Tvrdili jim, že nebudou mít šanci. Teď chce jejich sklo i císař

  8:10
S manželkou začínali v sídlištní garsonce, zdi obložené koberci, aby tlumili zvuky sklářské brusky a nerušili sousedy. Dnes se jejich sklo broušené v Železném Brodě objevuje na japonském císařském dvoře, u arabských šejků nebo čínského prezidenta.

„Začátky byly těžké, ale měli jsme svoji vizi a neuhnuli jsme z ní,“ říká Ladislav Ševčík. V rodinné firmě v Železném Brodě vznikají unikátní věci. Broušené sklo s tak hlubokými brusy, že i odborníci nad tím kroutí hlavou.

„Vymysleli jsme si vlastní techniku. Když to viděli Číňané, nabídli nám, že nás komplet přestěhují do Číny. Asi bychom měli vystaráno, ale odmítli jsme to,“ líčí manželka pana Ševčíka Jitka. Rodinný podnik dále doplňují synové Vojtěch a Ladislav. A dvanáct zaměstnanců, kterým pod rukama vznikají skleněné skvosty. Některé jsou stejně drahé jako luxusní auto.

Dá se vaše sklo vůbec koupit v Česku? Nebo bych musela až do Asie?
Ševčík: Když nepočítám naši dílnu, tak jediný, kdo má oprávnění nás v Čechách prodávat, je pražská prodejna Preciosy. Berou to poctivě, což se nám líbí. Snaží se české řemeslo vytáhnout nahoru. Bohužel, naše předchozí zkušenosti s jednou vyhlášenou prodejnou v Praze, která nás zastupovala, nejsou nejlepší. Tlačili nás k tomu, ať nakupujeme nekvalitní broušené sklo v Polsku a dáváme na něj svoji značku, na kterou slyší zákazníci z Asie. Říkali, že si tak všichni přijdeme na své a zahraniční turisté se sem už stejně podruhé nevrátí.
Ševčíková: Byl to nehorázný požadavek. Pro nás je stěžejní kvalita řemesla. Lidí, kteří dělají tímto způsobem sklo, už je dnes hrozně málo. Jede se v průmyslovém rytmu. Co nejvíc toho udělat, být levnější než konkurence, která vám dýchá na záda a co nejvíc vydělat. Kvalita jde stranou. Takhle my ale nepracujeme, ani by nás to netěšilo.

Měli jste někdy problémy s tím, že vaše výrobky někdo kopíroval?
Ševčík: Měli a možná vás překvapí, že nás nekopírovala Čína, o které se říká, že všechno kopíruje, ale česká firma. Dva a půl roku jsme na patentovém úřadu museli dokazovat, že skutečná značka Ševčík jsme my a ne ti druzí. Dotyčná firma totiž používala nejen naše logo, ale obstarali si i stejné dárkové krabice, začali brát stejné sklo, které používáme, aby to všechno sedělo. Byli jsme z toho zoufalí.
Ševčíková: Vážně jsme přemýšleli, co dál dělat, jestli dílnu zavřít. Rok jsme živořili. Naštěstí pak jako zázrakem přišel telefonát z Číny, že berou celou naši roční produkci. To nás zachránilo.

V čem je vaše sklo tak výjimečné?
Ševčíková: Je to nadstandardně dělané sklo. Už od výběru surovin, bereme jen vysoce kvalitní olovnatý křišťál. Nepoužíváme žádné lisy ani předlisy, všechno je ruční práce. Proto také děláme malovýrobu, jinak by to ani nešlo.
Ladislav Ševčík ml.
: Specializujeme se na hluboký brus. Rodiče vymysleli vlastní technologii. Vlastně jsme mimo všechny tabulky sklářských učebnic. Zpočátku se našim všichni smáli, že něco takového není možné, a že se to nebude prodávat. A vidíte. Před časem nás japonská televize zařadila mezi Světové dědictví UNESCO.

To všechno kvůli hloubce brusu?
Ševčík: Právě hloubkou brusu vznikají zajímavé optické efekty, geometrie vzorů musí perfektně sedět. To na běžné tenkostěnné sklenici neuděláte. Proto jsou naše výrobky i váhově někde jinde. Třeba tahle váza. Má přes osm kilo, a to je už vybroušená. Než ji dostane brusič, váží o tři kila víc. Už se nám také stalo, že v huti, kde pro nás foukají, jim praskla píšťala, protože na té kopně bylo tolik materiálu, že to ani dva lidi neudrželi. Naše práce je tak i fyzicky náročná, takovou vázu můžete brousit maximálně hodinu, pak musíte dostat do ruky něco lehčího. Jednu broušenou vázu děláme třeba čtyři měsíce.

