Nejprve šel k zemi mariánskolázeňský dům Baťa, nyní se nad podobným osudem přemýšlí u keramické školy v Karlových Varech a hlasy z vedení kraje se ptají, zdali se k této dvojici nepřidá i karlovarská Galerie umění. Důvodem je využití rychleschnoucího betonu při stavbě. A do budoucna nemusí zůstat u těchto tří budov.

„Galerie je postavená ze stejného materiálu jako keramická škola, proto se dá do budoucna očekávat, že může nastat stejný problém,“ uvedla hejtmanka Jana Vildumetzová.

Jak sdělil náměstek primátora Jiří Klsák, město nechá na stav galerie vyhotovit posudek od odborníka. A do budoucna nevylučuje posudky i u dalších budov. Podle něj jde ale především o bezpečnostní opatření.

„Zatím nikdo na sto procent neurčil, že za špatným stavem školy v Rybářích je hlinitanový cement, který byl znám rychlejším schnutím. Proto bych byl zatím v podobných výrocích opatrný,“ uvedl.

Karlovarská galerie patří Karlovým Varům a kraji ji město jen pronajímá. „Ve dvacátých a třicátých letech se s ním stavělo poměrně běžně. To bychom potom měli zbourat všechny takto stavěné budovy, a to nejen v Karlových Varech? Navíc je otázkou, jakým podílem bylo materiálu na stavbě využito. Mohla to být jen část. Paneláky byly stavěné taky jen jako dočasné řešení a nyní je nikdo nebourá,“ uvedl Klsák.

Zatímco nad osudem galerie visí otazníky, nad keramickou školou se pomalu stahují mračna.

„Finanční odhady za opravu zatím hovoří o částce 350 milionů korun. Zbourání a vybudování nového objektu vychází na přibližně 200 milionů korun. Je to situace, kterou jsme nemohli předpokládat. V okolních krajích, kde došlo k podobné události, pomohlo ministerstvo financí. Takže jsem požádala ministra, aby i nám pomohl. Pro krajský rozpočet by totiž tato částka byla velkým zásahem,“ popsala možnosti hejtmanka.

Výuka je zajištěná. Budova školy je památkově chráněná, což omezuje možnosti při rozhodování.

„Hodnota památky spočívá v jednotě vnějšího a vnitřního architektonického výrazu objektu. Také v dochovaném mobiliáři a technickém vybavení budovy či v zasazení do urbanistické struktury dané lokality,“ řekla Adriána Molková z Národního památkového ústavu v Lokti. Památkáři z Lokte nyní posuzují dokumentaci opravy statických poruch v objektu.

„Studie proveditelnosti opravy objektu prokázala možnost rekonstrukce budovy bez ztráty většiny výše uvedených hodnot. Zároveň ze znění studie vyplývá, že bezprostředně nehrozí zřícení objektu, ale zjištěná poškození omezují možnosti jeho dalšího využívání,“ vysvětlila Molková s tím, že na řešení problému se podílí i odborníci z ČVUT.

Odborníci přišli na problematickou přísadu v konstrukci školy zhruba dva roky po odizolování a odvodnění budovy. „Diskuze o demolici mi přijdou populistické a štvou mě. Problémy přišly v momentě, kdy se začalo se stavebními úpravami a kdy se sáhlo do základních prvků konstrukce,“ míní náměstek primátora Klsák.