„Sedí pořád sama, s nikým už nemluví. Myslím, že se bojí. Pomozte jí.“

„Paní učitelka říká, že dokud neteče krev, ať si to děti vyřeší samy. Mně se to nelíbí.“

Vzkazy na webové stránce Nenech to být dávají nahlédnout do světa dětských bolestí. Mohou mít nejrůznější podobu, jedno však mají společné. Na všechny je možné reagovat a dítěti pomoct.

„Primárně pomoc začíná tím, že si ve škole šikanu uvědomí. Pak je potřeba ukázat podporu oběti, aby ostatní věděli, že není na problém sama,“ vysvětlil Jan Sláma, jeden z autorů zmíněné aplikace.

Ta má za sebou dva roky fungování, v republice spolupracuje s více než 1 300 školami a k dispozici má přes tři tisíce anonymních hlášení šikany.

Ve Zlínském kraji je zapojených 62 škol, převažují základní. „Nejčastěji se ozývají žáci sedmých tříd,“ prozradil Sláma.

Další údaje ukazují například to, že oběťmi bývají častěji chlapci než dívky, v poměru 60 ku 40. A v naprosté většině případů jde o jednotlivce. Naopak agresoři častěji útočí ve skupině a chlapci vedou nad dívkami víc než dvojnásobně.

Anonymita je zaručená

Upozornění funguje na základě přísné anonymity. Někdo napíše prostou větu, jiný situaci popíše jako slohové cvičení. Je to jedno, žádné oznámení se nevyřazuje a toho, kdo na událost upozorní, správci aplikace uchovají v tajnosti.

Díky tomu aplikace oslovuje takzvanou mlčící většinu. Tedy svědky šikany, kteří se neodváží proti agresorovi přímo vystoupit, ale s jeho jednáním nesouhlasí.

O případu se dozví učitel, který za školu vystupuje jako kontaktní osoba. Nejčastěji to bývá přímo metodik prevence. Ten pak začne problém řešit.

V ideálním případě se pracuje s obětí i agresorem. Mezi nimi totiž často bývají děti, které samy mají nevyřešený problém. Existují také možnosti, jak pracovat s celým třídním kolektivem.

„Nejdůležitější ale je, abychom se o šikaně dozvěděli a aby děti věděly, že všechno se dá řešit. A nebály se,“ řekl ředitel zlínské Základní školy Dřevnická Pavel Dvořák.

Tato škola se k aplikaci připojila právě proto, aby měli školáci co nejvíc možností, jak na problémy upozornit. Informaci o ní má na webu, kromě toho zřídila i vlastní anonymní schránku důvěry.

„V tom, že děti dlouho nenajdou odvahu o tom promluvit, je velké nebezpečí,“ dodal Dvořák.

Mobilní aplikace počítá i s tím, že definice pojmu šikana je velmi nejasná.

„Nechceme tlačit na školáky, aby nahlašovali šikanu a lámali si hlavu s tím, co to přesně je. Upozorňují prostě na to, že se někdo u nich ve třídě necítí dobře,“ podotkl Sláma.

Devadesát procent případů má dlouhodobý charakter

Statistika ze Zlínského kraje ukázala, že 87,5 procenta podnětů se týká šikany, jen jednotky procent naopak dávají vědět o depresích či závislostech. Na nepravosti častěji upozorňují chlapci než dívky.

Nejčastější je šikana verbální, ta tvoří 84 %, následuje fyzická, a to v 37 % případů. Nejtypičtějším důvodem k šikaně je vzhled, následovaný schopnostmi a zápachem.

Oproti jiným krajům je zde více upozornění na sebepoškozování. Alarmující také je, že přes 90 procent případů má dlouhodobý charakter.

Naopak potěšující výsledek, jakkoliv je zároveň zarážející, vypovídá o tom, že pouze v jednom případě učitel věděl o šikaně a nezasáhl.

Informace od Nenech to být ale nemají jednoznačnou vypovídací hodnotu a částečně se liší od zjištění, která má odbor školství Zlínského kraje. Ten třeba eviduje jednoznačný nárůst případů kyberšikany, zatímco daná aplikace takové hlášení z kraje nemá.

Jenže v reálném životě nejde o tvorbu statistik, ale o pomoc konkrétnímu školákovi. „Je výborné, že je tady další nástroj, který pomůže problém odkrýt,“ pochválil krajský radní odpovědný za školství Petr Gazdík.

Kraj zajišťuje pravidelnou podporu a vzdělávání metodiků prevence nejen pro školy střední, které zřizuje, ale i pro základní. Několikrát ročně potom absolvují školení a semináře

 „Jsou to bez nadsázky lidé, kteří do toho dávají kus své duše s každým dítětem,“ dodal Gazdík.

Nenech to být. Video radí školákům, jak se vypořádat se šikanou