„Je pravda, že to bych chtěl hrozně moc. Ale určitě bych si přál uspět i tady doma, třeba na Českém poháru,“ dává si postupné cíle Dominik Molák.

Jeho cyklistický příběh se ovšem nejprve začínal psát na fotbalovém hřišti. „Chtěl být fotbalista, jenže já jsem vždycky jezdil na kole, takže jsem ho k cyklistice zkusil taky přivést,“ vzpomíná tatínek Karel Molák. A cyklistika nakonec Dominikovi skutečně učarovala o něco víc. Míč a kopačky tak zanedlouho definitivně vyměnil za kolo a helmu.

„První kolo jsem mu dal já, jezdil asi od šesti let. Tehdy jsem ho ještě trénoval já, jezdili jsme spolu. Závodit pak začal asi o čtyři roky později,“ vypravuje dál Dominikův tatínek.

Že byla cyklistika skutečně správná volba, se potvrdilo, když začal závodit za Favorit Brno. V jeho dresu vyhrál přeborníka Jihomoravského kraje a na stupně vítězů stoupal i v dalších a dalších závodech.

Kořeny stromů a kameny, to je moje, usmívá se mladík

Před dvěma lety se však Dominik rozhodl pro návrat na rodnou Vysočinu, domů do Třebíče. A od té doby jezdí za tým Vysočina Cycling. „Závodí hodně v terénu, ale já se ho snažím dostat i na silnici. I když je pravda, že větší radost mu dělají horská kola,“ prozrazuje trenér Rostislav Krotký.

Seriál Vysočina má talent Regionální příloha MF DNES přináší seriál, ve kterém každý týden představuje talentované sportovce z Vysočiny. Pokud je ve vašem oddílu nebo okolí šikovný chlapec či dívka, jejichž výsledky a výkony zaslouží pozornost, dejte nám o nich vědět na uvedené kontakty: MF DNES Vysočina, Brněnská 71, 586 01 Jihlava; telefon: 564 606 210; e-mail: redji@mfdnes.cz nebo jan.salichov@mfdnes.cz

A Dominik jeho slova potvrzuje. „Rozhodně je pro mě lepší terén, je to mnohem větší adrenalin. A taky mě hrozně baví příroda. Kořeny od stromů, kameny, to je moje,“ usmívá se mladý talentovaný cyklista. „Asi nejznámější biker u nás je teď Jarda Kulhavý, ale taky Ondřej Cink. A právě Ondra je mým vzorem,“ prozrazuje.

„Musím říct, že jsem rád, že Domča jezdí i v terénu, protože situace na silnici není úplně jednoduchá. Občas se stane, že na nás řidiči troubí, když jedeme na tréninku. Nebo někdy jezdí auta opravdu i hodně blízko. Každopádně to nechávám na něm. On musí vědět, co ho baví víc,“ říká tatínek.

Jenže jako většina vrcholových sportů, si i cyklistika vybírá svoji daň. „Vím, že je to pro syna někdy hodně náročné. Přijde ze školy a jde na kolo. Tréninky s týmem mají dvakrát týdně, jenže trénovat musí hodně i individuálně, pokud chce něco dokázat. Většinou jezdí každý den a není to jenom o hodině. Někdy jsme na kole třeba i čtyři hodiny. V cyklistice záleží hodně na tom, kdo to všechno vydrží,“ vysvětluje Molák senior.

„Za rok najezdí přibližně deset tisíc kilometrů,“ doplňuje Dominikova otce trenér.

Dvě až tři kola, každé aspoň za padesát tisíc, jsou minimem

Přesto i v tak velkém zápřahu si Dominik najde svůj čas i na další koníčky. „Není toho sice tolik, ale hraju třeba na kytaru. Když mám chvilku čas, něco si brknu,“ hlásí s úsměvem Dominik.

„Jinak ale mám rád všechen sport. Hrál jsem třeba chvilku i volejbal. Ale ze všeho nejvíc mě prostě baví kolo. Zatím nejvíc si cením asi toho, že jsem ve své kategorii vyhrál Nova Cup,“ zmiňuje cyklistický seriál horských kol pro širokou veřejnost.

Velmi důležitá je pro Dominika také podpora rodiny. A to nejenom morální, ale i finanční.

„Musí mít minimálně dvě až tři kola. A každé z nich stojí nějakých padesát tisíc korun v pořizovací hodnotě. Pak se ještě dokupují pláště a další komponenty. Dál samozřejmě musíme počítat závody, které si financujeme sami. Ale v každém sportu je něco,“ zamýšlí se tatínek Molák.

„Já budu opravdu jenom rád, jestli syn u sportu zůstane. Baví ho to, má chuť závodit a do budoucna prostě uvidíme. Na kolech mě baví i to, že se synem trávíme hodně času spolu. Máme si pořád co říct,“ doplňuje.