Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rusko musíte pochopit. A uspějete, říká majitel Kovosvitu Komárek

  7:18
Z klopýtající sezimovoústecké firmy udělal její současný majitel František Komárek opět hráče v první světové lize na trhu s obráběcími stroji. Vypořádal se i s krizí na ruském trhu a začal obchodovat například v Egyptě a Indii.

Majitel Kovosvitu a byznysmen František Komárek. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Jaký byl pro Kovosvit rok 2015?

Z pohledu budovatele je pořád co budovat. Obecně jsme však dosáhli všeho, čeho jsme dosáhnout mohli. Museli jsme se přizpůsobit podmínkám, které na trhu vznikly. Pozitivní je, že budeme mít tržby, které jsme předpokládali, a také se nám podařilo stabilizovat management. Teď mám tým, se kterým budu moci pracovat na vyšších tržbách a na zvětšení objemu produkce nejen Kovosvitu, ale i dceřiných společností.

Fotogalerie

Byla i nějaká negativa? Například vývoj na ruském trhu.
Situaci na ruském trhu se nepodařilo zvládnout, ne však kvůli naší neschopnosti. Když dojde ke zdvojnásobení ceny rublu, musí si na to trh určitou dobu zvykat. To se už podařilo a byznys se začíná opět otáčet. Mezitím nám ovšem uběhlo tři čtvrtě roku.

Takže teď se situace v Rusku vrací do starých kolejí?
My jsme na ruském trhu úmyslně přibrzdili a raději vyčkávali. Tím jsme se vyhnuli tvrdším dopadům. Soustředili jsme se i na jiná teritoria. Začalo se rozjíždět Polsko, ale také třeba Egypt nebo Indie, kterou do budoucna považuji za velmi zajímavý trh. Dodáváme tam ty nejsofistikovanější obráběcí stroje.

Je pro vás tedy stále Rusko trhem číslo jedna?
Od roku 2012 jsme měli závislost na ruském trhu okolo 68 procent. Ale proč? Protože po krizi, která tu doznívala, nebylo kde prodávat. Jedinými dvěma trhy byla Čína, kde ovšem už byl celý svět, a Rusko. Tam se mohutně investovalo do obnovy strojírenského parku. Rozhodovali jsme se, zda půjdeme do Ruska, nebo Číny. Šli jsme do Ruska, což byl správný krok. Naší výhodou je i to, že s Rusy umíme jako Slované lépe komunikovat než naše západní konkurence, a navíc tam má Kovosvit historicky skvělé jméno. Je pravdou, že jsme byli na tamním trhu závislí, což se podařilo změnit.

Kolik procent vaší produkce tedy míří do Ruska nyní?
Okolo 30 procent. Máme teď čtyři nohy, na kterých stojíme - Česko a Slovensko je jedna, Polsko druhá, Rusko třetí a zbytek světa čtvrtá.

Takže jste lépe rozdělili rizika?
Co je riziko? Prodávat můžete jenom tam, kde někdo kupuje. Když se v Rusku otevřela možnost, tak proč bychom to tam nevalili.

Pro mnoho firem je Rusko nečitelné a bojí se tam investovat.
Tak se jich zeptejte: Byli jste se tam podívat? Víte, jak to tam funguje? Znáte ta specifika? Odpoví vám, že ne. Kdo umí, umí. Kdo neumí, může jít kamkoli a zkrachuje. Když děláte správné kroky se správnými lidmi, musíte být úspěšný. Pokud se nepřizpůsobíte mentalitě toho kterého národa, tak jste zaprvé nafoukaný hlupák a za druhé se velmi rychle budete muset vrátit. Musíte komunikovat a chápat, jak trh funguje a proč tak funguje.

Nedávno jste oznámili koupi společnosti Sasta, která byla v Rusku vaší konkurencí. Dříve jste v Azově vytvořili dceřinou firmu MTE Kovosvit MAS. Co je vaším cílem na ruském trhu?
Když vstupujete na nějaký trh, musíte vědět, čeho chcete dosáhnout. Můžete se na to dívat z krátkodobého hlediska: hurá, jdu prodávat, vydělám sto milionů a jsem spokojený. My jsme na to šli jinak. Položili jsme si otázku, jaké jsou možnosti rozvinout Kovosvit MAS. Strojírenství v Rusku bylo zanedbané. Šli jsme tam s tím, abychom navýšili výrobu obráběcích strojů. Naše produkce byla 240 strojů ročně. Vzal jsem si zrcadlo a zeptal se: Tož, Komárku, chceš investovat, abys z 240 strojů udělal 600, nebo si najdeš někoho, s kým se o tu investici podělíš? A kde se dá ta produkce nejlépe uplatnit? Z toho mi vyplynulo Rusko.

Jakou to pro vás bude mít strategickou výhodu?
Díky tomu, že máme Sastu, získali punc ruského výrobce. A 80 až 85 procent odběratelů v Rusku je ze státního sektoru. Jsou tam legislativní podmínky, které ruské výrobce zvýhodňují. Pokud si státní sektor chce něco objednat, musí primárně oslovit ruského výrobce. Pokud v daném oboru není, může poptávat v zahraničí.

Když v Sezimově Ústí vyrobíte hi-tech stroj a dovezete ho přes vaše tamní společnosti do Ruska, tak je to ruský výrobek?
Ne, pak je to dovozový výrobek. Pokud jej tam ovšem vyrobíme, nebo smontujeme, už je ruský.

Takže ho tam stačí smontovat?
Ano, teď jsme vyvezli 70 strojů a budeme je tam montovat. A jsou to ruské výrobky. Spolu s německým DMG jsme jediní, kdo to takto umí. Řada společností šla cestou, že na své výrobky jen v Rusku přilepily cedulku Made in Russia. A teď mají problémy, protože to nefunguje.