Tím jste tedy okouzlili asijský trh?
Ševčíková: Japonci a Číňani umí ocenit kvalitní řemeslo. Vidí, že sklo brousíme až na samou hranici možností. To s sebou nese i obrovské riziko. Musíte přesně odhadnout, kdy s brusem přestat, jinak sklo proděravíte.
Ševčík ml.: U nás se teď hodně kouká na design než na to, jak je sklo vytvořené. Dřív platilo, že design byl na stejné úrovni jako řemeslo. Teď se hraje víc na design. Designová váza musí být štíhlá, jenže když otevřete okno a váza spadne, tak se rozbije. Současným designérům chybí trochu praktičnost.
Ševčík st.
: Tím jsme vlastně zabodovali. V Asii jsou častá zemětřesení, takže nechtějí nic, co nemá pevnou základnu. Jenže to těžko vysvětlíte tady někomu ve sklářské škole. Odbude vás, že to musí být hlavně designové.

Je pravda, že se vaše sklo kupuje stejně jako třeba investiční zlato?
Ševčík st.: Ano, ryté sklo časem nestárne, naopak se jeho hodnota násobí. Takže sklo se kupuje stejně jako obrazy a další umělecká díla, do kterých člověk uloží peníze. Hodně našich zákazníků to dělá.

Třicet let už děláte pro Japonce a Číňany, na co nejvíc dbají?
Ševčík: Hodně na detail a dokonalost. Říkali nám třeba: víčka u vás na cukřenkách se hýbou. Tak jsme museli vymyslet, jak to udělat, aby se víčko nekvrdlalo. To jsou věci, které v Evropě neřešíme. Ale v Asii to takhle dělají už tisíc let, jsou vycvičeni, aby viděli určité věci, které Evropan nepostřehne. Nebo karafa. Když do ní nalejete vodu a otočíte ji, tak vám voda nesmí přes špunt vytéct. Zkuste to udělat s nějakou karafou vyrobenou tady, to nejde, špunt dokonale nepřiléhá. Musíme brousit tak, aby to sedělo.

Vy jste nedávno navštívili čínské město Donghai, což je jakési město křišťálu, jaké to tam je?
Ševčík ml.: V Donghai je obrovské naleziště horského křišťálu. Nás ve škole učili, že horský křišťál už se prakticky nevyskytuje, a tam ho mají zásoby na stovky let. To jsme vůbec nechápali, jak je to možné. V Donghai je obrovská škola, kde se ho učí zpracovávat. V jednom ročníku je patnáct set žáků, dohromady sedm tisíc. To bylo něco neuvěřitelného. Mají naprosto špičkové vybavení, vláda do toho dává obrovské prostředky. Donghai se teď hodně snaží přilákat šikovné české skláře, protože má veliký zájem na propojení horského křišťálu právě se sklem. Už je tam několik českých sklářských firem, ale i třeba z Francie, Rakouska a podobně. Nabízejí jim neskutečně výhodné podmínky, o kterých se zdejším podnikatelům může jenom zdát. I nám říkali: Tady si dejte vaše stroje a támhle můžete bydlet. Ale odmítli jsme.

Proč Donghai láká cizí skláře?
Ševčík st.: Protože myslí dopředu. Shání šikovné lidi z celé Evropy, vše spěje pomalu k tomu, že světová výroba skla bude probíhat tam. Mají k tomu podmínky i peníze. A hlavně nadstandardně kvalitní suroviny. České sklářské písky jsou hodně kvalitní, ale písky v Číně jsou stokrát lepší. Proto se také do Evropy absolutně čisté sklo vozí právě z Číny, třeba optická skla, to se málo ví. A jejich výrobky jsou dokonalé. Tady se pořád mluví o tom, jak Čína něco kopíruje, ale když vidíte jejich výrobky z horského křišťálu, tak to jsou tak úžasné věci, v životě jsme takto zpracované kameny neviděli. Ale je to o tom, že oni si kvalitní výrobky nechávají pro sebe a do Evropy vozí odpad.