Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mariánská skála v Ústí skrývá poklady, starý plán nacistů na tunel ožívá

  5:06
Bez baterky v ruce nebo na čele nemá nikdo šanci prohlédnout si, co ukrývají útroby Mariánské skály v Ústí nad Labem za masivními dveřmi. Znělcovým masivem se táhnou přes tři desítky metrů chodeb.

Rozděleny jsou na kóje různých velikostí, v některých stojí stoly s poházenými papíry a spoustou starých telefonů, rámy kovových postelí nebo matrace naskládané na sebe. Téměř na konci první chodby jsou bedny s velkými filtry na čištění vzduchu. 

Před více než sedmdesáti lety se tady schovávali Ústečané před spojeneckými nálety, pak se odtud dokonce řídila vlaková doprava, jsou tu proto příslušná zařízení.

Hned za vstupem - dveřmi, které působí jako vchod do trezoru - je úzká chodbička ústící do potemnělé místnosti. U zdi tu stojí stůl s pootevíranými šuplíky, v nichž vidíme stohy papíru a pečetní známky. 

Na desce leží sešity. Při jejich otevření se zvíří prach. Naposledy tu totiž uklízeli jistá paní Kropáčková a pánové Hromas a Mrtka, jak si lze přečíst na špinavém tiskopisu s rozpisem služeb, někdy před dvaceti lety.

Ovšem je také vidět, že kromě zmíněné trojice uklízečů tu „pracovali“ i zloději kovů, o čemž svědčí vytrhaná elektroinstalace.

Jsme v útrobách znělcové Mariánské skály, masivu, který činí Ústí nad Labem ojedinělým. Nikde ve střední Evropě není velkoměsto, které má centrum oddělené od sídlišť na periferii obří skálou (zde s vrcholem v nadmořské výšce 265 metrů a 120 metrů nad hladinou blízkého Labe).

Plány nacistů

Dodnes někteří Ústečané spekulují, co všechno sem bylo navezeno v dobách protektorátu a pak za socialismu, aby tu samosprávy vybudovaly vojenskou nemocnici pro případ ohrožení nebo tu mohla vláda uskladnit tajné zbraně. Ostatně i dnes si řada lidí myslí, že kdyby Ústí hrozilo nebezpečí, ukryjí se právě tady. 

Fotogalerie

Ani jedno není pravda, chodby v „Mariánce“ vyrazili dělníci za německé okupace a říšské úřady tu plánovaly vcelku obyčejný dvoutubusový tunel - skálou měla jezdit auta ve směru od Labe. 

S plánem přišli okupanti jen dva týdny po obsazení pohraničí. Cesta měla sloužit jako protipovodňové opatření a měla vést mezi centrem „Aussigu“ a čtvrtí Krásné Březno (tehdy Schönpriesen).

„Stavba byla jedním z megalomanských plánů německých okupantů. Zajímavé je, že má letos kulaté osmdesátileté výročí. Ústí nad Labem se stalo jedním z vládních měst říšské župy Sudety a mělo se proměnit ve vzorové místo Německé říše,“ přiblížil historik ústeckého muzea Martin Krsek.

Z celého tunelu se podařilo dělníkům vyrazit jen 35 metrů jedné z cest a dvě odvětrávací štoly. V září roku 1939, po rozpoutání druhé světové války, byly ale práce kvůli nedostatku stavebního materiálu a dělníků zastaveny. 

Když o pět let později hrozilo nebezpečí náletů, upravili lidé torzo stavby pro civilní obranu. Byl tu zároveň umístěn vysílač místního rozhlasu a vysílalo se odtud varování pro obyvatele, že se blíží nálet.

Tato vysílačka přebírala vysílání, když se blížily bombardovací spojenecké jednotky. V tu chvíli se totiž vypínaly hlavní vysílače, aby letcům nesloužily jako naváděcí věže. Z Mariánky se zároveň krizově řídila i doprava na hlavním nádraží a také ústecký přístav. 

