Až do roku 1779 mají v Sokolově zmapovaná jména těch, kteří stáli v čele města. Ať už z pozice starosty, úřednického vedoucího, správce či předsedy MěNV. Z této statistiky vyplývá, že v Sokolově čekali minimálně dlouhých 239 let na chvíli, než se do starostovské židle posadí žena.

„Ještě jsem si na oslovení paní starostko nezvykla. A stejně budu vždy hlavně Renatou Oulehlovou a pak teprve starostkou,“ tvrdí sympatická politička.

Co se změní na sokolovské radnici? Tedy s výjimkou toho, že jste si ve vedení města prakticky pouze vyměnili kanceláře.
Historicky poprvé povede radnici žena, ale protože jsme ve stejné sestavě pracovali uplynulé čtyři roky, tak se de facto bude pracovat rychleji. Ať je to, jak chce, když člověk přijde do funkce jako úplný nováček, první dva roky se rozkoukává a učí. Před čtyřmi lety jsem tomu nevěřila, ale byla to stoprocentní pravda. Vedení města je náročné. Už jenom naučit se správné postupy, legislativu… V tomto ohledu už vím, že ne vše jde tak rychle, jak by si člověk představoval. Že jsou procesy, které jednoduše musíte splnit.

A přesto říkáte, že práce půjde rychleji?
Už se nebudu učit. Ty dva roky učení jsou za mnou. Teď už vím…, teď už prostě vím.

Změní se nějak priority radnice v souvislosti se změnou v jejím politickém vedení?
Určitě ne. V Sokolově jsme si nikdy nehráli na to, v jakém je kdo dresu. I zastupitelstvo, kterému vypršel mandát, se snažilo pouze o to, posouvat město kupředu. Aby se dobře žilo. A věřím, že takto bude postupovat i nové zastupitelstvo.

Jak moc se obměnilo složení zastupitelstva?
Máme v něm nové tváře i nová politická uskupení. Jednu pirátku a tři zastupitele za STAN. Takže se zvětšila politická různorodost zastupitelstva.

Co bude na další čtyři roky prioritou pro vás i pro vedení města?
Nerada bych mluvila o vlastních prioritách. Jsme tým, který pracuje a který vnímá potřeby lidí. Takže určitě budeme pokračovat ve směru, který jsme nastavili před čtyřmi lety. Dotáhnout do konce vše, na čem jsme pracovali, a věci, které jsou v plánu, zahájit.

Můžete být trochu konkrétnější?
Zbourali jsme 4. základní školu a na jejím místě chceme vybudovat domov pro seniory. Další z našich priorit je voda pro Hruškovou. Je to naše rozvojová lokalita, kde bychom mohli do budoucna nabízet občanům parcely, což je také důležité. Lidé chtějí stavět, ale nemají bohužel kde. Město mnoho parcel nemá. Z těch důležitých věcí pro každodenní život bych zmínila opravy chodníků, silnic. V minulém volebním období jsme začali s rekonstrukcí škol a školek, v čemž chceme samozřejmě pokračovat.

Tvrdíte, že jste tým. Ale neříkejte mi, že nemáte alespoň jednou svou malou osobní prioritku...
Je o mně známé, že jsem hodně zaměřená na seniory. Takže priorita je pro mě jasná – zřídit městskou organizaci, která se bude starat o dříve narozené. Jsme jediné takto velké město v kraji, které podobnou organizaci nemá. Vnímám to jako dluh. Sice v Sokolově podobná organizace fungovala, ale v roce 2008 ji tehdejší vedení města zrušilo. Myslím si, a mí kolegové to vnímají stejně, že to nebyl úplně šťastný krok. Ráda bych, aby zůstal zachovaný městský fond na podporu rodin, které se starají o hendikepované děti. Ty ve čtvrtém stupni postižení z něj každoročně dostávají deset tisíc, ty ve třetím pět a tak dále. Další věc, kterou bych já osobně ráda, je dětská knihovna na sídlišti Michal. Pro děti z této části města je knihovna v zámečku daleko, a nedostanou se tak na zajímavé akce, které pro ně pracovníci chystají. Kdo žije v Sokolově od malička, ví, že dětská knihovna na Michalu byla, že v ní pracovala úžasná knihovnice. Jako dítě jsem tam chodila pravidelně, často a ráda. Je to dluh vůči dětem z Michalu. To jsou taková má osobní přání.

Co myslíte, že vás bude čekat na postu starostky? Víc práce, větší časový pres?
Toho se úplně nebojím. Toho jsem si užila dost uplynulé čtyři roky. Musím říct, že opravdu, a zvlášť v posledních dvou letech, to bylo mnohdy hodně náročné. Přesně podle toho, že starosta, potažmo místostarosta, je od toho, aby se staral. Tady to bylo úplně stoprocentně naplněné. Už asi nejde pracovat víc.

Rodina vás podporuje?
Podpora rodiny je velice důležitá. Mám svého skvělého manžela, který chápe, že si vzal berana. Znamením i povahou. Vždy jsem se snažila být aktivní. Už moje úžasná paní třídní mi říkávala, že jsem trochu jako Johanka z Arku, že jdu taky vždy na pomoc. Ta touha ve mně zůstala. Rodina mě v tom podporuje. A právě rodina je na druhou stranu pro mě na prvním místě. Kdybych cítila, že má práce rodinu hodně postihuje…

Co by bylo, kdyby?
V momentě, kdy bych cítila, že nemohu být na obou místech stoprocentní, zvažovala bych, co dál. Ale myslím si, že s mojí rodinou taková situace nikdy nepřijde. Oni jsou prostě neskuteční.