František Komárek (58 let)

Narodil se v Hodoníně. Vystudovaný ekonom pracoval také v armádě. V 90. letech vstoupil do společnosti KKCG svého synovce Karla a bratra Karla. Byl výkonným ředitelem Moravských naftových dolů. Jeho doménou byla vyjednávání v Rusku. V holdingu měl s bratrem nejmenší podíl. Při dělení KKCG v roce 2010 získal Kovosvit MAS. Za pět let firma několikanásobně zvýšila tržby a v areálu v Sezimově Ústí mohutně investuje. Kovosvit má na jihu Čech 820 zaměstnanců. František Komárek je ženatý, ve volném čase se věnuje zahradničení, jeho syn Patrik je v představenstvu Kovosvitu.

Avizoval jste, že do roku 2016 investujete do závodu v Azově 1,5 miliardy korun. Povedlo se to?
Jsme trochu pozadu oproti původnímu plánu, ale v zásadě je jedno, jestli to bude o rok dřív, nebo později. Už tak máme proti konkurenci obrovský náskok. Když totiž v dobách zlých někomu nabídnete spolupráci, tak v dobách dobrých se vám to vrátí. A Rusové si pamatují, kdo se k nim nepostavil zády.

V dubnu to bude pět let, co jste se stal jediným akcionářem. Za tu dobu tržby vzrostly skoro čtyřikrát. Čekal jste, že se podaří Kovosvit tak rychle rozjet?
Nečekal. Těžko jsem to mohl čekat, Kovosvit tehdy nikdo nechtěl. Byl odsouzený ke krachu. Do Kovosvitu jsem šel kvůli tomu, že je tu velký lidský potenciál a know-how, se kterým se neumělo dobře pracovat. To se mi, myslím, podařilo napravit. Vždycky se snažím z lidí dostat co nejvíc. Ne proto, že bych měl radost, že je sedřu, ale protože mám radost, když vidím, že se posouvají. Ale chci jít ještě dál. Udělali jsme tržby 3,2 miliardy, ale já s tím nejsem spokojen, ve střednědobém hledisku to chci zdvojnásobit.

Budete někdy spokojený?
Nikdy! To vám můžu garantovat. Takový prostě jsem, jsem workoholik. Buď v sobě máte ten motor, nebo ne. Tady v té fabrice je něco, co se nedá definovat. Fungovalo to tu za kapitalismu, za války, za socialismu. Všude se to tu rozkrádalo a stejně Kovosvit přežil. Jak je to možné? Musí tu být nějaká energie a naší povinností je v tom pokračovat.

Cítíte tu ten slavný baťovský odkaz?
Baťa je pro mě obrovským vzorem. Ale upřímně, on taky žádný milius nebyl. Skvěle to uměl s lidmi, postavil jim domy a školy. Ale ve fabrice na ně byl hodně tvrdý. A všichni byli spokojení. Dodnes sem chodí tehdejší zaměstnanci a vzpomínají, jak tu bylo dobře. Duch této fabriky prostě musí jít dál. Taky jsme sem hodně investovali, 750 milionů za pět let. A vyděláváme.

Vy jste se strojírenství před Kovosvitem nikdy nevěnoval. Bylo to pro vás těžké?
Když děláte s lidmi, je vám úplně jedno, jestli obchodujete s hruškami, stroji, nebo s naftou. Principy řízení jsou stejné. S lidmi musíte umět pracovat. Musíte je hlídat, kontrolovat, ale na druhou stranu jim dát prostor. A když oni vědí, že jim důvěřujete, to jsou potom divy. Vypadnou z nich věci, o kterých jste neměl ani páru. Jen to musíte umět uvádět do života. Ale nemají to se mnou jednoduché.

To věřím.
Celé je to jenom o tom, umět posadit správného človíčka na správné místo. Ač si třeba ze začátku nemyslí, že se pro něj hodí. Když takového člověka nemáte, musíte ho hledat. To může trvat i roky. U generálního a obchodního ředitele to trvalo čtyři roky. To, co sem chodilo, tu nemohlo zůstat. A bylo mi úplně jedno, jestli se říká, že Komárek vyhazuje. Já tady prostě chci mít slušné lidi, kteří chtějí dosáhnout tržeb, které požaduji.

Stalo se vám, že jste se v odhadu lidí někdy hodně „seknul“?
Samozřejmě. Byli tu tací, kteří se tvářili jako ředitelé zeměkoule nebo náměstci vesmírných galaxií. Když jste mu však dal do ruky opratě, tak jste zjistil, že je to úplný trotl, který umí jenom kecat.

Je pravda, že generálních ředitelů se tu vystřídalo hodně.
Toho, kdo na to nemá, si tu přece nenechám. Podstatu člověka zjistíte v okamžiku, kdy jde do tuhého. Na začátku si řekneme plán – může si vydělat pěkné peníze, ale na konci se budu ptát. První půlrok se umí krásně přetvařovat a dělá, že dělá. Ke konci roku se začne pravda ukazovat. Nejvíc to vidíte při konfliktních situacích. To se člověk vybarví. „Co mi to tu vyprávíte, pane řediteli? Co jste udělal pro to, aby to tak nebylo? Kdo za to má odpovědnost? Proč je to takto, když to mělo být takto?“ A je jasno. Nikdo neuteče. Dojde mu kyslík, je fialový a támhle jsou dveře. Není to se mnou jednoduché. Ale slušní lidé se nemají čeho bát. Každý občas něco zmastí. Pokud to není úmyslně, tak proč bychom ho měli vyhazovat nebo dehonestovat? Je lepší metoda. Prostě si to odpracuje.

Autor: