„Asi mě zvolili Masarykem, že jsem v našem klubu nejstarší,“ usmál se Maryško během historických slavností, kde si připomínali sté výročí Československa. V kapse měl i nezbytný cvikr.
Skutečný Masaryk navštívil Velké Meziříčí před devadesáti lety. Tehdy přijel v červnu roku 1928 na náměstí, což předem avizovala siréna z místní Beckovy továrny. Prezidenta uvítal starosta Karel Rosendorf. Na místě nechyběl ani spisovatel Jakub Deml z nedalekého Tasova, jenž také stihl s Masarykem promluvit. Prezident pak odjel do blízké Velké Bíteše.
Maryško si v kostýmu Masaryka nenechal ujít prvorepublikovou módní přehlídku na zámeckém nádvoří. Nadšeně tleskal korzujícím ženám, dívkám i mužům předvádějícím, co se nosilo od vzniku republiky do třicátých let. A to včetně spodního prádla, plavek, punčoch se švem a podvazků.
Když se divákům předvedla tenistka z třicátých let, popisoval průvodce přehlídkou, jak jim tehdy museli nejprve dovážet tenisky ze zahraničí. Až později je začala vyrábět firma Baťa. Při ukázce prvorepublikových cyklistů poukázal na výplety v zadních kolech, aby se do nich ženám nezamotaly sukně.
„Také se nedoporučovalo, aby jezdily prostovlasé. Pokud muž a žena nebyli oddáni, neměli na kolech jezdit spolu z mravnostních důvodů. Dívky se měly projíždět ve skupinách a s muži pouze, pokud šlo o příbuzné. Ale bratranec už se nedoporučoval,“ vyprávěl konferenciér přehlídky.
Divákům se předvedla i předválečná lyžařka ve slušivém sportovním oblečení. A to silně nalíčená, což bylo podle průvodce tehdy zvykem.
Dámy prý tehdy lyžovaly jen za slunečného počasí. Když bylo zataženo a foukalo, zůstaly v chatách. „Jak se dnes celebrity ve Špindlerově Mlýně prezentují se svými drahými modely, bylo něco podobného už tenkrát,“ přirovnal moderátor.
Prvorepublikovou atmosféru dotvářela u zámku i Barbora Foltová, která točila klikou flašinetu. „Ruka mě z toho bolí, i když to jde lehce. Nemůžu ale zpomalit, to by hned bylo slyšet. Tento flašinet je repasovaný, má cenu osobního auta,“ vysvětlila s úsměvem.
Že nebyla první republika jen idylická, připomínala rodina v kostýmech žebrající chudiny. Sbírala mince do plechových hrnků, s nimiž chrastila. Příchozí se také mohli zvěčnit v dobovém fotoateliéru se stylovým pozadím. A muž s pejzy zase ukazoval, jak vypadal židovský koloniál.
