Plán počítá s dostavbou Staroměstské radnice, křídlo jí chybí od války

  18:06
Grandiózní i umírněné návrhy se během více než století objevily v souvislosti s novou podobou východního křídla Staroměstské radnice. Místo toho jsou přes 70 let vedle radnice jen stromy a stánky. Městští plánovači nyní navrhují prostor zastavět.

Novogotické křídlo Staroměstské radnice zničil požár při bojích mezi povstalci a německou armádou během Pražského povstání v květnu 1945. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Přestože na výstavbu nového východního křídla bylo od konce 19. století vyhlášeno už osm architektonických soutěží, žádný z návrhů nebyl nikdy převeden z papíru do reality. Debatu kolem dostavby historické budovy nyní znovu otvírá návrh nového územního plánu hlavního města.

„V souvislosti s desítkami let trvající diskusí o dostavbě Staroměstské radnice vede metropolitní plán proluku po zbořené části radnice jako místo, kde by se potenciálně mohlo stavět,“ říká Marek Vácha, mluvčí Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR), který nový územní plán vypracoval.

Nad celou věcí by podle institutu měla proběhnout debata, ještě před oficiálním projednáním metropolitního plánu. Už nyní má dostavba příznivce mezi odborníky.

„Dnešní stav je nevyhovující. Náměstí je zhyzděné, chybí mu západní strana. Radnice a věž tam trčí jako jeřáb na mole,“ uvádí architekt Petr Kučera, jenž se věnuje historii pražské architektury.

Situaci nepomáhá ani park, který se na místě dřívějšího novogotického křídla radnice rozkládá. Mezi náměstím a parkem je totiž hradba z prodejních stánků. Stav podle architekta nezlepšují ani stromy, které jsou vysázeny v takové hustotě, že je kvůli tomu plocha zatmavená.

Samotní představitelé vedení metropole nejsou v názorech na dostavbu jednotní. „Dnes už by to podle mě nebylo vhodné. Prostor se od té doby vyvinul a jeho využití je jiné,“ říká primátorka Adriana Krnáčová (ANO). Dodává ale, že jde o její osobní názor a bude ráda, když se o budoucnosti místa bude debatovat.

Její náměstkyně pro územní rozvoj Petra Kolínská (Trojkoalice/Zelení) je naopak pro dostavbu. A to i s vědomím, že si na ní generace architektů a politiků vylámaly v minulosti zuby.

Rakouští autoři Čechům vadili

Naposled o dostavbě uvažovalo město před devíti lety za primátora Pavla Béma (ODS). Magistrát chtěl v letech 2007 a 2008 vyhodnotit všechny architektonické soutěže, které byly na dostavbu radnice vypsány v minulosti.

„Chceme se z těchto materiálů poučit, abychom neopakovali některé chyby,“ říkal Bém v srpnu 2007. K vyhlášení soutěže však město nepřistoupilo.

Vzhled východní části Staroměstské radnice řešili Pražané už za Rakouska-Uherska. Obyvatelům stověžatého města se totiž nelíbilo novogotické křídlo, které se jim zdálo pro potřeby radních nedostačující.

Pro nelibost měli ještě jeden důvod - národní cítění. Zmíněnou část budovy totiž navrhli dva vídeňští architekti. Proto už v roce 1899 byla vyhlášená první architektonická soutěž na novou podobu východní části radnice.

Mnozí architekti na sebe chtěli upozornit odvážnými návrhy

Do začátku první světové války proběhly hned tři soutěže. V té poslední předválečné na sebe roku 1909 upozornil architekt Josef Gočár, jenž se později proslavil kubistickými budovami. Vedle Staroměstské radnice navrhl monumentální stavbu, která zaujala jakousi pyramidou, jež byla její součástí.

„Do jisté míry lze říci, že cílem bylo zviditelnění autora. V roce 1909, kdy návrh vznikl, totiž nebyl Gočár ještě slavný. Nejde ale jen o něj. Návrhy byly i později odvážné a nerespektovaly soutěžní zadání. Architektům spíš šlo o to, ukázat zajímavou myšlenku,“ líčí Kučera.

V roce 1945 sice bylo novogotické křídlo zničeno během druhé světové války, náhrada se však neúspěšně hledala dál a objevovaly se další architektonické návrhy. Umírněné, bizarní i moderní, které předběhly svou dobu a město se k nim bálo přistoupit.

Gočár nebyl jediný, kdo přišel s návrhem pyramidy. V roce 1988, při zatím poslední soutěži, odevzdal návrh skleněné pyramidy Karel Prager, architekt podepsaný pod budovou Nové scény Národního divadla nebo objektem Federálního shromáždění.

Místem a jeho možnou proměnou se od té doby zabývají architekti v rámci návrhů mimo soutěž a školních prací. Kupříkladu v roce 2010 se v rámci projektu Gočár se dívá, Rojkind tě povede zrodil nápad budovu jako takovou nestavět, ale využít moderní technologie a objekt vytvořit jako holografickou simulaci. Pokud však Praha v budoucnu přistoupí k dostavbě, její podoba by měla vzejít pravděpodobně z architektonické soutěže.