Bunkr součástí nové turistické trasy

„Dnes patří bunkr Českým drahám a je nevyužívaný. Už příští rok by se sem ale mohli podívat lidé v rámci nové turistické trasy po ústeckém podzemí,“ uvedl ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.

A dodejme, že v dobách socialismu byl prostor evidován jako protiatomový kryt.

Pokud jde o tunel, tak to nebyl jediný projekt Němců, který nedošel zdárného konce a týkal se Mariánské skály. Na jejím vrchu chtěl nacistický pohlavár a vládní prezident Hans Krebs ke konci 30. let vybudovat monumentální chrám v antickém duchu, který by sloužil jako vládní budova. Nechal si dokonce připravit sádrový model. 

Výstavbu „nacistické akropole“ ale přerušil začátek druhé světové války. Nedostávalo se peněz ani materiálu na tak náročnou stavbu.

Poznejte podzemí Čech, Moravy a Slezska

Vzrostlé sloupy z bílého mramoru měly nahradit malou kapličku postavenou v 17. století. Místní ji zasvětili Panně Marii, byli ji vděčni za skončení morové epidemie. 

Namále měla už mnohem dříve - za vlády císaře Josefa II., který ji chtěl zbourat. Podařilo se ji ale zachránit, jeden z bohatších Ústečanů si ji odkoupil a staral se o ni. Před 51 lety už takové štěstí neměla a zchátralá šla k zemi. 

O obnovu se nyní snaží Ústecká komunitní nadace spolu s ústeckým podnikatelem a městským zastupitelem Martinem Hausenblasem, který se rozhodl záměr částečně financovat.

Světově proslulá mineralogická lokalita

Mariánská skála je stará 20 milionů let a je součástí takzvané neovulkanické formace Českého masivu. Původně se jednalo o podpovrchové magmatické těleso, výlev proběhl „pod zemí“ do jílovitých pískovců a dnešní skálu odhalila pozdější eroze. 

Své udělala i řeka, která ji vlastně rozdělila na dvě části. „Naše Mariánka“ byla totiž jeden celek s vrchem Kramolna na dnešním druhém břehu Labe.

Co je však asi nejzajímavější pro geology a obdivovatele přírodních krás, že Mariánská skála se svým lomem (těží se tu od 16. století) je světově proslulá mineralogická lokalita. Znělec je plný cenných dutinek s takzvanými zeolitovými minerály – s natrolitem a apofylitem, ale i kalcitem a dalšími. 

Byl tu dokonce nalezen i drahý opál. Slovo drahý je v tomto případě součástí názvu a jde o nejvzácnější, nejžádanější a také nejcennější druh opálu. A drahý opál z Mariánské skály, který byl nedávno k vidění v ústeckém muzeu na výstavě nejcennějších nálezů z Českého středohoří, by byl na sběratelském trhu skutečně velmi drahý - našlo se velmi málo vzorků, spočítat by šly asi na prstech jedné ruky. 

Spoluautor tohoto textu tu několikrát minerály po povolení od vedení činného lomu sbíral. A najít se tu dá velká krása. Natrolity tu tvoří jehlicovité krystaly „porůstající“ dutiny ve znělci a to v takovém množství, že tvoří až 30 procent obsahu horniny. 

Najdete-li kdekoli v Ústeckém kraji na cestách šedý znělec a v něm růžové, oranžové, zelené či bílé dutinky s jehličkami, vězte, že rozdrcený kámen pochází právě z Mariánky.

A teď si představte, jak asi museli sběratelé minerálů zaplesat, když se dočetli, že vedení ústeckého magistrátu uvažuje o tom, že by oprášilo starý plán nacistů a vybudovalo ve skále onen tunel.

Ten by v době povodní odvedl dopravu z centra Ústí skálou na periferii. Mineralogové by už nemuseli hledat v probraných hromadách v lomu, ale skála by začala vydávat nové netušené poklady.