřence.
A ten trenéra doplňuje. „Karate je super jak na fyzickou stránku, tak i na psychickou. Člověk třeba nemá takový strach, protože na tréninku se cíleně setkává s bojem. Takže pak i v realitě, když na něj třeba někdy psychicky naráží, ho tolik neovlivní. Já se třeba neúčastním tolika závodů, protože dělám tradiční karate, a ne sportovní. Je to takový můj celoživotní koníček, filozofie. Člověk by prostě měl zůstat v kondici,“ má jasno.
Na otázku, kdo je jeho vzor, odpovídá Petr Matoušů okamžitě. „No přece můj hlavní trenér. Ten karate opravdu zasvětil celý život, dává tomu všechno. Založil i klub v Havlíčkově Brodě,“ hlásí.
A co o svém synovi říká Petr Matoušů starší? „Hodně rád se učí a nás těší, že jak karate, tak i školu bere opravdu poctivě. Je taky hodně skromný, kolikrát nám ani neřekne, že něco vyhrál. I v hlavě to má určitě dobře srovnané. Vše si organizuje a řídí úplně sám. A zvládá to skvěle. Jsme na něj doma moc pyšní,“ ujišťuje.
Pečlivě dělá vše, co mu řeknu, a závody zvládá skvělePetra znám asi čtyři roky. Karate, na které se dal, obnáší strašně moc aspektů. Je to rychlost pohybu, reakce, koordinace. Jen málokdo se dokáže připravit na přímý kontakt. Samozřejmě se to dá natrénovat, ale záleží na pevné vůli, jak moc chce cvičit. Někdy to trvá i několik let a musí sloužit i zdraví. Bojové umění je prostě dlouhodobá záležitost. Cvičit se dá klidně i v devadesáti letech. Můj mistr je z Okinawy a učí nás právě onu jednoduchost, aby v karate nebyly žádné pohyby navíc. Jedná se prostě o „ekonomiku pohybu“. Nebezpečné to není, ale kontrola je tady samozřejmě důležitá. Nejen fyzická, ale i psychická. Ale zpátky k Petrovi. Hodně vyrostl, je vysoký, takže teď musíme zapracovat především na motorice. Výhodou v jeho případě je bezpochyby to, že když mu řeknu, co má cvičit, pečlivě vše dodržuje. Závody zvládá skvěle, je většinou na prvním nebo na druhém místě. První jsou žákovské stupně, to jsou ty barevné pásky. Pak jsou mistrovské stupně s černými pásky. Minimální věk, aby se dopracoval k černému pásku, je osmnáct let. Musí se dělat i zkoušky. No a u posledních dvou stupňů jsou to červené pásy. Nejvyšší stupeň je desátý dan v sedmdesáti dvou letech. Zkrátka je to koníček na celý život. Co se týká soutěží, má Petr šanci určitě na světových šampionátech. Jeho budoucnost vidím nadějně. Karate se dá i živit, ale spíš na úrovni instruktora. Hodně důležitá je při něm také morální stránka. Nicméně i v tomto směru je na tom Petr dobře. Působí skromně, má respekt vůči trenérům a od toho se odvíjí zbytek. Navíc ho v karate podporují i rodiče, což je moc důležité. - Jan Kopecký, trenér TJ Jiskra Havlíčkův Brod |
