Soud řeší devastaci památek na Lounsku, žalobě čelí italští vlastníci

  17:56
Okresní soud v Lounech se začal zabývat případem dvou zchátralých zámků a jednoho zemědělského dvora, které jsou národní kulturní památkou. Žaloba viní dva italské podnikatele, že svým liknavým přístupem k opravám historicky cenné stavby poškodili. K soudu se dostavil jen jeden a vinu odmítl.

Oba Italové jsou obžalování ze zneužívání vlastnictví, za to jim hrozí až dvouleté vězení, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. 

„Řádně neplnili povinnosti vlastníka kulturní památky vyplývající ze zákona o státní památkové péči, kdy dlouhodobě chyběla komplexní péče o tyto nemovitosti. Nereagovali na výzvy státních institucí k provedení nutných oprav, ačkoli byli informováni o možnosti čerpání dotací,“ shrnula žalobkyně Kateřina Veselá. 

Rozsah poškození památek je v takové míře, že škodu podle ní nelze finančně přesně vyčíslit.

Prvním obžalovaným je Mauro Piccinini, který je jediným jednatelem dvou společností vlastnící zámky v Postoloprtech a Cítolibech na Lounsku.

Italský podnikatel s nemovitostmi postoloprtský zámek koupil v roce 2004 od Národní knihovny, která tam měla depozitář.

Hájí se tím, že už tehdy byla památka v daleko horším stavu, než je dnes. Podle něj byl celý areál značně zanedbaný. Zámek kupoval s tím, že ho opraví a zřídí tam byty pro seniory. To se ale nestalo. 

„Vlastnictví zámku bylo napadeno v restituční žalobě, proto nebyl rekonstrukce možná,“ uvedl Piccinini.

Zámek se pokoušela několik let soudní cestou získat dědička hlubocké větve Schwarzenbergů Alžběta Pezoldová, která vlastníka zažalovala o určení vlastnictví. Žalobu definitivně zamítl Nejvyšší soud na začátku roku 2015.

Fotogalerie

Avšak podle obžaloby byla péče o památku velmi sporadická i poté. S tím Piccinini nesouhlasí a sám sebe vnímá jako oběť památkářů, policie a zlodějů. 

„Odmítám, že bych o zámek nepečoval. V minulosti jsem tam zajistil několik oprav, hlavně střechy a okapových svodů. Nechal jsem zazdít okna, aby se do objektu nedostali vandalové a zloději. Ti se tam ale stejně probourali skrz zdi a ukradli, co se dalo zpeněžit,“ vypověděl.

Piccinini upozornil, že veškeré opravy může doložit fakturami. „Celkem jde o sumu zhruba osm milionů korun, další dva miliony korun jsou náklady na správu a nutnou administrativu s tím související,“ dodal.

Soudu slíbil, že zajistí stálé hlídání zámku, nějakou dobu to prý ale ještě potrvá. Do budoucna počítá s celkovou rekonstrukcí.

Podle Piccininiho se na stavu zámku podepsali právě zloději a vandalové. „Před několika lety přímo do dvora zajeli pachatelé nákladním autem a odvezli okna a dveře. Znalec vyčíslil škodu na 13 milionů korun. Podal jsem trestní oznámení na policii, ta nikoho ale nevypátrala. Divím se, že se to mohlo vůbec stát, zámek se nachází v centru města,“ vyprávěl u soudu podnikatel.

V dalším případě tam údajně někdo zapálil dřevěná vrata. Ani v tomto případě podle Piccininiho policie nikoho neobvinila. „Já podám trestní oznámení na lidi, kteří páchají opakovaně škodu na kulturní památce a policie místo toho, aby chytila pachatele, obviní mě, že nepečuji o kulturní památku,“ podotkl ironicky.

O Cítolibech a Kystře obžalovaný nestihl vypovídat

K dalším dvěma obžalobám, které se týkají zámku v Cítolibech a hospodářského dvora v Kystře na Lounsku, Piccinini nestihl vypovídat. Soudkyně z časových důvodů, kdy první výslech Piccininiho trval přes dvě hodiny, líčení odročila na březen.

Podle žalobkyně obdobně laxní přístup k péči o památku jako v Postoloprtech měl Piccinini i u zámku v Cítolibech. Ten podnikatel koupil od obce v roce 2002 a vlastní ho dodnes.

Třetí obžaloba se týká hospodářské usedlosti ve zmíněné obci Kystra. Tu Picciniho společnost vlastnila v letech 2005 až 2013. V té době se zřítily některé části areálu. 

Druhým obžalovaným je Gian Giacomo Baretti, který je jednatelem společnosti, jež zemědělský dvůr Kystra vlastní od roku 2013 do současnosti. V tomto období nastala další devastace areálu a zřítily se další části budov. 

Baretti se z líčení omluvil a požádal o jednání v jeho nepřítomnosti, čemuž soudkyně vyhověla.

Autor: