Lucemburská ambasáda sídlí u svatého Apolináře a bývalé Jedové chýše

  18:32
V netypickém sousedství se nachází lucemburská ambasáda v Apolinářské ulici na pražském Novém Městě. Většina ambasád cizích států sídlí na Malé Straně či v Bubenči. Tady je to jiné. Co by člověk kamenem dohodil, stála dříve Jedová chýše, kde se scházela pražská galerka. Ve stejné ulici je nyní i klinika pro léčbu závislostí.

Lucemburská ambasáda se nachází naproti kostelu svatého Apolináře poblíž historické porodnice. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Nic z toho však nemá vliv na příjemnou podobu místa, kterou si pochvaluje i lucemburský velvyslanec Gérard Philipps. Spokojen je i s budovou ambasády. 

„Jde o krásnou barokní stavbu, která je přímo naproti slavnému kostelu svatého Apolináře, jenž byl vystavěn z podnětu Karla IV.,“ popisuje Philipps. 

Přestože dům, kde ambasáda sídlí, prošel v minulosti rekonstrukcí, zvnějšku si zachoval historickou podobu. Uvnitř se však skrývají moderní prostory a malá zahrada, kde velvyslanec občas posedí, přemýšlí a odpočívá.

Návštěva na ambasádě

Seriál MF DNES přináší exkluzivní pohled do prostor ambasád v Praze, kam se běžně veřejnost nedostane. Každou středu a sobotu představí zákoutí jednoho z velvyslanectví i samotného velvyslance. 

Předchozí díly:

Pod jehličnatým stromem v zahradě se skrývá kopie Milníku času. Jde o jakýsi hraniční kámen či patník, jaké v současnosti označují trasu Zlaté stezky, též pojmenované jako Via Carolina. 

Šlo o významnou obchodní cestu mezi Prahou a Norimberkem, jejíž středověký rozkvět nastal za Karla IV. Přes zahradu vede cesta do nejstarších prostor ambasády, do sklepa. V něm kdysi chvíli pěstovali zaměstnanci žampiony. A k vidění tu je také historická studna.

Při stoupání po schodech do vyšších pater budovy ambasády si může návštěvník prohlédnout historické fotografie z Lucemburska. Je zde také vyobrazení Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny z jejich sňatku.

V patře ambasády je pracovna lucemburského velvyslance.

„Má kancelář je jedno ze dvou mých oblíbených míst tady na ambasádě vedle zahrady. Je to pěkné místo na práci,“ líčí Philipps.

Svou rodnou vlast si může připomenout ve chvíli, kdy se uzavřou posuvné dveře mezi jeho pracovnou a salonkem před kanceláří. Na dveřích jsou totiž vyobrazeny pohledy na lucemburskou krajinu.

Sám velvyslanec však říká, že steskem po domově netrpí. A kdyby ho snad stýskání přemohlo, není podle něj problém nasednout do auta a za několik hodin dojet do Lucemburska. Prahu bere Philipps jako určitou odměnu ve své diplomatické kariéře. Jako velvyslanec Lucemburska však má na starosti diplomacii nejen v Česku. 

„Jsem totiž velvyslancem nejen pro Česko, ale také pro Ukrajinu a Estonsko, kam pravidelně jezdím a denně sleduji zprávy z těchto států,“ popisuje ambasador.

Češi pozvedli Lucemburky, myslí si velvyslanec

Být diplomatem v Praze je splněným přáním lucemburského velvyslance Gérarda Philippse, který je v Česku na své poslední misi ve svém profesionálním životě.

Lucemburský velvyslanec Gérard Phillipps.

Lucemburkové jsou významným rodem v českých dějinách. Není trochu paradox, že velvyslanectví Lucemburska sídlí v poměrně malém domě?
Jsme malý národ, nemyslím, že bychom potřebovali velký palác. Pro větší akce využíváme rezidenci, kterou máme v Praze 5. Co se týče důležitosti Lucemburků, myslím, že rod lucemburských vévodů byl jedním z nejvýznamnějších v Evropě. Ne kvůli Lucemburkům, ale proto, že se spojili s Přemyslovci. Slávu rodu přineslo včlenění země do Království českého. Jinak bychom zůstali jen nepříliš významným regionem na západě kontinentu.

Překvapilo vás v Praze něco, když jste ji poprvé navštívil?
Jako velvyslanec jsem přijel téměř před rokem, ale v Praze jsem byl samozřejmě již dříve. V 90. letech jsem se tu každé dva či tři měsíce účastnil schůzek na ministerstvu zahraničí. Navštívil jsem takto Prahu zhruba patnáctkrát, plus několikrát i soukromě. Město jsem proto již znal, tedy jeho hlavní turistické trasy. Když jsem teď po letech znovu přijel, viděl jsem velké rozdíly. Zaujalo mě, jak se pracuje na tom, aby historické budovy vypadaly lépe, aby se zachovalo kulturní dědictví.

Jaké je vaše oblíbené místo v Praze?
Asi Karlův most v šest ráno, když je prázdný. Mezi má oblíbená místa patří také Vyšehrad, který nabízí fantastický výhled na Hrad a město. Navíc je to krásná pevnost sama o sobě, původní sídlo panovníků, než se přesunuli do Hradu na druhý břeh.

Navštívil jste v Praze všechna místa spjatá s Karlem IV.?
Některá ano, ale ještě musím navštívit mnoho míst, a to i mimo Prahu. Nejen těch, která se týkají Karla IV. Výjimečný okamžik jsem zažil loni na výstavě korunovačních klenotů. Tyto symboly, které před dávnou dobou spojily naše země skrze dynastii Lucemburků, běžně k vidění nejsou.

Jak vám jde český jazyk? Učíte se jej?
Češtinu považuji za velmi obtížný jazyk. Za svůj život jsem se naučil šest jazyků. Tím posledním byla dánština. Ta byla jednoduchá, protože už jsem uměl jazyky, které se jí podobají. Jsem lingvista, mám jazyky rád, jenže čeština je slovanský jazyk, který má jinou strukturu. Aby se jej člověk naučil, musel by se mu věnovat denně. A já na to nemám bohužel čas. Jsem totiž velvyslancem nejen pro Česko, ale také pro Ukrajinu a Estonsko, kam pravidelně jezdím a denně sleduji zprávy z těchto států. Česky tak umím jen několik slov, která používám třeba při nákupu. Pozdrav, poděkování, počítání...