Otázkou ale zůstává, na kolik případů se přijde a kolik jich zůstává školám i rodičům neodhaleno.

„S kyberšikanou jsme se na naší škole již setkali. Jedná se ovšem o ojedinělé případy. Buď jsou žáci natolik erudovaní, že se pedagogický sbor nic nedozví, nebo se to prostě děje jen ve velmi omezené míře. Vzpomínám si na případ, kdy jeden žák vytvořil a uveřejnil na kanálu Youtube videomontáž, ve které svého spolužáka prezentoval jako bojovníka Islámského státu. Celou záležitost jsme byli schopni vyřešit interně, v rámci školy. Autor videa svůj produkt smazal a dotčenému se omluvil,“ uvedl metodik prevence jedné ze středních škol na Karlovarsku.

Podobné případy hlásí řada dalších středních i základních škol. „Neustále řešíme případy, kdy si především žákyně vyřizují spory mezi sebou přes mobilní telefon a mobilní aplikace - Instagram, Messenger, WhatsApp a jiné. Podle vážnosti sdělení buď jednáme v rámci školy, nebo také ve spolupráci s policií,“ uvedla další metodička prevence, tentokrát ze střední školy na Sokolovsku.

Ne každý případ se podaří odhalit

Podle odbornice se však ne každý případ kyberšikany podaří odhalit. „Ve škole se často kyberšikana začne řešit až ve chvíli, kdy se něco stane i v reálu. Právě z Karlovarského kraje se nám o pomoc nehlásí téměř žádné školy. Ale spíše, než že by se v tomto kraji kyberšikana vyskytovala méně než v jiných regionech, je pravděpodobnější, že se o ní školy často nedozvědí, či ji řeší spíše interně nebo v rámci kraje,“ vysvětlila Renata Vordová z programu Minimalizace šikany.

„Často je to bohužel bráno tak, že když se škola aktivně zajímá o vztahy mezi dětmi a přihlásí se například dobrovolně do nějakého programu, rodiče jsou vyplašení, jaká je to hrůza, že se na škole tento jev objevil. Ale přitom je to velmi dobrá vizitka školy, když se problémům šikany a kyberšikany věnuje a nebojí se požádat o pomoc odborníky,“ řekla Vordová.

Doplnila, že například v Anglii rozesílají odborníci dotazy na kyberšikanu přímo do škol, a když jim škola ohlásí, že žádné případy neeviduje, přijedou se do ní osobně podívat a zkontrolovat to.

Spíše než přihláškou do celorepublikových programů řeší školy z Karlovarského kraje problémové situace s místní policí, s jejíž pomocí organizují různé přednášky.

„Kyberšikana se objevila i u nás, děti použily většinou mobilní aplikace a Facebook. Řešili jsme to s policií a také jsme pro rodiče zorganizovali přednášku na téma nebezpečí elektronické komunikace na internetových sociálních sítích. Plánujeme den prevence pro vycházející žáky, kde se toto téma také objeví,“ uvedla ředitelka jedné ze základních škol na Chebsku.

Facebook, Youtube, Messenger i Snap chat

Případy, které jsou tak závažné, že se jimi musí zabývat policie, vyšetřují kriminalisté nejčastěji jako vydírání.

„To tvoří zhruba 90 procent. Je to ale případ od případu a může se stát, že je osobě sděleno podezření z více trestných činů. Nejčastěji kriminalisté řeší případy, kdy dívky nafotí intimní fotografie a poskytnou je další osobě, která je následně vydírá. Kromě vydírání může být kyberšikana kvalifikována jako nebezpečné vyhrožování, poškozování cizích práv, porušování listovního tajemství či neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací,“ uvedla krajská policejní mluvčí Kateřina Böhmová.

Z pohledu Renaty Vordové je však kyberšikana komplexnější a hlavním problémem je spíše snižování sebevědomí oběti.

„Šikana je proces. Začíná malými věcmi, pomalu se rozjíždí, děje se stále častěji a účastní se jí více a více lidí. Ve třídě je dětí pouze třicet, ale v kyberprostoru jich při sdílení může být za den 300. Například - kluk jde ve škole na záchod čůrat, někdo ho u toho vyfotí, umístí na zeď na Facebooku a během vteřiny to mohou vidět a sdílet všichni jeho přátelé. To je úplně jiný vývoj než v reálu,“ říká Vordová.

Přesto se podle ní stále jedná o ten samý jev, stále je to šikana. Jen se odehrává ve specifickém prostoru.

„Vždy je zapotřebí řešit situaci přímo v kolektivu. Přihlásit dítě na jinou školu není řešení. Jednak si kolektiv může rychle najít novou oběť, jednak se tím původní oběť může trápit dál, odejde totiž s pocitem, že ona je ta špatná. Tenhle pocit vlastní viny se objevuje u obětí velmi brzo, a když rodiče dítě přehlásí na jinou školu, jen v něm tento pocit prohloubí,“ vysvětluje Vordová.

Učitelé často bývají mimo kyberprostor

Podle výzkumu Kyberšikana na českých školách z roku 2010 se jejím terčem stává až deset procent dětí. Zhruba 80 procent agresorů pochází ze stejné školy jako jejich oběť.

Postupně se proměňují také aplikace, portály a kanály, jejichž prostřednictvím agresoři své vrstevníky šikanují. Zatímco dříve se hojně používal Facebook, nyní ho postupně nahrazují chatové aplikace jako Messenger či Snap chat. Specifická je také tvorba na Youtube kanálech.

„U dnešních dětí je populární nejen sledovat tvorbu youtuberů, ale také se pustit do vlastního nahrávání videí. Zakládají si tedy své vlastní kanály a točí videa, ostatní je ale mohou začít například silně kritizovat a pokořovat v komentářích. A tyto názory dále sdílejí spolu s videem na sociálních sítích,“ popsala Vordová.

Podle ní je šikanou také to, když děti vyloučí jednoho spolužáka z hromadné konverzace třídy či skupiny na nějakém chatu, a pak ho pomlouvají.

„Děti si také často špatně vybírají a chrání své heslo a do jejich účtu se ostatní mohou velmi snadno přihlásit a následně s někým komunikovat pod jeho jménem,“ upozornila Vordová.

Podotkla, že například učitelé ze základních škol často bývají tak nějak mimo kyberprostor. Na hodinách prohlašují, že nemají Facebook, že tohle nepoužívají či neznají.

„Děti poté získají dojem, že je to bezpečné, že je to jejich vlastní prostředí, že to není místo pro dospělé, a nedochází jim, že když někam vyvěsí fotografii, je dohledatelná,“ uvedla Vordová.

Jak tedy v případě podezření na kyberšikanu postupovat? Žáci se mohou svěřit učiteli, ke kterému mají důvěru, popřípadě vyhledat přímo metodika prevence na své škole. Na toho se s podezřením mohou obrátit také rodiče.

Závažnější případy je možné ohlásit přímo na policii. Školám, rodičům i dětem také zdarma poradí na některé telefonní lince (Linka pro rodinu a školu 116 000, Linka bezpečí 116 111), kde se dozví konkrétní kroky, jaké je vhodné v jejich případě podniknout.