„Stačí uklouznout a jste pod vozíkem. Je to výjimečná věc, ale tady už jsme sehraná parta, bez toho by to nešlo. Náš předák Marek ví, kde zatočit, já zase vím, jak moc mám zatočit. Už je to rutina,“ popsal náročnou výměnu dlouholetý sklář Juraj Dubový, který má za sebou zkušenosti ze skláren v Karolince, Vizovicích i Valašském Meziříčí.
Skupina sklářů při přenosu používá jen málo vymožeností. Těžkou techniku by podlaha haly neunesla. Proto se postup téměř nezměnil od toho, který používali mistři před více než dvěma sty lety.
Osm pánví musejí z pece vytáhnout a přenést ven. Jsou rozžhavené na teplotu zhruba 1200 stupňů Celsia a každá váží více než půl tuny. Používají k tomu jen vlastní ruce a obyčejné železné háky. Pánev musejí pomocí háků a válce přitáhnout k otvoru, nadebrat na vozík, držet tak, aby se nepřevrátila, a odvézt ven.
Fotogalerie |
Nemají žádné speciální obleky proti žáru, ale jen klasické montérky. Obličej si plexisklem chrání jen ti, kteří se dostávají k peci nejblíž, a ostatní si většinou vystačí s bavlněnou látkou kolem hlavy.
„Jediný rozdíl oproti tomu, jak to dělali skláři v minulosti, je ten, že už nepoužíváme dřevěnou desku, ale kovovou. Dřina a práce pro chlapy však zůstává pořád stejná,“ poukázal ředitel skláren a předák Marek Mikláš.
Zatímco jedny pánve dosloužily, v jiné peci už se temperovaly nové, které pak v tavicí peci budou sloužit dalšího půl roku.
Denně skláři v Květné vyrobí dva tisíce sklenic a dalších pět tisíc jich nadekorují. Odtud putují do celého světa.
Jak jejich práce vypadá, se budou moci zájemci přesvědčit na vlastní oči na dni otevřených dveří, který sklárny pořádají v sobotu 2. srpna. Uvidí nejen ruční práci mistrů sklářů, ale i rytců a dekoratérů. Vyzkouší si také foukání nebo zdobení skla.
