Mám sen, ale nemohu lobbovat, říká o nových vrtulnících velitel základny

  11:44
Potřetí za posledních jedenáct let se vrací plukovník Rudolf Straka na 22. základnu vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Padesátiletý pilot bojových vrtulníků, na nichž nalétal 2 200 hodin, nastupuje na post nejvyšší. Stal se novým velitelem základny.

V Náměšti už Straka působil tři roky jako velitel 221. vrtulníkové letky, dva roky jako zástupce velitele 22. křídla a dva roky jako velitel 22. křídla. Za sebou má i několik misí v zahraničí a zkušenosti má také z funkce na Velitelství vzdušných sil i na Velitelství speciálních operací NATO.

Fotogalerie

Jaké budou vaše první kroky ve funkci velitele základny?
V každém případě se chci znovu seznámit se základnou. Rok a půl jsem byl pryč, takže jsem určitou kontinuitu ztratil. Chci se seznámit s každou jednotkou a s každým oddělením podrobně a podívat se, jakým způsobem fungují, zda není možnost nějakého zlepšení či podpory.

Chystáte nějaké personální změny?
Dramatické personální změny bych nerad dělal. Na druhou stranu nikdo nikdy nemá jistotu, že tady bude až do důchodu. Armáda je institut, který nemá status doživotního povolání.

Čekají základnu v nejbližší době nějaké investiční akce nebo modernizace?
Dostáváme se postupem času do špatného stavu s naší vzletovou a přistávací dráhou. Nejpozději do deseti let plánujeme její rekonstrukci. Usilujeme také o to, aby se dokončily projektové plány na dostavbu multifunkčního skladu. Jeho výstavba by mohla začít do dvou let.

Při slavnostním nástupu a převzetí bojového praporu jste zmínil, že základnu čekají pohotovostní úkoly. O co jde?
Evropská unie má bojové síly rychlé reakce, takzvané Battle Groups. Jednotlivé národy drží každého půl roku pohotovost. Nynější Battle Group je složena ze států Visegradské čtyřky (Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko). My jsme nyní jeho součástí. Pohotovost budeme držet do konce roku 2019.

Co to znamená pro vojáky, kteří jsou v této pohotovostní jednotce?
Je to jistý stupeň omezení. Do deseti dnů musí být schopni opustit základnu v plné výstroji a výbavě. Je to limitující především v jejich osobním životě, například místem trávení dovolené. Vojáci v této pohotovostní jednotce mají přípravu, jako kdyby šli do mise.

Rudolf Straka

  • Padesátiletý plukovník Rudolf Straka vyrůstal v Příboře na severu Moravy.
  • V armádě slouží od roku 1987.
  • V roce 1991 absolvoval Vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích a začal působit jako pilot bojového vrtulníku Mi-24, na kterém létá dodnes.
  • Prošel řadou funkcí ve štábech letky a leteckých základen.
  • Naposledy působil na Velitelství vzdušných sil jako náčelník odboru bojové přípravy.
  • V letech 2013 až 2016 sloužil na Velitelství speciálních operací NATO v Belgii jako zástupce ředitele odboru leteckého rozvoje.
  • Má za sebou tři zahraniční mise v Bosně a v Afghánistánu.
  • Nalétáno má 2 200 hodin.
  • Ve volném čase se věnuje cyklistice, četbě a historii.
  • Je ženatý, má dvě dospělé dcery.

Kde mohou tyto jednotky zasahovat?
Mohou nabízet humanitární pomoc, ovšem zasahovat mohou i pro udržení míru či předejití konfliktu.

Čekají vás ještě nějaké další pohotovostní úkoly?
Čekají, ale nerad bych se k nim v této fázi vyjadřoval.

Už jste se stačil do Náměště přestěhovat?
Stěhování není až tak jednoduché. Bydlím v Prostějově. Do Náměště dojíždím, anebo tady přespávám.

V armádě jste začínal jako pilot bojových vrtulníků. Zalétáte si ještě?
Z pohledu pilota je to s létáním mizerné. (směje se) Mohu létat, ale musím si na to najít čas. A toho teď moc není.

Proč jste se toužil stát pilotem? Byl to dětský sen?
Ani ne. Uzrálo to ve mně, až když jsem byl na střední škole. Můj otec byl palubní technik u dopravního vojenského letectva.

Vy jste jako pilot začínal na Mi-2 a později na Mi-24. Co si o Mi-24 myslíte? Armáda plánuje jejich přezbrojení a nákup nových vrtulníků...
Tyto vrtulníky zatím odvádějí práci, kterou po nich armáda chce. Ale jestliže máme čelit problémům s dodávkami náhradních dílů a s jejich údržbou, logicky se nabízí hledat cestu jinde.

Jaký stroj byste si pro své piloty představoval?
Je to vždy dané od potřeby konkrétní armády. Nikdy jsem neměl sklon preferovat jeden typ. A kdybych teď řekl svůj dětský sen, tak by to vypadalo, že bych lobboval za jednu firmu.

Vy jste působil na několika zahraničních misích. Co vám to dalo?
Byla to obrovská zkušenost. A obrovské uvědomění toho, jak se u nás máme dobře a abychom si toho vážili. Byl jsem v Bosně a viděl rozstřílené domy, zaminované lesy, kam lidé nemohou chodit. Válka dokáže zdecimovat zemi tak, že několik generací se s tím pak vyrovnává.

A v případě Afghánistánu?
Tam je to daleko horší. V té zemi je de facto válka přes třicet let. My jsme se tam podíleli na výcviku tamních pilotů. Spolupráce s nimi byla skvělá. Oni tam mají všeobecně Čechy rádi.