Sběratelské skvosty, ale i panenky z obyčejného hračkářství našly domov u Moniky a Nikol Chmelařových. Matka s dcerou je sbírají pětadvacet let.
„Když jsem byla se svou dcerou naposledy v hračkářství, pořídila jsem si úplně obyčejnou barbie. Tedy ne bezduchou modelku, ale Bellu z pohádky Kráska a zvíře. Zakládáme si na tom, aby měly panenky příběh, byly někomu podobné nebo alespoň v nějakém ohledu zvláštní, jedinečné,“ popisuje Nikol Chmelařová.
Ve sbírce uchovávají panenky všech druhů a velikostí a také z různých materiálů. Nebrání se porcelánu, bakelitu ani kaučuku.
„Dceru to chytlo taky. Bude jí v lednu šest let, ale už teď nadšeně provází návštěvníky po výstavách a vysvětluje jim, kde co je. Velmi ráda si hraje s kočárky,“ usmívá se Nikol Chmelařová.
„K narozeninám ale musíme přemýšlet o jiných dárcích, aby jí hračky byly vzácné. Takže pořizujeme autíčka, kostky lega nebo dinosaury,“ dodává sběratelka.
Aktuálně si panenky mohou lidé prohlédnout v několika místnostech ve Vrbasově muzeu ve Ždánicích, a to až do 16. prosince.
„V prvním pokoji jsou víly a skřítci v zasněženém aranžmá, v další místnosti přecházíme k zámeckým dámám, andělíčkům a nevěstám. Ve třetí je pak gró celé výstavy – Ježíšek v jesličkách i s Panenkou Marií a stromečkem,“ vyjmenovává sběratelka.
Poslední místnost patří panenkám, které maminka Nikol, Monika Chmelařová, jež pochází z Veselí nad Moravou, sama vyrábí. Ty vypadají jako živá spící miminka. Odborně se takovým realistickým panenkám říká rebornovaná miminka a Monika Chmelařová jich už vyrobila přes 250 kusů.
„I když je pro nás velmi těžké se s našimi miláčky loučit, rozhodly jsme se je i prodávat. Maminka dokáže miminka přizpůsobit podobě, třeba podle fotografií,“ prozrazuje Nikol Chmelařová.
Na pořízení jednoho takového miminka si lidé musejí připravit minimálně devět tisíc korun.
Ale cena stoupá s množstvím detailů nebo použitým materiálem. Sbírka rebornovaných miminek v rodině Chmelařových je největší v celé republice i na Slovensku.
Monika za svou práci posbírala několik ocenění, první místa obsazuje na soutěžích doma, ale úspěšná je i na těch mezinárodních, vavříny sbírá hlavně v Německu.
Výroba jednoho miminka může trvat i několik dní a člověk u ní musí mít dostatek trpělivosti. „Pokud máme k dispozici všechny komponenty, které se dají běžně koupit, je to asi týden intenzivní práce,“ objasňuje Chmelařová.
Na zakoupené tělo panenky se v jednotlivých vrstvách nanáší barva, postupně se pak vypaluje v troubě. „Struktura pokožky se pak jeví realisticky. Když je namalováno, napichují se řasy a nakonec vlásky. Všechno po jednom,“ popisuje.
Panenku si pak lidé často odnášejí i s výbavou. Každé rebornované miminko obdrží i rodný list. „Často se sice setkáváme s nepochopením, ale myslím, že lidé si na tento trend pomalu zvykají. Spousta lidí už panenky neodsuzuje, našla si v nich zalíbení. Svědčí o tom i to, že až do Vánoc se nejspíš nezastavíme,“ uzavírá s úsměvem.
