Odvykli jsme pořádným zimám, říká starosta sněhem sevřeného Božího Daru

  13:06
Kalamita, bílá tma, zavřené silnice, zapadlá auta, odříznutý od světa. To jsou slovní spojení, která se v posledních dnech nejčastěji používají v souvislosti s krušnohorským Božím Darem. Nejen letití pamětníci ovšem mohou potvrdit, že letošní zima není až tak extrémní.

V čem je tedy potíž? „Odvykli jsme pořádným zimám,“ domnívá se starosta Božího Daru Jan Horník.

Myslíte si, že za situaci, která v posledních dnech vládne na Božím Daru, může jen počasí?
Nemyslím si, že za ni může něco jiného než klimatické podmínky. Není ale až tak neobvyklá. Dejme tomu, že za posledních pět let nebyly pořádné zimy, mám ale v dobré paměti rok 2000, kdy byl Boží Dar tři dny neprůjezdný. Úplně. Dva a půl metru sněhu na planině. Takže letošní zima není až tak neobvyklá, jen jsme si odvykli.

Myslel jsem to spíš tak, jestli za kalamitní situaci trochu nemůže i lidský faktor?
Je pravda, že se za poslední roky obrovsky zvýšila návštěvnost centrálního Krušnohoří. A to díky velkým investicím jak do běžeckých tratí, tak do sjezdových areálů. Vznik největšího lyžařského areálu v České republice přináší zvýšený zájem hostů. A lidé, kteří přijedou dejme tomu z Prahy, kde žádný sníh není nebo je jen poprašek, si myslí, že tak to bude i v horách.

Přijedou, nerespektují dopravní značení, pokyny dopravních policistů či silničářů. Občas mi připadá, že jsou jak zvěř. Nedochází jim, že když špatně odstaví auto, neprojede kolem něj fréza, nedojede záchranná služba. To jsou atributy, které dříve nebyly. Dříve se všichni snažili, aby lidí přijelo co nejvíce. Nikdo ale neřešil únosnost lokality a její propustnost. Únosnost se dnes blíží ke stropu. A tím to skončí. Nic se rozšiřovat nebude, budou se jen kvalitativně zlepšovat služby.

Starosta krušnohorského Božího Daru a karlovarský senátor Jan Horník.

Starosta krušnohorského Božího Daru a karlovarský senátor Jan Horník.

Týká se to jen motorizovaných návštěvníků hor?
S větším počtem návštěvníků roste i počet těch neukázněných. A nejde jen o motoristy. Když si třeba někdo udělá pěší výlet ve vichřici směrem na Klínovec, kde horko těžko silničáři udržují komunikaci, je to nebezpečné. A já si pak říkám: Koho mám chránit? Turistu, který si neuvědomuje nebezpečí a udělá si procházku v naprosto nepřijatelných podmínkách, nebo řidiče, který nechce takového člověka zabít? Tak rozhodnu, že úsek zavřu. A až sibérie skončí, zase se lehce otevře.

Takové rozhodnutí se ovšem nemusí setkat jen s pochopením.
V souvislosti s tím jsem zaznamenal nový fenomén. Když jsem zveřejnil videa ze situace na horách, tak je sdílelo zhruba 2500 lidí. Většina komentářů byla pozitivních ve smyslu: ať se lidé podívají na předpověď počasí. Meteorologové varovali, policisté varovali, silničáři varovali, a oni tam stejně jedou. Ale asi třetina diskutujících se vyjadřuje tak, že napadla trocha sněhu, to je toho. Jenomže své příspěvky píší z tepla kanceláří. Každému z nich bych, kdybych mohl, naordinoval čtvrt hodiny v těch nejhorších podmínkách, které jsem v životě zažil. Za deset minut by byli všichni počůraní strachy.

Fotogalerie

Takový názor razí návštěvníci hor?
Nejenom ti. Řada lidí z Čech pracuje v Německu. Mám kamaráda, který má v Německu hotel a polovinu personálu tvoří Češi. Mají tam větší plat, ale vůbec si nezakalkulovali, že budou jezdit přes nejvyšší vrchol Krušných hor. A to, co oni píšou, to je k neuvěření. Že třeba přijdou kvůli zavřeným silnicím o práci. Kdyby se tak nakrásně stalo, najdou ji v Sasku kdekoliv jinde. Anebo jestli chtějí, zaměstnáme je rádi na Božím Daru. Takoví lidé jsou velice agresivní, protože za problémy vidí jen svoje peníze. Než aby si třeba na tři dny vzali ubytování v Německu, budou křičet, jak jsou silničáři neschopní. Agresivita ve společnosti, kde rozhodují peníze, nezná míru.

Setkal jste se s podobným postojem i ze strany provozovatelů lyžařských areálů? Ti by přeci mohli křičet, že uzavřením silnice přicházejí o klienty.
Zatím ne. Komunikuji s nimi. Dostal jsem od nich dokonce i nabídku, jestli silničáři nechtějí pomoct s údržbou silnic. Díky tomu, že v prostředí žijí, tak situaci chápou, byť by byli raději, aby se lidé na sjezdovky dostali. Bylo by špatné, kdybychom se kvůli problémům dostali do pře.

Už jste zmínil rok 2000. Tehdy situaci řešila armáda se svými nakladači. Neuvažoval jste letos o tom, že byste ženijní vojsko i letos požádal o intervenci?
Kdybychom si nedokázali poradit sami, byli bychom za velké sraby. V roce 2000 jsme navíc neměli žádnou frézu, za ta léta se situace radikálně změnila. Problém je jeden. Malé obce, které by ji potřebovaly, nemají na podobnou techniku prostředky. Jen unimog s frézou stojí šest a půl milionu. A na to obce nemají. Dnes ráno jsem řešil, kolik by stála fréza na traktor, který jsme nově koupili. A zase se pohybujeme v částkách osm set tisíc až 1,2 milionu.

Vy jste v Praze jednal i o možnosti omezit vjezd na hory závorami.
I na to se hned snesla vlna kritiky. Musím ale říct, že jednání s generálním ředitelem Ředitelství silnic a dálnic bylo pozitivní. Domluvili jsme se na tom, že zpracují dokumentaci, jak by se situace dala do budoucna řešit. Už od Ostrova by byly návěsti informující třeba o tom, že Boží Dar je neprůjezdný. Nebo že státní hranice je zavřená. Aby auta už dál nejezdila.

Na abertamské zatáčce by pak byly závory proto, aby auta nenajela na planinu, kde by mohla zůstat viset. A k té závoře by přijel pluh, který by je vzal do vláčku, a za kolonou by se zase zavřela. Podobně, jako je tomu dnes, kdy ovšem závoru nahrazuje policejní hlídka. Tak to funguje třeba ve Švýcarsku či Rakousku. Podobně to budeme muset řešit jak na příjezdu od Ústeckého kraje, tak ve spolupráci se sousedy i z německé strany. Je to vlastně ten samý systém, když se zavírají tunely. Když je v nich nějaký problém, vjet se do nich nemůže a hotovo.