O tom, že by se svým návrhem zvítězil v soutěži vyhlášené jihlavským magistrátem, se Jakubovi Menšíkovi z Jihlavy ze začátku ani nesnilo.
„Byla to výzva, kterou jsem chtěl zkusit. Proto jsem poslal návrh. Ale myslel jsem si, že nebudu mít moc šancí. Domníval jsem se, že příležitosti k realizaci svého námětu se chopí mnohem víc lidí. Třeba že se zapojí umělecké školy, pro jejichž studenty to mohla být velká zkušenost,“ říká Menšík, který v těchto dnech dokončuje graffiti na zdi o ploše 130 metrů čtverečních.
Hotov by chtěl být do neděle. „Na graffiti pracuji už třetí týden. Prvních pět dní jsem si na to vzal dokonce dovolenou. Teď pracuji po odpolednách, večerech a ve svém volném čase. Ne vždy vyjde počasí. Do víkendu bych to chtěl každopádně uzavřít,“ usmívá se osmatřicetiletý tvůrce.
Práci dělá bez nároku na honorář. „Odměnou mi je, že se tu mohu realizovat,“ dodává.
Tvar zdi železničnímu mostu hodně napomáhá
S nápadem využít nově opravenou plochu pro velké grafické dílo přišli zástupci firmy Stavotop, která vlastní sousedící nemovitosti. Nabídku radnice přivítala a vypsala výtvarnou soutěž. Město pak částkou do výše 30 tisíc korun hradí náklady na pořízení barev a sprejů.
Na radnici dorazily čtyři návrhy, z nichž pak komise vybrala námět Jakuba Menšíka. Hlavním motivem vítězného návrhu je zobrazení Jihlavy jako místa, které spojuje východ se západem, Čechy s Moravou i Prahu s Brnem.
Jakub vycházel z tvaru členité zdi. „Hledal jsem motiv, kterému by tvar zdi napomáhal. Napadl mě železniční most, po kterém jede vlak. Od toho se začalo odvíjet,“ líčí.
S prací mu občas pomůžou přátelé z graffiti komunity
Vše je podle něj snové a fantazijně stylizované. Mezi pilíři je pět anglicky psaných slov: Love, Live, Home, Life a Dream (láska, žít, domov, život a sen). Po levé straně je ještě jedno volné místo. „Napadlo mě, že by tam mohl být nápis Highland - Vysočina. Nápisy jsou v angličtině, která k tomuto druhu umění tak nějak víc sedí,“ vysvětluje Menšík.
S prací na zdi mu občas pomáhají jeho přátelé z jihlavské graffiti komunity. A právě nápisy mezi pilíři jsou od nich. „Je to pět slov od rozdílných autorů. Písmo si zvolil každý sám,“ konstatuje Menšík.
On sám začínal se sprejováním jako kluk v polovině devadesátých let.
„Velmi oblíbeným místem našich výletů bylo rozestavěné a opuštěné torzo bazénu v lokalitě dnešního Vodního ráje. Pro naše tehdejší dobrodružství to bylo ideální, členité a rozmanité místo, kde se dalo tvořit,“ usmívá se při vzpomínce.
Nyní je pro něj tvorba graffiti zábava, jíž se věnuje, jak říká rekreačně. „Chodím na volně dostupné legální zdi. Nikam nechvátám a užívám si každou linku,“ dodává Jakub Menšík.
