Dotace bych zrušil a peníze dal samosprávám, říká starosta šumavské obce

  8:32
Omezit dotace a peníze posílat přímo samosprávám. Tím se posílí samostatnost obcí a měst a jejich akceschopnost v rozhodování o investicích. To by si přál starosta Nalžovských Hor Zdeněk Hlaváč. „Je to ale v blízké době utopií, neboť by to znamenalo personální třesk ve všech možných agenturách a poradenských firmách,“ tvrdí starosta.

Zdeněk Hlaváč, starosta Nalžovských Hor v podhůří Šumavy se domnívá, že obcím a městům by pomohlo, kdyby se daně přerozdělovaly podle velikosti spravovaného území. (10. 7. 2019) | foto: Petr Eret, MF DNES

Zdeněk Hlaváč pracoval jako manažer ve velké nadnárodní firmě, pak jako poradce a vrchní ministerský rada na ministerstvu vnitra. Teď je starostou Nalžovských Hor na Klatovsku s téměř 1 200 stálými obyvateli. O své nové službě veřejnosti říká, že je to návrat do rodného kraje.

„Chtěl jsem si ověřit, jak samospráva a státní správa na této úrovni fungují, a vložit do toho znalosti z privátní sféry, ministerské sféry i z Německa,“ dodává Hlaváč.

A zřejmě proto, že už se začíná orientovat, nešetří kritikou některých ministerstev nebo krajského úřadu v Plzni. Těm doporučuje, aby omezily dotační systém a peníze směřovaly přímo do samosprávních rozpočtů, a posílily tak samostatnost a hlavně akceschopnost v rozhodování o investicích.

Všude se mluví o vylidňování venkova, a vám se počet obyvatel, i když mírně, několik let zvyšuje. Čím to je?
Nám mladí lidé tolik neutíkají, protože je dost pracovních míst, jsou tak za prací schopni dojíždět do Horažďovic, Sušice, Klatov i Německa. Chod města to ale ovlivňuje, protože jsme večer přeplnění auty. Každá ulička, každé okolí pomníku i každé náměstíčko je zastavěné desítkami aut, dochází i kapacity vodovodů a kanalizací, rapidně stoupá množství produkovaného odpadu. Proto letí nahoru provozní náklady města. Kvůli dojíždějí našich obyvatel sleduji i systém oprav silnic v kraji. Zdá se mi, že někde se nesmyslně opravují silnice prvních tříd, které byly ve fajnovém stavu, což je věcí státní firmy Ředitelství silnic a dálnic, a když vezmu opravu krajských silnic II. a III. třídy, naše oblast je mimo centrum zájmu plzeňského hejtmanství. Samostatnou kapitolou je otázka mýtného, která se nás jako páteřního města na silnici I/22 týká. Jednáme intenzivně v rámci Svazu měst a obcí s ministerstvem dopravy o odložení a přepracování nepřipravené a nepovedené koncepce.

Modrava a Rabí jsou pod náporem turistů, lidé přicházejí o klidný život

Kraj se zaměřuje na silnice, po kterých jezdí víc lidí?
Zaměřují se na ty viditelné, kde jezdí školní autobus, začínají opravovat silnice, které jsou v Národním parku a CHKO Šumava, a vycházejí tak vstříc tisícům turistů, kteří tam nyní jezdí. Patří sem Hartmanicko, Modrava či Srní. Tam jde hodně peněz, ale nezbývá na místní komunikace, s kterými třeba my máme obrovský problém. Nalžovské Hory mají desítky kilometrů místních silnic a položení nového koberce na kilometr stojí hodně přes milion korun. Já tedy můžu dělat dva kilometry ročně. Místní, polní, spojovací silnice jsou přitom plné kamionů, které například řeší kůrovcovou kalamitu, nebo po nich jezdí těžká zemědělská technika. Paradoxní je, že město musí tyto místní komunikace opravovat, přitom po nich jezdí štědře dotovaní zemědělci štědře dotovanou technikou, pro kterou tyto silnice nejsou dimenzované, a extrémně se tedy ničí.

