Vlaku nefungovaly brzdy. V Zákolanech před 55 lety zemřelo čtrnáct lidí

  6:46
Vlakové nádraží v Zákolanech na Kladensku vypadá jako jakékoliv jiné nádraží v malé obci. Nic už tu nepřipomíná neštěstí z 25. ledna 1964. Tehdy se sem přiřítil nákladní vlak vezoucí kovové hutní materiály a souprava, které nefungovaly brzdy, narazila do osobního vlaku. Při nehodě zemřelo 14 lidí.

Pohled na vagony zničené při střetu 25. ledna roku 1964. | foto: archiv Vladimíra Černého

Plna naložený nákladní vlak s nefunkčními brzdami se tehdy řítil od Kladna a stanicemi před Zákolany prosvištěl jako neřízená střela. 

Až v Zákolanech svou zběsilou jízdu zakončil nárazem do osobního vlaku s celkem 32 cestujícími. Čtrnáct z nich přišlo o život. Zdemolováno bylo 36 vagonů. U některých obětí byla identifikace téměř nemožná.

„Dodnes tam vidím ty popadané vagony a rozsypané ingoty (kovové polotovary obvykle ve tvaru hranolu určené k dalšímu zpracování, pozn. red.) v potoce pod tratí. Stále nechápu, že ten náraz byl tak obrovský, že je vymrštil až tam,“ vzpomíná Hana Součková, jedna z pamětnic. Jako dobrovolnici Československého červeného kříže ji tehdy povolali na pomoc zraněným. V práci všeho nechala a utíkala na nádraží.

„Sama jsem tam přišla o bývalou spolužačku. Někteří přeživší byli v takovém šoku, že ani nevěděli, jak se jmenují,“ uvádí Součková.

Jiný pamětník, tehdy čtrnáctiletý Vladimír Černý, musel kvůli nehodě jít sedm kilometrů ze základní školy v Kralupech nad Vltavou pěšky. Doprava na trati byla přerušena. Když přišel do Zákolan, i on spatřil následky tragického neštěstí.

„Ingoty se rozlétaly až do vzdálenosti třiceti metrů. Viděl jsem tehdy například i lidskou nohu. Na místo později dokonce přijel i tehdejší ministr dopravy Alois Indra. Vyšetřovalo se i v noci. Svítili si na to z aut obrovskými vojenskými světlomety,“ popisuje Černý.

Pět ze čtrnácti mrtvých bylo přímo ze Zákolan. „Bylo to strašné. Maminka se zhroutila. Když mi ukázali tělo otce, nemohl jsem ho vůbec poznat. Vlastně jen podle hodinek,“ sdělil při výročí padesáti let od tragédie v roce 2014 Jiří Vašátko, jeden z pozůstalých.

Zavinila to lidská chyba

Nehodu tehdy způsobila lidská chyba. Dozorčí provozu připravoval ve stanici Kladno-Dubí k odjezdu nákladní vlak směrem do Kralup nad Vltavou. Pověřil vlakovou četu, aby provedla odmrazení jednotlivých vozů a přezkoušení tlaku v brzdách. Přestože pracovníci neměli potřebné zkoušky, vlak byl „zkontrolován“ a vypraven na trať.

S osobním vlakem se měl křižovat v Zákolanech. Již cestou se ale zjistilo, že soupravu nelze ovládat. Její rychlost se stále zvyšovala a nešlo ji přibrzdit. Ve všech stanicích dostával strojvůdce příkaz: „Stůj, zastavte všemi prostředky!“

Chybějící zkoušky i zkušenosti ale měly za následek, že železničáři nepoužili všechny způsoby, jak nákladní vlak zastavit.

„Záchrannou brzdu, jelikož byla zaplombovaná, nepoužili. Když strojvedoucí zpozoroval před sebou lokomotivu osobního vlaku, z lokomotivy vyskočil,“ píše se v policejním protokolu.

Hned nato se vlaky čelně střetly. První vagon osobního vlaku byl zcela rozdrcen.

Obec připravuje pomník

Přestože tragickou událostí žila celá obec, žádný pomníček ani prostá pamětní deska v Zákolanech nikdy nevznikly. Jen na budečském hřbitově pár náhrobků železniční nehodu zmiňuje.

Tragédii dokonce nezaznamenal ani obecní kronikář, a to byla kronika tehdy v obci vedena. Jen kronikář místních baráčníků událost neignoroval a dokonce zaznamenal i jména a bydliště všech mrtvých.

Sám přitom prý smrti těsně unikl, osobním vlakem měl jet také. Kromě Zákolan byly oběti z Kralup nad Vltavou, Kladna, Otvovic a Stochova.

Zákolany hledají pozůstalé

Výročí 55 let od vlakového neštěstí si obec letos nepřipomněla, ráda by to ale napravila příští rok společně s odhalením pomníku události. Stát by měl přímo v místě kolize. Na odhalení pomníku by obec ráda pozvala i co nejvíce pozůstalých po všech čtrnácti obětech. Prosí je proto, aby se přihlásili. Zákolanská tragédie je druhým největším vlakovým neštěstím v kraji. Předčila ji jen nehoda v Bezděčíně v Mladé Boleslavi 28. července roku 1969, při níž zemřelo 23 lidí. I ta má letos výročí. Na místě ji připomíná jen starý jednoduchý kříž s popiskem.

Oběti: 
Václav Dědek (Zákolany), Adéla Dudová (Zákolany), Marie Vaňková (Zákolany, Kováry), Alois Vašátko – (Zákolany). Arnošt Přibyl – (Koleč, Mozolín), Stanislav Průcha (Otvovice), Václav Krákora (Otvovice), Marie Bártlová (Kralupy), Josef Strejc (Kralupy), Josef Frind (Kralupy), Stanislava Ďakivová (Kladno), Adolf Kolský (Kladno), Josefa Erbalová (Stochov), Marta Erbalová (Stochov)

„Obec to hodně zasáhlo. Všichni jsme tam někoho znali. Nepamatuji si ale, že by se to neštěstí nějakým způsobem připomínalo,“ zamýšlí se Hana Součková.

To potvrzuje i Vladimír Černý, který byl ve druhé polovině 80. let dokonce předsedou národního výboru a později po revoluci starostou. „Ani mě to nikdy nenapadlo připomínat. Nebyl v tom však žádný úmysl. Prostě to tak bylo. Důležité ale je, že nezapomínají místní,“ dodává Černý.

V souvislosti s 55. výročím se zákolanští zastupitelé usnesli, že by si událost zasloužila nějaký pomník. A nemá to být jen prostá deska na zdi.

„Rozhodli jsme se vytvořit ve veřejném prostoru nějaké umělecké dílo,“ říká rozhodně starostka Lucie Wittlichová.

Obec proto oslovila tři umělce, kteří mají vztah k Zákolanům. Konkrétně sochařku Dagmar Šubrtovou, architekta Jana Červeného a sám se přihlásil zdejší grafik Jan Zajíc. „Nyní čekáme na návrhy, z nichž jeden vybereme,“ uvádí starostka. Pomník by měl být hotový do příštího, 56. výročí.

Železniční neštěstí se stalo na nádraží v Zákolanech na Kladensku.

Železniční neštěstí se stalo na nádraží v Zákolanech na Kladensku.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz