Vždy chtěla být jako její bratr. Teď už ho na atletické dráze prohání

  9:28
O velkou motivaci měla patnáctiletá Patricie Vrzalová postaráno odmalička. Vždycky se totiž chtěla vyrovnat svému o dva roky staršímu bratrovi Sebastianovi. Oba nejprve začínali ve Velkém Beranově s fotbalem, oba propadli kouzlu modelářství a společně se už téměř deset let věnují atletice.

Na stovce překážek by se Patricie ráda dostala pod 15 sekund. | foto: Atletika Jihlava

„Co dělal brácha, musela Páťa vyzkoušet taky,“ usmívá se jejich maminka Petra Vrzalová. „Ale na dráze už má Sebastian co dělat, aby ségru stíhal,“ doplňuje trenér Jiří Švec, který má sourozence na starosti v Atletice Jihlava.

Ale pěkně popořádku...

Když začala hrát dnes už patnáctiletá Patricie fotbal, byly jí teprve čtyři roky. Na hřiště ve Velkém Beranově to měla z domu pár kroků.

„Jenže Sebastianovi kolektivní sporty nic neříkají, takže musela přestat hrát i Páťa. Proto jsme pro oba hledali jiný sport a nakonec přešli na atletiku. Páťa si sice zkusila také gymnastiku, ale zůstalo jen u jedné hodiny. To bylo, jako když spadne pravítko,“ směje se Petra Vrzalová při vzpomínce na nesmělý kontakt své dcery s dalším sportem.

Ovšem atletika, to už bylo něco úplně jiného. Patricie se velmi rychle zařadila mezi nejšikovnější členy přípravky Atletiky Jihlava, bez problémů zvládala běžecké i technické disciplíny. I když pravé nadšení z nového sportovního odvětví se u ní dostavilo až později.

„Ze začátku jsem spíš záviděla starším dětem, co všechno už můžou dělat. Překážky, pětiboj, to se mi vždycky hrozně líbilo. O to víc bylo super, když jsem se pak do těchhle věcí mohla pustit taky,“ vypráví.

Zatím největším zážitkem byla olympiáda dětí a mládeže

Záhy se dostavily i první úspěchy. Kromě krajských závodů, kde pravidelně brávala medaile už v přípravce, se začala úspěšně měřit se špičkou také na celostátních závodech.

Fotogalerie

Předloni v květnu vyrazila na mistrovství republiky ve vícebojích a mezi mladšími žákyněmi skončila pátá. O měsíc později pak absolvovala svoji zatím největší akci - letní olympiádu dětí a mládeže, jejímž dějištěm bylo Brno. A právě setkání nejlepších žákovských sportovců z celé republiky považuje za svůj prozatím top zážitek.

I když po sportovní stránce od sebe čekala o maličko víc - v běhu na 60 metrů překážek skončila mezi mladšími žákyněmi devátá, v hodu míčkem sedmnáctá. „Na překážkách to byla smůla, běžela jsem ve větrnějším rozběhu a chyběla mi setina k postupu do finále. A míček byl strašný,“ krčí rameny.

Chuť si pak spravila ve štafetě na 4 x 60 m, kde bylo vysočinské kvarteto Vrzalová, Střešňáková, Remešová, Pavlidu šesté. „Celkově jsem si olympiádu opravdu užila. Bydlení v olympijské vesnici, super zážitky, nervozita, pocit, že jste mezi těmi nejlepšími,“ vypočítává.

Nejméně oblíbené jsou dlouhé tratě, osmistovka je nepřítel

Pravá nervozita ji však pohlcuje jen před její neoblíbenou disciplínou - během na 800 metrů.

Seriál Vysočina má talent

Regionální příloha MF DNES přináší seriál, ve kterém představuje talenty z Vysočiny.

Vysočina má talent

Ve druhé sérii se objevují nejen mladí sportovci, ale i dívky a chlapci s jinými zájmy. Pokud víte o někom, jehož schopnosti si zaslouží pozornost, dejte nám o nich vědět na uvedené kontakty: MF DNES Vysočina, Brněnská 71, 586 01 Jihlava; telefon: 564 606 210; e-mail: redji@mfdnes.cz.

„A snad ještě ve chvíli, kdy mi při rozběhání před závodem nevychází krok na překážkách. Jinak jsem v pohodě. Ale osmistovka, to je největší nepřítel. A obecně dlouhé tratě,“ přiznává Patricie, která si start na olympiádě dětí a mládeže za dva týdny zopakuje. Tentokrát vyrazí s výběrem Kraje Vysočina už jako starší žákyně na sever Čech do Jablonce.

Jestliže na straně neoblíbených disciplín figurují suverénně nejvýš dlouhé tratě, z těch preferovaných se u ní kromě už zmíněných vícebojů a překážek řadí na přední místo ještě dálka. V té dlouho usilovala o zdolání pětimetrové hranice, což se jí povedlo letos na začátku května, kdy si své maximum zlepšila už na 511 centimetrů.

„Vyšlo to skvěle,“ hodnotí svůj výkon z Třebíče. A netají, že obdivuje elitní světové dálkaře v čele s esy posledních sezon - Jihoafričanem Manyongou nebo Kubáncem Echevarríou. „U nich už jsou to opravdu skoky,“ uznale pokyvuje hlavou.

Sama si zatím dává postupné cíle. „Třeba na stovce překážek bych se ráda dostala pod 15 sekund,“ prozrazuje Patricie, jejíž kouč Švec je bývalý překážkář. „To je výhoda. Ale úplně v pohodě vycházím se všemi trenéry,“ pochvaluje si mladá atletka, na jejíž přípravě v oddíle se podílejí také Eva Suchá, Monika Pekařová a Bohumír Machovec.

Modelářství je strašný žrout času, jen se sedí a tvoří

Spokojenost zároveň panuje také na druhé straně. „Stejně jako brácha je i Páťa chytrá, dobře vychovaná a pracovitá, proto se s ní spolupracuje velice dobře,“ konstatuje Švec.

„Teď se dostala do sportovní třídy na gymnáziu a je předpoklad, že bude mít možnost víc trénovat a udržet se v rozumných sportovních mezích. Chuť do toho má, takže všechno je jen na ní,“ doplňuje.

Zatímco u atletiky Patricie vydržela, modelářství už na rozdíl od svého tatínka a bratra opustila.

„Dělala jsem jen letadýlka, hlavně taková vajíčka, jak se jim říká. I úspěchy nějaké byly, vyhrála jsem spoustu různých stavebnic. Tak mě to třeba zase jednou začne bavit. Ale v téhle chvíli to spíš vidím jako hrozný žrout času. U letadýlek se totiž jen sedí a tvoří, to atletika je mnohem akčnější,“ má jasno.