Zlepšily se v posledních letech finanční podmínky malých obcí a měst?
Díky hospodářské konjunktuře pociťujeme vyšší výběr daní, zejména od  OSVČ, ale i od firem. I proto jsem zastáncem EET. Každý třetí obyvatel byl totiž podnikatel, ale doposud jsem ho znal jen podle vily a auta, nyní přitékají i peníze. Prostě to už s optimalizací daní přeháněli. Na 14 milionů přímých daní šlo do našeho rozpočtu převážně z příjmů ze závislé činnosti, tedy od lidí, kteří tu berou 16 až 24 tisíc korun hrubého měsíčně a mají pevné srážky. Roční výběr daní z OSVČ za celý okrsek dosahoval řádu desítek tisíc korun, od zavedení EET je to několikanásobek. Takže to najednou jde. Právnických osob tu máme minimum, protože jsou skoro všechny kvůli menší pravděpodobnosti kontroly ze strany finanční správy registrované v Praze.

Do kategorie OSVČ patří třeba restaurace?
Jsou tu živnostníci všeho druhu, u restaurace záleží, zda je registrována na fyzickou nebo právnickou osobu. Milion korun navíc v našem rozpočtu poznat je, ale na druhou stranu jen náklady na likvidaci odpadů za poslední rok stouply o 700 tisíc korun. Původně stačilo 900 tisíc a najednou máme položku 1,6 milionu za rok.

Ale pro obce vaší velikosti se přece příjmy zvýšily po úpravě takzvaného rozpočtového určení daní, nebo ne?
Přísun peněz se o něco zvýšil, ale s ohledem na naše potřeby to bylo minimum. Já jsem zastáncem několika věcí, které by obcím našeho typu opravdu pomohly. Zrušil bych okamžitě všechny dotace a prostředky bych dal přímo samosprávám. V praxi to funguje tak, že kraj na jednu stranu vymyslí s cílem přilákat lékaře dotace na vybavení ordinace a na druhou stranu čerpá z našeho rozpočtu příspěvek na krajskou dopravní obslužnost skoro 100 tisíc korun ročně. Proč naopak neposílí ztrátové linkové spoje, s jejichž frekvencí nejsem spokojený? Namísto více spojů dostanu nabídku na vybudování a vybavení ordinace, kterou tu dávno mám a nemám do ní lékaře. Dotace na zachování prodejen dává kraj jen obcím do tisíce obyvatel, takže my s dvanácti vesnicemi o průměrné velikosti 100 obyvatel máme smůlu.

A další váš návrh na pomoc malým obcím a městům?
Jsem i pro úplné překopání systému přerozdělování daní a příspěvků na výkon veřejné správy včetně odměňování uvolněných funkcionářů, protože pokud se přerozdělují takzvaně na hlavu neboli na obyvatele, a ne podle velikosti spravovaného území, je to špatně. Výsledkem je to, že my máme nižší rozpočet než někdo, kdo má na starosti panelové sídliště a v něm má tři tisíce lidí. My máme katastr o velikosti 5200 hektarů, což je víc než například Horažďovice, které s ohledem na počet obyvatel mají úplně jiný rozpočet. A to beru v úvahu fakt, že jsou obcí s rozšířenou působností. Já samosprávu vykonávám jako jediný uvolněný funkcionář s týmem účetní, matrika a knihovna plus tříčlenná údržba. Nemám ani tajemníka, protože na něj nemáme peníze. Přitom máme i stovky chalupářů, spolkové domy, veřejná osvětlení a rozhlasy, sportovní a víceúčelová hřiště, základní a mateřskou školu, čističku odpadních vod, vodovody a kanalizace, dva hřbitovy, kapličky, kompletní dopravní obslužnost, síť maloobchodních prodejen, neustále rostoucí náklady a poptávku na zimní údržbu, údržbu veřejných prostranství a tak dále.

Ale kromě starostí máte ve městě určitě i radosti.
Já si nestěžuji, strašně se mi zde líbí a s ohledem na to, že se počet obyvatel zvyšuje, nejsem sám. I proto máme široko daleko jedinou školu, ve které musíme zvyšovat kapacitu. Proto budovu nyní o prázdninách rekonstruujeme a přidáváme třídu. Radostné je i to, že při hledání pedagoga nemá ředitelka školy problém ho sehnat. Vybírá si z více kandidátů.