Skialpinisté zdolali nejvyšší vrchol jižního Pamíru, sjezd trval hodinu

  8:20
Horolezci z Krkonoš slaví další velký úspěch. Liboru Duškovi z Vrchlabí a Zdeňku Jiroušovi z Rokytnice nad Jizerou se jako prvním na světě povedlo sjet nejvyšší bod jižního Pamíru – štít Karla Marxe (6723 m n. m.) v Tádžikistánu.

Nebezpečná jízda na skialpinistických lyžích z vrcholu do třetího výškového tábora o tisíc výškových metrů níže jim trvala více než hodinu. Dobrodruzi z Krkonoš jsou zároveň jedněmi z mála, kteří v posledních desetiletích na vrchol vystoupali obtížnější severní cestou. 

„Máme rádi pěkné a náročné hory, kam moc lidí nejezdí. Pamír obzvlášť. Je pro nás výzvou provádět takovéhle kousky,“ říká Libor Dušek.

Základní tábor vybudovali ve výšce čtyři tisíce metrů nad mořem. Do vesnice pod ním, vzdálené zhruba 750 kilometrů od hlavního města Dušanbe, tříčlennou expedici dopravil pronajatý jeep. Nejdřív absolvovali aklimatizační výstup do prvního výškového tábora ve výšce 4 650 metrů a postupně přidávali další výškové metry. Třetí a poslední tábor vybudovali v 5 700 metrech.

Kvůli sněhové vánici a silnému větru zde museli přečkat dva dny, na vrchol Karla Marxe vyrazili s lyžemi na zádech ve čtyři hodiny ráno. Komplikovaný výstup jim zabral 11 hodin. 

„Už cestou do třetího výškového tábora jsme překonávali těžké traverzy a ledové kuloáry. Na posledním výškovém kilometru byl průměrný sklon 45 stupňů, místy dokonce 60 stupňů, což je už opravdu hodně,“ zdůrazňuje Dušek.

Finální výstup stoupali bez jištění. „Byl to risk, ale předem uvážený a promyšlený. Hrozilo, že se na horu nedostaneme za světla a sjíždět ji ve tmě by bylo hodně nebezpečné. Jestliže máme ambice sjíždět takový kopec, je nutné mít i dostatečnou zkušenost na vylezení tohoto terénu stylem free solo. Kdybychom na to fyzicky, technicky a hlavně morálně neměli, nemáme na kopci s lyžemi co pohledávat,“ upozorňuje horolezec.

Úplný vrchol Karla Marxe tvoří pouze skála. Padesát metrů pod ním Dušek s Jiroušem nandali lyže a sjeli do třetího výškového tábora. 

„Výstup byl náročný a sjezd ještě náročnější. Jeli jsme víceméně po ledu, na kterém byla pěticentimetrová vrstva sněhu. Bylo to nebezpečné, museli jsme hodně hranit,“ popisuje Libor Dušek. 

Sjezd trval více než hodinu, poslední výškové metry do tábora horolezci už sestupovali za tmy. Třetí parťák Jan Holubec, který zůstal ve třetím výškovém táboře, je navigoval a svítil na cestu čelovkou.

Hora, kde nejsou fronty

Zatímco za socialismu na ledových stěnách Karla Marxe často trénovali sovětští vojáci a alpinisté, od rozpadu SSSR se horolezci na vrchol vydávají pouze sporadicky. Mnohem frekventovanější a také méně náročná je jižní cesta z Vachánského údolí. I tak ale pamírský mohykán kvůli svým parametrům a odlehlosti zůstává stranou zájmu většiny horolezců. 

„Z jižní strany každoročně vyráží tři až pět expedic. Podle informací, co mám, jsme byli maximálně pátou výpravou za posledních 30 let, která šla na Pik Karla Marxe severní cestou,“ dodává Dušek. Kvůli tajícímu ledovci budou podle něj podmínky pro lezení v dalších letech čím dál těžší, stává se prudším a kvůli ledovcovým trhlinám i nebezpečnějším.

Druhým cílem krkonošské party v Tádžikistánu bylo vylézt na nedaleký šestitisícový vrchol TbGU, který se neúspěšně pokoušeli zdolat už v loňském roce. Stejně jako loni ale nebyli úspěšní a opět se museli otočit zhruba 100 výškových metrů pod vrcholem. 

Libor Dušek a Zdeněk Jirouš jsou jedněmi z mála, kteří na horu v posledních...

„Počasí sice bylo lepší než loni, ale celkové podmínky náročnější. Místa, kde před rokem byla skála a kameny, tentokrát byly obalené ledem. Stoupání nešlo tak rychle, navíc jsme po výstupu na Karla Marxe už neměli energii,“ vysvětluje vrchlabský horolezec, který s parťáky strávil v Tádžikistánu pět týdnů. 

Poslední týden pobývali u kamaráda v Chorogu, hlavním městě autonomní provincie Horský Badachšán. Dobrodruzi z Krkonoš doplňovali váhový úbytek, během expedice zhubli zhruba sedm kilogramů.

Pik Karla Marxe pojmenoval v roce 1937 sovětský geolog a dobrodruh Sergej Klunnikov, o devět let později na něj poprvé vylezla skupina ruských alpinistů. První česká výprava na vrchol vystoupala v roce 2008, byl mezi nimi také trutnovský horolezec Jaroslav Bartoš.

Horolezci a alpinisté z Krkonoš o sobě v poslední době dávají hodně vědět. Zdeněk Hák z Rokytnice nad Jizerou před dvěma lety sjel afghánský Nošak na lyžích a minulý rok vylezl s Markem Holečkem novou cestou na himálajský vrchol Gašerbrum I, za což jako první Češi dostali horolezeckého „Oscara“, prestižní cenu Zlatý cepín. 

Radoslav Groh z Vrchlabí v roce 2016 absolvoval s Jindřichem Hudečkem první český zimní výstup na patagonskou stěnu Fitz Roy, letos v červenci zase v Pákistánu zdolal obávanou osmitisícovku Nanga Parbat, která je považována za jednu z nejobtížnějších hor na světě.