„Pracujeme ve vlastní ordinaci a pak jedeme ještě na pohotovost. Na osobní život moc času nezbývá,“ přiznává Jiránková.

Podle statistik připadá v Karlovarském kraji na 10 tisíc obyvatel 1,9 zvěrolékaře. Je vás nedostatek, nebo se dá vše ještě zvládat?
Podle mého se nejedná o nedostatek, ambulancí zajišťujících běžnou péči je dost. Spíše se jedná o to, že nikdo nemá povinnost držet noční a víkendové pohotovostní služby. Nikde to není ukotveno v zákoně. Takže je jen na dobré vůli každého lékaře, zda službu bude držet.

Na přelomu roku skončila nonstop pohotovost v karlovarských Dvorech. To znamená, že to do té doby bylo jen na vaší vůli ji držet?
Přesně tak. K tomu si ještě někteří kolegové drží vlastní pohotovost, zejména pro stálé klienty, obvykle v jednom lékaři, a tudíž ani oni nemohou zaručit nonstop dostupnost. Dlouhodobě se to ale ani ve čtyřech nedalo zvládat. V tuto chvíli je v kraji přibližně 55 zvěrolékařů a pohotovost z nich drží různou formou pět či šest. A to je málo.

Jak nyní vypadá pohotovost ve Dvorech?
Jsme tam k dispozici od osmi do jedenácti dopoledne. Poté od 13 do 22 hodin každý den po 365 dní v roce. Střídáme se tam čtyři s tím, že nám čerstvě vypomáhá nová kolegyně. Na druhou stranu to ale vypadá, že jeden z našich kolegů bude v blízké době končit. Takže poté budeme opět čtyři.

Proč tomu tak je?
Nikomu se služby sloužit nechce. Na jednu stranu to chápu, protože to je na úkor osobního volna. Navíc není reálné, aby se na jednom pracovišti střídalo třeba 15 soukromých veterinárních lékařů - OSVČ z jiných ambulancí. Aby tu měl každý svůj sklad léků nebo si úplně vše vozil s sebou, to není dlouhodobě únosné řešení pro nikoho. Než by se lékař na pracovišti vůbec rozkoukal, co má kde umístěné, už by ho střídal jiný. To není efektivní ani pro lékaře, ani pro pacienta. Pokud by v kraji mělo být opravdu nonstop a dobře vybavené pracoviště, bylo by potřeba, aby na něm sloužilo několik lékařů a sester naráz a měl je pak kdo vystřídat na denní službu. Jenže náklady na takový provoz jsou enormní. Provoz veterinárních pracovišť není nijak dotován, jak se spousta lidí mylně domnívá. Veškeré náklady si veterináři musí zaplatit sami jako ostatní podnikatelé.

Jste jedna ze čtyř, která slouží pohotovost. Do toho navíc máte vlastní ordinaci. Jak tedy vypadá váš pracovní týden?
Od pondělí do pátku pracuji ve své praxi v ordinačních hodinách. Plus mám v týdnu vždy jednu večerní službu ve Dvorech do 22 hodin. K tomu ještě jednou měsíčně v pátek vždy od šesti večer nastoupím do Dvorů na pohotovost, kde jsem k dispozici po celý víkend až do pondělí, kdy opět musím zpět do své ordinace. To znamená, že pracuji 12 dní v kuse bez jediného dne volna. Stejně to mají kolegové, kteří se tu se mnou střídají.

V kraji je pět desítek veterinářů, proč se vás více nespojí a každý si občas nevezme pár hodin na pohotovosti? Pro vás by to byla úleva.
To je pravda. Ale jak jsem již uvedla - střídání několika soukromých veterinářů na jednom pohotovostním pracovišti by nebylo ideální řešení. Na druhou stranu lidé od pohotovosti očekávají komplexní péči. Představují si ji tak, že je tam vybavení na vše, že se tam zvládne téměř cokoliv ošetřit. Což je bohužel v tomto kraji trochu nereálné. Dobře, máme tu ordinace, které jsou výborně přístrojově vybavené, ale tam zase chybí zaměstnanci. Důvodem - jako v jiných oborech - je to samé, výše mezd. Pokud vím, průměrný plat veterináře v ČR je přibližně 25 tisíc korun. To si i ten praktický humánní lékař, který pracuje pět dní v týdnu, vydělá víc.

Jaké jsou nejčastější důvody, pro které vás majitelé zvířat na pohotovosti vyhledávají?
Ve večerních hodinách nás tak v deseti procentech navštívili majitelé s akutním úrazem či zhoršením stavu jejich zvířátka - to je v pořádku, k tomu má pohotovost sloužit. V drtivém počtu případů, ale nebyly jejich stavy akutní. Například tři čtyři dny trvající průjem, zakousnuté klíště, tři týdny kulhající pes...

To je jako v lidských ordinacích, kdy lidé přes den nemají čas a pak zatěžují pohotovost.
To je naprostá pravda.

