Česko, Polsko, Slovensko a Německo. Přesně v tomto pořadí defilovali před mnohasethlavým davem lidí autoři překrásné světelné podívané. „Práce na každém takovém ohňostroji zabere měsíc až dva příprav,“ dokumentuje náročnost povolání ohňostrůjce Ladislav Kincl, který před jedenácti lety v Sokolově pomáhal vytvořit tradici mezinárodní přehlídky ohňostrojů.
Práce na každé světelné show začíná ve zvukařské střižně. Tam autor ohňostroje přinese vybranou muziku, kterou zkušený střihač upraví do konečné formy. „Většinou vybíráme ze tří až pěti skladeb. Střihač vše upraví na požadovanou délku a teprve potom můžeme začít připravovat samotný ohňostroj. S tužkou a představivostí si jeho autoři nevystačí. Na pomoc mají ale řadu počítačových vychytávek. Dokonce si mohou na obrazovce virtuálně ohňostroj odpálit. „Já to ale nedělám,“ tvrdí Kincl.
Svá představení tak dává, jak se říká, na první dobrou. Představa, že u jednotlivých petard sedí u doutnáku lidé se sirkami v rukou, je ovšem zcela nereálná. „Jedeme na desetiny vteřiny, takže by to ani nešlo,“ vysvětluje šéf plzeňské společnosti Laki ohňostroje. „Prostě se zmáčkne tlačítko, a pak vše přebírá elektronika,“ doplňuje.
Velkým nepřítelem ohňostrůjců je ovšem počasí. V sobotu to na akci Hurá prázdniny, jejíž byla přehlídka ohňostrojů součástí, chvílemi vypadalo, že představení začne v hustém dešti. Nakonec ale spadlo jen pár kapek, takže i deštníky, pod kterými se diváci zpočátku schovávali, postupně mizely. „Šance ovlivnit podobu ohňostroje v závislosti na počasí není prakticky žádná,“ krčí rameny Ladislav Kincl. „Prakticky jediné, co můžeme udělat, je postavit si stan, aby nám při přípravě ohňostroje nepršelo za krk,“ dodává s úsměvem.
