Odkud se vzal nápad vydat se na nejzápadnější bod republiky?
Původně jsem měl naplánovanou úplně jinou cestu, ale ta kvůli technickým problémům nemohla proběhnout. Na začátku prázdnin mě napadlo, že bych mohl navázat na loňské léto, kdy jsem doběhl na nejvýchodnější bod republiky. V cestě na top body naší republiky jsem tedy pokračoval. V plánu mám i nejjižnější a nejsevernější body. Vzal jsem nejnutnější věci, dal kolo v rámci možností do pořádku a vyrazil.

Nejzápadnější místo Čech, kterým je samostatně označen bod v bývalé vesničce Újezd poblíž obce Krásná u Aše.

Původní cesta měla být jaká? A proč nevyšla?
Chtěl jsem jet na kole mnohem dál, až do italských Benátek. Bohužel jsem se v lednu na začátku halové běžecké sezony zranil, což plánování For-Restu dost zkomplikovalo. A tak jsem vymyslel kratší alternativu.

Co znamená For-Rest?
Vychází z anglických slov for – pro a rest – klid, odpočinek. For-Rest jsem nazval svou první výpravu, mělo to znamenat, že to děláme pro klid. Trošku to i naráží na Forresta Gumpa.

Proč jste zvolil zrovna skládací kolo? Dnes přece existují modernější a pohodlnější bicykly...
Přemýšlel jsem nad něčím originálním nebo nad něčím, co nedělá tak hodně lidí. Potom bylo jasné, že musím jet na svém kole. Je pro mě důležitou součástí a rád bych se na něm svezl i mimo naši zemi.

Jak se vám jelo? Bez přehazovačky to musela být docela dřina...
Já jsem na to kolo vážně zvyklý, takže jízda na něm mi nedělá problém. Trošku jsem se musel vypořádat s tím, že bylo oproti běžnému stavu dvojnásobně naložené. Ale dá se na to zvyknout. Navíc jsem se nemusel bát, že by ho někdo ukradl. Zloději si dnes většinou vybírají jiný typ kol. Ale vzhledem k jeho stáří je asi jasné, že je u něj větší riziko, že se něco rozbije.

Sedí se na něm pohodlně?
Celkem ano. Myslím, že to je hodně o zvyku. Nicméně je pravda, že po pár hodinách jsem z něj rád slezl.

Který moment cesty vnímáte jako nejtěžší?
Nejtěžší pro mě byl paradoxně konec, kdy jsem se musel smířit s faktem, že cesta končí. Musel jsem v sobě překonat pocit, že by se dalo jet ještě stovky kilometrů dál. Místo toho jsem se musel vrátit domů a pracovat na jiných věcech. Jinak fyzicky bylo asi nejtěžší umístit krosnu na nosič tak, aby dobře držela i v těžkých terénech a nepadala.

Jaký zážitek byl nejsilnější?
Je jich několik. Posledních pár kilometrů před Aší, kdy sem cítil, že cíl, který jsem si dal, splním rychleji, než jsem myslel. Na cestě jsem potkal spoustu pozitivních lidí. A sjíždění kopců v padesátikilometrové rychlosti na skládačce je také fajn.

Jak na vás reagovali lidé, které jste potkával? Kde jste přespával?
Měl jsem před začátkem vytipovaná nějaká místa, ale ani na jednom jsem nakonec nenocoval a jel dál. Přespával jsem tam, kde jsem cítil, že mě nikdo neokrade a večer tam nebude pršet.

Řekl bych, že na lidi jsem měl fakt štěstí. Potkával jsem lidi na kolech, kteří se ke mně připojili třeba na dvacet či třicet kilometrů. Jejich spolujízda mě vždy „nakopla“.

Vaše loňská cesta trvala týden, neměl jste dopravní prostředek. To jste opravdu sedm dní běžel?
Celou cestu se neběželo. Ale „dával“ jsem si denně alespoň maraton a pak ultramaraton. Tedy více než 40 kilometrů běhu za den a zbytek jsem většinou docházel. Od třetího dne mě bolel nárt, proto bylo potřeba střídat chůzi a běh.

Jak jste se připravoval fyzicky?
Už dva roky běhám, jen jsem hodně snížil tempo. Běhal jsem z Nymburka do Lysé nad Labem nebo do Milovic s batohem, abych si na něj zvykl. Batoh se základními věcmi jsem měl celou dobu na zádech.

A letošní fyzická příprava byla jiná?
Počítal jsem s tím, že když jsem minulý rok byl schopen uběhnout 50 kilometrů za den, tak 100 na kole přece nemůže být problém. Hodně jezdím po celý rok, třeba po 10 kilometrech denně.

Jakou další výpravu chystáte?
Plánů na příští rok mám požehnaně. Každopádně cílem bude uspořádat výpravu, ve které už bude figurovat více zemí. Ať to bude kamkoliv, chci si to hlavně užít a dobré vibrace šířit dál do světa. Kdo by chtěl cesty sledovat, může se podívat na náš Facebook For-Rest Crew.