Jeho počítačové simulace pomáhají předpovědět, jak bude probíhat evakuace z budovy například při požáru nebo teroristickém útoku. „Potřebujeme vědět, za jak dlouho můžeme očekávat, že se osoby dostanou do bezpečí. Modely vytváříme pro konkrétní budovu a situaci. Je jasné, že požár v chemičce bude mít odlišný průběh než třeba požár zavazadla na nádraží,“ upřesňuje Apeltauer. Při tvorbě simulací vychází z projektu nebo elektronického výkresu dané budovy.

Aby mohl model vzniknout, potřebuje vědět, kolik lidí dům navštěvuje a zda se jedná o specifickou skupinu, jako jsou senioři nebo děti. Pro Brno už vytvořil evakuační model budoucího fotbalového stadionu Za Lužánkami a v plánu má i další. O které budovy půjde, však zatím nechce prozradit.

Použití takových modelů je u nás stále novinka. Nabízejí ale přesnější predikci než dosavadní norma. „Zatím se evakuace počítá prostým normovým výpočtem. Česká norma předpokládá, že se lidé po rozeznění alarmu vydají k východu okamžitě a půjdou pomalu – přibližně polovičním tempem, než když jdete na procházku se psem. V praxi se ale ukazuje, že při spuštění alarmu není reakce lidí okamžitá. Ale jakmile se pak vydají k východu, jdou rychleji, přibližně metr za sekundu,“ upozorňuje autor trojrozměrných simulací. Vychází v nich ze zahraničních experimentů, které se v budovách provádějí neohlášeně a chování lidí monitorují kamery a detektory pohybu. „Třeba v divadle se ukazuje, že lidé reagují až po několika minutách,“ říká Apeltauer, který se tvorbou simulací zabývá už deset let.

Nejen evakuace, simuluje se i pohyb lidí ve městě

Právě evakuaci divadla zažilo Brno loni, kdy během dopoledního představení začal hořet přístřešek s kulisami a muselo se evakuovat na 500 dětí. Jihomoravští hasiči ale mají zkušenosti především s evakuací obytných domů. „Nové objekty, kde se shromažďuje hodně lidí, pamatují na bezpečnou a rychlou evakuaci osob. Mnohem horší je to u starých paneláků, které se mohou proměnit v past pro své obyvatele,“ uvedl mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Mikoška.

Tomáš Apeltauer původně studoval fyziku, pak se při doktorském studiu na stavební fakultě začal zabývat automobilovou dopravou. Zkušenosti následně využil i pro pěší. „Pěší doprava si je s tou automobilovou v lecčem velmi podobná. Modely v dopravě jsou dnes už běžné, zatímco v té pěší jsme dost na začátku,“ říká.

Pohyb lidí v centrech velkých měst na pěších zónách totiž začíná hustotou připomínat automobilovou dopravu. „Pokud víte, jak se lidé po městě pohybují, je to stejné, jako byste měřili hustotu dopravy. Na základě takových anonymních dat z kamer pak můžeme předpovědět, když někam půjdeme třeba ve čtyři hodiny odpoledne, jak to bude na dané pěší zóně vypadat, a jestli nebude lepší jít jinou trasou,“ popisuje, jak by se v budoucnu mohly takové modely využít v oblasti chytrých měst. Na podobném projektu už spolupracuje s Brněnskými komunikacemi.

Modely pohybu lidí nacházejí uplatnění také při běžném provozu budov. „Evakuaci studujete pro událost, o níž doufáte, že nikdy nenastane, zatímco naprostá většina životního cyklu budovy představuje běžný provoz,“ uvádí. Zaměřuje se tak i na pohyb lidí v kancelářských budovách. Díky informacím ze vstupních elektronických karet zaměstnanců pak mají vědci k dispozici anonymní data o tom, kdy a v jakých částech je budova nejvíce vytížená. To má dopady na použití vzduchotechniky nebo vhodné umístění nádrží s vodou.