Slévárna v Krkonoších vyrobila jedenáct Masaryků, nejvyšší má tři metry

  8:04
Masaryk v saku, v obvyklém redingotu, v žaketu. S kloboukem i bez. Areálu umělecké slévárny v Horní Kalné na Trutnovsku ještě před pár dny dominovala čtveřice soch prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Další byla stále ve výrobě.

Umělečtí slévači z Horní Kalné odlili sochu T. G. Masaryka, nyní ji cizelují. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Celkem letos v létě v Horní Kalné odlili jedenáct Masaryků. Takovou záplavu jednoho tématu nepamatují. Slévárna ke stému výročí republiky připravila také desítky pamětních desek legionářům a k lípám republiky.

Dvě sochy zamířily do severočeských Loun a Rudice na Blanensku. Další dva Masaryky slévači v pátek instalovali v Kostelci nad Orlicí na Rychnovsku a krkonošském Studenci. Na páté skulptuře se ještě ve středu intenzivně pracovalo. O den později už byla na cestě do středočeských Peček. 

„Tato socha je z nich největší, je opravdu ohromná. Má přes 3,3 metru a ostatní jsou vedle ní ještě malé,“ popisuje majitel umělecké slévárny Pavel Horák.

Jde o repliku původního díla od Ladislava Šalouna, jehož sochu T. G. Masaryka v Pečkách za minulého režimu zničili. Obnovit se ji podařilo díky dobovým materiálům a modelu, který se zachoval v kutnohorské galerii. Slévárna ji stihla dokončit doslova na poslední chvíli. Už od začátku roku totiž v Krkonoších pracovali na jednom Masarykovi za druhým. 

Celkem tu odlili pět soch a dalších šest bust. Všechny musely být hotovy nejpozději 26. října, aby se stihlo jejich slavnostní odhalení na sté výročí vyhlášení samostatného Československa. 

Fotogalerie

„Busty snad ani nespočítám. Je to Náchod, Miletín, Biskupice, Benátky nad Jizerou, Poděbrady a ještě jedna. Teď mi to úplně vypadlo. Vidíte, je jich tolik, že si ani nevzpomenu,“ říká Pavel Horák, který podobný zájem o Masaryka nepamatuje.

Že se ale sochy dělají především u příležitosti kulatých výročí, je podle něj běžné: „Mimo nějaké výročí se taková socha dělá minimálně. Pamatuji si třeba, že jsme dělali Masaryka na Moravu a na Hradčanské náměstí v Praze. Tam ji v roce 2000 odhalovala Madeleine Albrightová s Václavem Havlem.“

První Masarykovou sochou, na níž letos v Horní Kalné na Trutnovsku pracovali, byla skulptura do Loun. Šlo také o repliku, a to sochy Otakara Švece z roku 1930. Před základní školou (dnes J. A. Komenského) v Lounech stála jen devět let, než ji odstranili Němci. Její nová podoba vznikla na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích. Finální tvar dostával Masaryk v klobouku v Horní Kalné již v únoru. 

Všichni si vzpomněli na jaře

Tehdy to ještě vypadalo na obvyklý rok, ale pak začal ve slévárně zvonit jeden telefon za druhým.

„Všichni si vzpomněli hrozně pozdě. Volalo jedno město, druhé město, třetí město. Na jaře se to najednou nahrnulo. Navíc přibyly i pomníky padlým legionářům z první světové války. Spousta vesniček a měst, kde byly (pamětní) desky ukradeny, je najednou dávaly dohromady. Některé obce také sázejí památeční lípy ke stému výročí a i k nim se dávají bronzové destičky. Letos jsme jich dělali už desítky,“ líčí náhlý nárůst objednávek Horák. Slévači v Horní Kalné tak měli letos v létě napilno. Na dovolenou nezbýval čas.

Přestože na sochách T. G. Masaryka nebyla práce nijak odlišná od ostatních soch, pro Pavla Horáka šlo přece jen o „tak nějak jinou zakázku“. Tatíčka Masaryka totiž chová ve velké úctě.

„Pro mě osobně to je jiné než dělat nějakou jinou sochu. Je to pro mě státník. To byla významná osobnost, zrovna tak jako Havel,“ připomíná další slavné jméno, na kterém v Krkonoších pracovali. 

Havlova socha z Horní Kalné je třeba v Radě Evropy ve francouzském Štrasburku, v Národním divadle v Praze nebo v americkém Kapitolu. „Teď jsme dělali další tři, jedna z nich je v mexickém parlamentu,“ upozorňuje. 

Jako správný profesionál nechce Pavel Horák hovořit o tom, která z pěti soch T. G. Masaryka odlitých v jeho dílně je mu nejbližší. Není prý umělecký kritik, aby si to mohl dovolit. Upozorňuje však na to, že se vzájemně liší celkovým ztvárněním nejen figury, ale i obličeje: „To je, jako když máte deset podpisů od deseti lidí. Každý podpis je jiný, každý sochař má svůj rukopis. Každý ho vidí trošičku jinak. Vemte si, co se strhlo kolem sochy Věry Špinarové. Sochař ji viděl takhle, a lidem se nelíbí.“

Ani po předání posledního Masaryka si slévači v Horní Kalné neoddechnou. Čeká je práce na dalších zakázkách, které museli kvůli napevno danému termínu odhalení prezidentových soch odložit. Ne vždy to však šlo, a tak v dílně vedle Masaryků vzniká třeba socha koně v nadživotní velikosti, která po dokončení zamíří do Francie. Minulý týden se pracovníci zdejší slévárny vrátili z instalace čtyřmetrové sochy v Moskvě, odlévali také sochu britské královny v nadživotní velikosti pro východoanglický Gravesand nebo bronzové části památníku padlých legionářů pro Hradec Králové.