Země česká byla tehdy zdecimovaná třicetiletou válkou a ve Strakonicích možná přemýšleli, jak pozvednout obyvatele na duši i těle. No přece pivem, napadlo nejspíš někoho, a tak byl v roce 1649 založen měšťanský pivovar.

Jeho vznik měl pravděpodobně i jiné důvody a časově to byla trochu souhra náhod, každopádně koncem srpna budou ve Strakonicích ve velkém slavit výročí 370 let. To dělá z dnešního Dudáka jeden z nejstarších pivovarů u nás.

„Historie vaření piva ve městě však sahá ještě mnohem dál, oficiálně až do roku 1367, kdy se podařilo získat várečné právo listinou od Bavora IV.,“ zdůrazňuje sládek Vlastimil Matej. Je ovšem více než pravděpodobné, že se vařilo už předtím i bez práva, a to v desítkách domů.

16 fotografií

Původní sídlo pivovaru bylo asi o 200 metrů blíž k centru, než je tomu dnes, až v roce 1874 se přestěhoval do současných prostor. „Zajímavé je také to, že až do roku 1909 fungoval ještě panský pivovar přímo na hradě,“ připomíná Matej.

Ale zpátky do roku 1649. Udělení várečného práva znamenalo třeba i to, že Bavorové získali pro své vepře z každé várky tunu mláta a rychtáři platili tři nebo čtyři pasovské denáry. A samozřejmě i příjmy se přesouvaly do pokladny vrchnosti. Sídlo měšťanského pivovaru bylo v domě s číslem popisným 47, jehož součástí byla i sladovna. „Ta byla v prostorách areálu až do 70. let minulého století. Dnes jsou tam byty,“ zmiňuje sládek.

Problémy v minulosti byly třeba s nedostatkem kvalitní vody, kterou brali z městské kašny a z řeky Otavy. Časem samozřejmě i do Strakonic dorazila průmyslová revoluce, která měla dopad i na pivovar. V letech 1873 až 1874 tak v Podskalí u břehu Otavy vznikl parostrojní pivovar.

Pak už se pivo stále více vyrábělo způsobem spodního kvašení a kromě desítky a dvanáctky to byla i třináctka speciál. Do hospod mířilo v dřevěných sudech, ale na přelomu století už začali používat i lahve.

Období válek bylo složité

„Ne vždy se ale dařilo. Především v období válek to tak slavné nebylo. Vařila se třeba sedmička. Velký zlom nastal po druhé světové válce v padesátých letech. To pivovar zaznamenal asi největší rozmach,“ vypráví Matej. V roce 1948 ho znárodnili a začlenili do podniku Jihočeské pivovary České Budějovice. „Bylo to jednoduché. Každý pivovar měl nějaké své území a zaručený odbyt,“ vysvětluje sládek.

Výroba tak ve Strakonicích vrcholila na začátku 90. let. Rekordní roční výstav je z roku 1990, kdy dosáhl 226 tisíc hektolitrů, o dva roky později to bylo ještě 224 tisíc. Pak nastal postupný pokles o desítky tisíc hektolitrů ročně až třeba na 77 tisíc v roce 2004. Propad se nakonec podařilo zastavit a loni meziročně po dlouhé době výstav opět stoupl.

Jak město koupilo Dudáka

Zajímavá je i novodobá část historie. V ní je naprosto zásadní rok 2004, kdy došlo k dohodě, že od státu koupí pivovar město. Zájem o něj mělo už dříve. „Počítáme s provozováním pivovaru,“ uvádí v roce 2003 tehdejší místostarosta Pavel Pavel. Tehdy muselo vedení města navíc vyvracet, že by společnost obratem zase prodalo.

Pivovar vlastnil stát prostřednictvím podniku Pivovary České Budějovice a provozovalo ho ministerstvo zemědělství.

Koupě však nebyla vůbec jednoduchá, protože o společnost se ucházelo hned několik vážných zájemců, ministerstvo dostalo šest dalších privatizačních projektů. Město ale dál bojovalo a ministr financí Bohuslav Sobotka pak v září 2003 doporučil vládě, aby ho Strakonice získaly.

Účetní hodnota byla tehdy údajně odhadnuta na 118 milionů korun, ministerstvo zemědělství pak chtělo 50, ale ministerstvo financí se rozhodlo prodat za 70 milionů. 

Přestože to byla z hlediska převodu nejistá doba, uvnitř se ve stejný čas začalo například s výrobou nealkoholického Nektaru. A v 10. ročníku soutěže o nejhezčí pivní etiketu, tácek, korunku a sérii etiket za rok 2003 se v sérii etiket hlasujícím nejvíce líbily právě oválné nálepky ze Strakonic. 

Plánovaná privatizace se dál vlekla a přesunula se až na rok 2004. „Dali jsme určitou nabídku a teď čekáme,“ oznamuje na jaře starosta Pavel Vondrys. Nakonec vláda schválila prodej až v říjnu. Strakonická radnice ho získala formou přímé koupě a zaplatila za něj 68,2 milionu korun, které požadovalo ministerstvo financí. Tehdy se mluvilo o zisku rodinného stříbra zpět do svého vlastnictví a pivovar se stal opět měšťanským od ledna 2005.

„Dnes čelíme veliké konkurenci, kdy se nemůžeme srovnávat například masivní reklamní kampaní, tak to zkoušíme jinak. Nechceme být závislí třeba jen na vývozu a snažíme se získávat stále více zákazníků v regionu. Myslím, že jsme se vydali na nějakou cestu, která má směr,“ dodává Matej.

Proto po kraji vznikla už celá řada stylových restaurací, takzvaných Dudákoven. Ke kulatému výročí pak pivovar uvařil i speciální pivo s názvem L. P. 1649.

Kromě toho, že si v Dudáku zakládají na tom, že jejich pivo není pasterované, tam mají ještě jednu výjimečnost. „Pivo zraje přímo v otevřených kádích, a ne jako ve velkých provozech v uzavřených tancích,“ uzavírá ředitel pivovaru Dušan Krankus.