Za bicí Krucipüsku usedne syn frontmana. Je to nový začátek, říká junior

  6:16
Stojaté vody liberecké hudební scény na přelomu roku rozvířila skupina Krucipüsk. Její frontman Tomáš Hajíček ukončil spolupráci se zbytkem kapely a najal nové hráče. Za bicí usedne jeho syn. „Teď by se měl Krucipüsk nakopnout ještě výš,“ říká Tomáš Hajíček mladší v rozhovoru pro MF DNES.

Tomáš Hajíček krom aktivního muzikantství provozuje také liberecký hudební klub Bunkr, odkud je snímek. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Na sociálních sítích vypuklo bezbřehé hořekování v duchu toho, že Krucipüsk už nebude tím, čím byl. Truchlící fanoušci pateticky provolávali, že je to konec skupiny.

Hodně to schytal i Hajíčkův syn Tomáš, který se stal v obměněné sestavě novým bubeníkem. „Žádný konec se nekoná. Naopak, teď by se měl Krucipüsk nakopnout ještě výš,“ řekl.

Co bys vzkázal těm, kteří obměnu složení kapely těžce nesou?
Změna v sestavě Krucipüsku nepřichází zdaleka poprvé, což mnoho lidí, zejména těch mladších, třeba ani nemusí vědět. Skupina se takhle proměnila vícekrát a nikdy to nepředstavovalo problém. Pro skupinu to není špatný krok, omladit ji není špatné. Stačí se podívat do ciziny, je to běžný jev, že v kapele setrvají jeden, dva původní muzikanti a zbytek se obmění. Zmizí únava, přijdou nové nápady.

O tvém tátovi je známo, že muzikanty čas od času prostřídá. Nebojíš se toho, že třeba za rok se povezeš taky?
To se klidně může stát, ale není to pro mě nic, na čem by stál svět. Mám v životě i jiné věci.

Dosavadní bubeník Vojta Douda je taky z Liberce, znáte se, mluvili jste spolu o nastalé situaci?
Ne. Já jsem ho ani dlouho neviděl, působí v Praze a potkávali jsme se jen když Krucipüsk hrál u mě v Bunkru. Ale až ho uvidím, klidně se s ním pobavím.

Kytarista a basista vzešli z konkurzu, ale jak ses do kapely dostal ty?
Táta mi zavolal a já se dlouho rozmýšlel, jestli do toho půjdu, nebo nepůjdu. Mám totiž hodně svých dalších aktivit, provozuju hudební klub Bunkr, mám vlastní kapelu a k tomu nyní bubnuju ještě s Paulie Garandem, mám firmu a k tomu jsem namočený v pořádání spousty hudebních akcí. Nakonec jsem si ale řekl, že by to mohlo být dobré. S tátou už jsem ostatně hrál v jeho sólovém projektu.

Nebude mít vytížení v Krucipüsku negativní dopad na tvé další činnosti?
Hraní bude opravdu hodně, takže dílem ano. Trochu to bezesporu omezí koncerty s mou kapelou, ale na to jsem kluky připravil.

Máte už s novou sestavou Krucipüsku naplánované nějaké zkoušky a koncerty?
Teď nám začíná série tří několikadenních soustředění. Jsme, myslím, sice celkem zdatní muzikanti, ale musíme se spolu sehrát.

Kdy a kde bude první koncert nové sestavy?
Sedmnáctého února v Broumově. A pak pojedeme celé jaro a léto až do října, kdy přijde pauza. To už je v Krucipüsku taková tradice.

Jaké to vůbec je, hrát v kapele s tátou?
Někdy docela těžké. Naštěstí máme společný náhled na hudební scénu a muziku obecně, bodejť by taky ne, když do mě odmala ty kapely cpal. Myslím, že to bude v pohodě, však za ta léta už taky vím, jak s ním vycházet.

Zmínil jsi, že provozuješ liberecký hudební klub Bunkr. Ten slaví pět let. Jakých pět let to bylo?
Strašně náročných. Zhruba první dva roky, než se klub takzvaně zajel, jsem se dost trápil. Musel jsem napravovat negativní nádech, který provázel klub po předchozích časech. Nebylo snadné lidi přesvědčit, že klub jsme dali dohromady a že v něm už neprobíhají žádné drogové večírky. Taky jsme zpočátku tak docela nevěděli, na co lidi chodí a nechodí, takže jsme dost prodělali, nebereme totiž od nikoho žádné dotace, od města ani od kraje.

Na klub ale nejsi úplně sám.
To ne. Pomáhají mi máma a přítelkyně. Ale většina toho je stejně na mně. A třeba v počátcích, když není klub zaběhnutý, není snadné nalákat do něj známější skupiny.

Za čím se za ta léta ohlížíš rád?
Právě za vystoupeními těch větších kapel. Výtečné byly koncerty J. A. R, Monkey Business, Vypsané fiXy, Krucipüsku, Wohnoutů. A dalších a dalších.

Jsou třeba v muzice nebo v celkovém vkusu posluchačů nějaké módní vlny a výkyvy?
Ani ne, je to celkem konstantní. Stačí se podívat i na jiné kluby v republice a zjistí se, že program děláme všichni víceméně stejně. Těch známějších kapel je v Česku tak dvacet, třicet a všechno se to v podstatě motá dokolečka.

Jak bude oslava pěti let klubu vypadat?
Nebude to nic obřího, narozeniny slavíme každý rok spíš skromně. Sejde se sto padesát, dvě stě známých, kteří chodí do klubu pravidelně a užijeme si to. Letos se koná v sobotu 27. ledna. Zahrají Hitfakers a celý večer bude ve funkovém duchu. Dojezd obstará skvělý DJ Ask, který už hrál po několika akcích a umí lidem naservírovat taneční pecky, které mají rádi.

Co plánuješ v Bunkru do budoucna?
Poněkud omezíme počet akcí. Nebudeme jich dělat do měsíce tolik menších, ale spíš méně a významnějších. Zvedneme kvalitu na úkor kvantity.