Ještě nedávno přitom bývalý majitel, společnost Empla, žádal o demoliční výměr, který měl industriální skvost poslat k zemi. Nyní to vypadá, že se budovu podaří zachránit. Koupila ji firma Defekta NDT, která v bývalé sýpce vybuduje také laboratoře a prostory pro začínající podnikatele.
„Současný majitel kontaktoval odbor hlavního architekta města, kterého seznámil se svými plány. Pro město je to dobrá zpráva,“ uvedl mluvčí hradeckého magistrátu Michal Komárek.
Společnost Defekta NDT poskytuje služby v oblasti nedestruktivního testování. „Hledal jsem pro naši firmu místo, kde bychom měli všechno pohromadě. Určitě je možné najít louku a tam postavit nový objekt, ale nakonec mi padla do oka tahle budova,“ říká jednatel firmy Jakub Matoušek.
V hlavě má už jasnou představu o budoucnosti sýpky. „V jednom patře by mělo vzniknout zázemí pro naši společnost - kanceláře, laboratoře a dílny. Další patro bych rád pronajímal začínajícím firmám nebo jako coworkingové centrum. V nejvyšším podlaží by mohly být výstavy či různé konference,“ uvažuje Matoušek.
Jeho tajným snem je ve sklepení zřídit wellnes. „Je tam vlhko, takže je to ideální místo. Ale to je až poslední věc, teď není prioritní,“ podotýká.
V budově jsou stopy squaterů
MF DNES nahlédla do útrob sýpky. Přes paletový žebřík se dostáváme do přízemí, kde je nyní uskladněn materiál nebo část železniční váhy, kterou se majitel rozhodl darovat muzeu.
Točitým schodištěm, které se vine interiérem celé budovy a spojuje patra, vstupujme do sklepení. V temných chodbách se kupí suť a zdi nesou stopy po řádění squaterů. Po prohlídce sklepení opět po úzkém schodišti stoupáme do prvního patra, jehož podlaha je děravá, ale jinak tu kromě holubů není nic.
Stejné je to i o patro výš, v posledním podlaží se tyčí strmé dřevěné schody, které vedou na střechu sýpky, odkud je pěkný výhled na město.
Vnitřek budovy vyhlíží rozestavěně. „Někdo začal bourat, ale nedokončil to. My teď musíme nejdříve vyvézt suť a vyklidit to. Cenného tady nic už není, ale je to úžasné industriální místo. Člověk musí mít představu, jak to bude jednou vypadat. Od toho mám projektanta, který má jasnou vizi. Skoro každý o sýpce v Hradci ví, když se o ní zmíníte, každý se zajímá. Já to beru jako přidanou hodnotu budovy, která má velký potenciál pro sociální a společenské účely i patřičné charisma,“ uvádí investor.
Budova láká desítky zvědavců. „Hodně lidí by se sem chtělo podívat, nahoře bych chtěl udělat vyhlídku. Bohužel nyní je to tady nebezpečné, v podlahách jsou díry a není tady žádné zábradlí. Ale myslím, že až se to otevře, bude hodně zájemců, kteří se budou chtít podívat, jak to tady vypadá,“ podotýká Matoušek.
Rekonstrukce by neměla zasáhnout do vnějšího vzhledu budovy. Tempo oprav bude záležet na penězích.
„Když jsme zjišťovali dotace, rozhodli jsme se, že půjdeme vlastní cestou a budeme to platit sami. Víme, že to budeme muset opravovat postupně, protože nemáme prostředky na celou opravu najednou. Nyní můžeme udělat sklep, pak jedno patro, tedy kanceláře a laboratoře pro naši společnost. Až se vydělají další peníze, můžeme jít na další patro,“ plánuje Matoušek.
Podle současného územního plánu je sýpka určena ke skladování a výrobě. Doplňkově jsou povoleny i kanceláře. Kvůli tomu v ní nový majitel nemůže vybudovat třeba byty.
Matoušek se o budovu zajímá přes rok a půl. „V archivu leží projektová dokumentace z roku 1915. Podle ní měla sýpka naplánovanou dřevěnou vestavbu a s ní byla i postavena. Někdy v roce 1917 došlo k požáru a celá sýpka shořela. Zůstaly pouze obvodové zdi. Právě v roce 1917 byla vyprojektována kompletní železobetonová vestavba, která zvýšila budovu ještě o jedno patro. Proto, když se podíváme z venku, horní patro sýpky je svým reliéfem trochu jiné než skladba zdiva, které je níže,“ uvádí.
Družstevní obilní skladiště
Z původní stavby se zachoval jenom skelet klenby - sklep. „V 60. letech dostavěli výtah. Je tu i pozůstatek zdviže asi z roku 1903,“ míní Matoušek.
V 90. letech se tehdejší majitel, společnost Cerea, rozhodl, že sýpku upraví a bude z ní obchodní dům. „Proto vybourali všechny původní technologie a zbyl tu už jen poslední relikt, kterým je část kapsového dopravníku. V jeho dřevěných bednách běhal pás, na kterém byly kapsy, ty nabíraly obilí a vozily ho až do nejvyššího patra sýpky,“ vysvětluje dále jednatel.
Každé patro má plochu 450 metrů čtverečních. „Ve sklepě je to členěné sice trochu nepřehledně, ale vršek už nemá žádné zdi,“ pokračuje Matoušek, když stoupá po strmých dřevěných schodech na střechu.
„S panem architektem Brůnou jsme probírali, že by stálo za to upravit část střechy, aby tam byl ochoz,“ říká. Kompletní rekonstrukce by mohla být hotova za deset let.
S plány nového majitele je spokojen i vedoucí odboru památkové péče hradeckého magistrátu Jan Falta. „Za nejvhodnější považuji funkčnost objektu, která zachová její vnější vzhled i interiér,“ říká památkář.
Sýpka sloužila jako družstevní skladiště obilí postavené v letech 1902 až 1903 a patří mezi největší budovy, které vyrostly v Hradci Králové v prvním desetiletí 20. století.
„Je dokladem dobové technologie skladování a úpravy obilí. V interiéru je značně poškozená, neboť převážně jsou vybourány betonové násypky, avšak technologie dispoziční uspořádání je stále čitelná. Dále je dokladem i tehdejšího systému hospodaření, šlo totiž o družstevní obilní skladiště - stavitelem bylo Družstvo rolnického skladiště v Hradci Králové a Nechanicích, založené 31. července 1900,“ připomíná historii sýpky Falta.