Dá se do budoucna předpokládat, že by se mohla situace zlepšit?
Chci oslovit své kolegy, jestli by někdo měl zájem se s námi prostřídat formou pohotovostních služeb držených na vlastním pracovišti. Bylo by nutné nastavit jasně dané podmínky. Jednalo by se o tu první a základní péči, abychom dokázali zvíře v nejhorším případě alespoň stabilizovat a získat tak majiteli čas na převoz na vybavenější pracoviště například do Plzně nebo Prahy.

Když se zeptám konkrétně, co by měl majitel dělat, pokud se jeho zvířeti něco stane mimo otvírací dobu pohotovosti?
Co vím, tak je nás v kraji několik, kteří pro své stálé klienty pohotovost zajišťují. V první řadě by se o tom měli lidé informovat u svých veterinářů. Pokud toto nenabízí nebo se mu nedovoláte, opravdu vám dnes nezbývá nic jiného než zavolat či dojet do Plzně.

Jak to vypadá s příchodem nových absolventů do kraje?
Popravdě neumím říct, kolik je v kraji studentů. Co vím, tak je několik pracovišť, která už několik let marně hledají zaměstnance. Situace je vcelku složitá, vím, že podobně na tom jsou všude v republice.

Čím to je?
To je otázka. Může to být tím, že mají absolventi přemrštěné představy o financích. Nebo je to tím, že si to na začátku vyzkouší a přitom zjistí, že je to náročné povolání, a raději jdou k nějaké farmaceutické firmě, kde si s menší zodpovědností a časovou náročností vydělají výrazně více peněz.

Ve filmech a seriálech ale vypadá vaše profese romanticky.
Tam to vypadá, jak je to všechno jen o zvířátkách, ale vše je v první řadě o komunikaci s majitelem.

Jací jsou majitelé?
To je vcelku pestré. Máme takové, se kterými je radost pracovat, protože když jim vysvětlíte, jaká jsou potřeba vyšetření a proč, spolupracují dobře a jsou soudní. Na druhé straně je tu i řada klientů, kteří by nejraději vše zadarmo a ihned nebo kouzelnou injekci na všechno. Ta však neexistuje. Spousta lidí žije v představě, že veterinář by měl svou práci dělat z lásky ke zvířátkům a ne pro peníze. Ano, my máme zvířátka rádi, ale jako všichni ostatní chodíme do práce, abychom si vydělali na jídlo, bydlení, oblečení a všechny běžné denní záležitosti. Nikdo nám neodpustí placení faktur, protože děláme svou práci s láskou pro zvířátka. I my jsme jen lidé, také potřebujeme odpočívat, mít čas pro rodinu a žít normální životy.

Počítám, že vaši pacienti jsou nejčastěji kočičky a pejsci. Ale co exotická zvířata?
Ta já osobně neléčím a exotické pacienty přenechávám kolegům, kteří jejich medicínu ovládají. Tady musím podotknout, že ne každý veterinář umí ošetřit všechna zvířata. V rámci studia jsou totiž exotická zvířata jen volitelný předmět.

Ale nedá mi to, opravdu nemáte „exotickou“ zkušenost?
Byla jsem asi první měsíc na pohotovosti a ve tři hodiny ráno mi volal pán, že má pumu severoamerickou a že má průjem, co má dělat. V rozespalosti jsem nejdříve nevěděla, o čem je řeč, než mi to došlo. Občas je to opravdu legrace. Občas mi přinesou i papouška nebo jednou i poštolku, která narazila do drátů a spálila si křídlo.

Exotických zvířat v domácnostech přibývá, co si o tom myslíte?
Je to spíše módní výstřelek. Kdo chce chovat podobné zvíře, měl by si o něm v první řadě něco zjistit a informovat se, zda některý z veterinářů v okolí bude schopen zajistit péči o takového mazlíčka. Protože už máme i ohlasy, že by si lidé rádi pořídili miniopičky. V tom případě by ale pro ně byl k dispozici zvěrolékař jen z některých zoo.

Lidé i do svých mazlíčků více investují, registrujete tento trend?
S tím, jak se lepší možnosti veteriny, tak i náročnost klientů stoupá. Ale jak říkám, pracujeme s velkým počtem lidí, a není tak výjimkou, kdy jeden dokáže do svého mazlíčka nainvestovat velké finanční prostředky a další by to chtěl ideálně za pár korun.

Slyšel jsem o tom, že dnes už existuje i možnost svého zvířecího miláčka pojistit?
Je to pravda. Co vím, tak to zatím u nás dělají jen tři pojišťovny. Cena za roční pojištění se pohybuje přibližně od 1500 do 2500 korun, což někomu může přijít moc, ale na druhou stranu to kryje náklady na zákroky v hodnotě několika desítek tisíc korun.

Jaké jsou nejčastější zlozvyky majitelů zvířat?
Tradičně vede krmení od stolu. Patří tam i překrmování. Spousta majitelů si myslí, že může dát svým zvířátkům i lidské léky. Ibalgin opravdu psu do tlamy nepatří.