Byly to silné pohnutky. Vedly třeba k zasazení lípy na nádvoří hrotovického zámku. A to právě před sto lety. Všemu předcházely boje první světové války, jichž se zúčastnilo 340 mužů z Hrotovic. Čtyřiapadesát z nich se domů nevrátilo. Přeživší pak lípu vysadili jako symbol svobody a památku na své sousedy, kteří zahynuli na bojištích.

7 fotografií

Jiný strom vzdoru proti útlaku roste už padesátým rokem ve Žďáře nad Sázavou. V dnešní Komenského ulici tehdy sídlily ve stejné budově dvě školy, středí i základní. Ředitelem té základní byl v roce 1968 Josef Brož.

Po srpnové okupaci napsal v září do školní kroniky, že vpád vojsk odsuzuje. Ve stejném rozpoložení byl i druhý ředitel Bohuslav Brabec, který vedl na stejném místě střední školu. Zasadil tehdy spolu se studenty lípu svobody.

Brzy přišla odplata, kterou pocítili oba ředitelé. Brože komunisté donutili, aby do kroniky dodatečně vepsal, že zápis pořídil „…pod vlivem mylných informací sdělovacích prostředků a neodpovídal tudíž skutečnému stavu věcí.“

Oba ředitelé pak v roce 1970 skončili ve svých funkcích. Tento stromový příběh připomněli současní žáci devátých tříd ze zmíněné školy spolu se svým učitelem Janem Hrdinou.

Hledají se stromy, jež se sázely po vzniku Československa

Nadace Partnerství zmapovala za pomoci obyvatel Vysočiny už více než padesát podobných stromů v kraji. A hodlá pokračovat až do letošního státního svátku 28. října.

„Zapojit se do hledání stromů, které připomínají oslavy vzniku Československé republiky, mohou jednotlivci, obce, spolky i žáci základních škol,“ nabídl David Kopecký, jeden z organizátorů akce.

Hledají se stromy, jež se sázely po vzniku Československa nebo následně z radosti nad koncem druhé světové války po roce 1945. Další vlna sázení přišla po srpnu 1968 a pak po pádu komunismu. „Pátrat lze v obecní kronice, na odboru životního prostředí nebo u pamětníků,“ poradil Kopecký.

Na jeden strom z roku 1968 upozornil Pavel Zikmund. Před padesáti lety ho zasadil v Bolíkovicích na Třebíčsku Bohumil Sochna. Lípa dodnes připomíná nesouhlas se srpnovou okupací.

Dvě, dnes již košaté lípy svobody mají od roku 1920 v Hodicích na Jihlavsku. Vysadili je tehdy místní divadelní ochotníci k nově zřízenému pomníku padlých v první světové válce. A také na paměť vzniku Československa. „Uvádí se to v pamětní knize obce sepsané panem Františkem Mourycem,“ přiblížil současný starosta Josef Bakaj.

Lípa coby živý památník velkých událostí i symbol svobody

Před sto lety se sázelo i ve Štěměchách na Třebíčsku, což zdokumentovala Marta Mastná. Tři stromy tehdy vysadili tři sourozenci, kteří společně pečovali o hospodářství a chod mlýna. Jmenovali se Karel Hobza, Božena Nechvátalová a Terezie Hobzová, která působila i jako porodní bába v okolí Štěměch.

V atmosféře nadšení se 6. května 1919 i se zpěvem sázelo ve Ždírci nad Doubravou. „Zúčastnila se v průvodu mládež školní s učitelstvem, Čtenářská beseda, divadelní spolek J. K. Tyl, tělocvičná jednota, sbor dobrovolných hasičů a mnoho obecenstva,“ uvádí dobová zpráva.

Během velké slavnosti na prvního máje v roce 1919 zasadili lípu uprostřed náměstí ve Velkém Meziříčí. Osobně u toho asistoval starosta Karel Rosendorf. Hrály se hymny - naše, francouzská i americká.

„Lípa, kterou jsme právě zasadili do těžké půdy na našem náměstí, má býti nám i potomkům živým památníkem velikých událostí, které jsme v posledním roce prožili. Má však pro nás býti zároveň symbolem toho vzácného pokladu, kterého jsme si bezpříkladnými oběťmi vybojovali - svobody naší politické i národní,“ pronesl tehdy starosta během slavnostního sázení.

Tento doktor práv vedl Velké Meziříčí až do roku 1931. Ještě o devět let déle byl i v čele místního Sokola. „Malý a slabý jest stromek, který jsme tu zasadili do rodné půdy naší, ale doufáme pevně, že vzroste a zmohutní v košatou lípu, v jejímž stínu kochati se budou příští generace,“ dodal během májové slavnosti v roce 1919.