Za aerovku mí nabízeli mercedes, odmítl jsem, říká majitel veteránu

  16:42
Na pět set historických automobilů a tři stovky motocyklů přijelo na sraz veteránů v zámeckém parku v Holešově. Před zámkem zářil také červený automobil Aero 500 vyrobený v lednu 1931. Bohumír Sedláček ho před dvaceti lety koupil jako úplný vrak a potom ho sedm let renovoval, než ho dostal do současné elegantní podoby.

„Musel jsem auto do šroubku rozebrat, udělat generálku motoru i převodovky. Vyměnit rozvody. Vyvařit rezavé části karoserie, zatmelit ji, zakytovat a nalakovat,“ vypočítal milovník veteránů, který má doma ještě jeden vůz stejné značky.

Zavzpomínal, že v jeho mládí stálo takové auto 1 500 korun, což byla tehdy zhruba jedna měsíční výplata. „Chtěl jsem si ho koupit, ale otec mi to rozmluvil, protože jsem šel na vysokou školu a bydleli jsme v činžáku a neměli garáž. Po roce 1989 jsem s jedním kamarádem, který je vášnivý milovník veteránů, mluvil o starých autech a on mi řekl, že jedno takové je na prodej v Praze,“ popsal Sedláček. „Tak jsem ho koupil, bylo mi jedno, kolik stálo. Vrak vyšel na 80 tisíc korun, dneska se prodávají za půl milionu korun,“ zdůraznil.

Přiznává, že poté, co do vozu investoval spoustu času i peněz, už by ho neprodal. A to i proto, že má obrovskou cenu, kterou ne každý může nabídnout a zaplatit. „Dostal jsem nabídky, abych ho vyměnil za nový Mercedes, ale odmítl jsem. Je to rodinný poklad,“ přiznal Sedláček.

Do Holešova přijel z Přerova a dalším důvodem, proč aerovku nechce prodat, je požitek z jízdy. Vůz jede maximálně padesátikilometrovou rychlostí, takže řidič se může kochat krajinou, podobně jako doktor ztvárněný Rudolfem Hrušínským ve známém filmu Vesničko má středisková.

„Krásně vnímáte přírodu. Kocháte se. Tam vidíte včelín, tam někdo spravuje střechu, každý vám mává,“ přiblížil Sedláček.

Stává se mu ale, že někteří řidiči ho dokážou vyděsit, protože Aero 500 má delší brzdnou dráhu než dnešní auta. Takže si drží od vozu před ním odstup, ale když ho jiný řidiči předjede a prudce zabrzdí, nastává problém.

„Pak máte skoro zlomenou nohu od brzdění a oči vytřeštěné na předním skle,“ přiblížil nepříjemné chvíle za volantem veteránu.

Údržba je důležitá, pak bude vůz spolehlivý

Vůz je ale spolehlivý, když se o něho majitel řádně stará a jezdí s ním pravidelné veteránské technické prohlídky, kde se kontrolují světla či brzdy. Krátce nato, co si ho pořídil, zažil ale nepříjemnou situaci. Na kruhovém objezdu mu upadlo pravé zadní kolo.

„Aerovka má centrální matici jako formule 1. A všechny matice mají pravotočivý závit, takže pravá zadní se povoluje, když brzdíte. Musíte na to myslet a přitahovat,“ upozornil Sedláček.

S úsměvem také přiznává, že na údržbě je skoro nejdůležitější leštění laku a skla, aby se veterán třpytil ve slunci jako v sobotu v Holešově, kde ho obdivovaly tisíce návštěvníků.

Auto má tři rychlosti a zpátečku. Točení volantem je podle Sedláčka lehčí než třeba u Škody Fabia. „Je to pohodlné auto, spíše ale pro drobnější lidi,“ ukazuje na menší interiér, kde jsou dvě sedadla. Třetí je ještě vzadu a může se otvírat podobně jako kufr. „Jde o takzvané sedadlo pro tchyni. Když prší, zvednete si střechu, ale tchyně ne,“ dodal s úsměvem Sedláček.

Na sraz dorazilo kromě aerovky Bohumíra Sedláčka ještě dalších asi 800 vozidel včetně starého hasičského vozu, ve kterém se ještě topilo dřevem, funkční repliky jednokolového motocyklu či elektrokočáru.

Autor: