Čím si vysvětlujete, že právě v Havířově bylo tolik osad?
Asi to bylo tím, že zde v šedesátých letech žili hlavně mladí lidé z různých koutů republiky, kteří zde přijeli za prací. A také ta poloha – stačilo sednout na vlak a za chvíli jste byli v Beskydech. Kolikrát jsme šli i pěšky, třeba na Prašivou.
Co se vlastně skrývá pod označením trampská osada?
Nebylo to tady v pravém slova smyslu jako třeba na Sázavě nebo Vltavě. Že se postavila chata, dal se nějaký název a jezdilo se na chatu. Na Beskydsku to bylo vždy spíš o tom, že se dala dohromady parta pěti deseti lidí, vymysleli si název a společně pak vlakem jezdili na čundry. S vlastní vlajkou a domovenkou. A sídlo? To trampové mohou mít, ale často nemají, jsou to spíše takové toulavé skupiny.
Jak vzpomínáte na svůj první čundr?
To snad ani nebyl čundr, bylo to takové paďourské (paďour neboli mastňák v trampingu označuje člověka, který se neumí v přírodě adekvátně chovat – pozn. aut.). Sbalili jsme jen deku do ruličky a se čtyřmi spolužáky z učňáku jsme se vydali na hrad Pecka. Neměli jsme zkušenosti, nic.
Pak se z vás ale stal tramp se vším všudy. Kam jste nejčastěji jezdili?
Hodně se jezdilo do Stříteže nebo do Řeky. Třeba na takovou louku pod Ropičkou, kde byly tři opuštěné seníky, kde se mohlo tehdy spávat. Tam jezdili trampové z Těšína, Karviné, Ostravy a dalších míst. Vědělo se, že když tam pojedete, vždy tam na někoho narazíte. Hodně se tam dříve dělávaly i potlachy.
Na nich se děje co?
Jsou to setkání trampů, která organizuje vždy jedna z osad, obvykle při příležitosti výročí svého vzniku. Osada si připraví nějaký program, soutěže, večer je pak táborák, kde se zpívají trampské písničky, vypráví se a tak dále. Sjíždí se na ně až ke 150 trampů.
Založili jste si svou vlastní trampskou osadu, abyste taky mohli dělat potlachy?
Já jsem se napřed k jedné připojil, říkali si Šedí vlci. Pak jsme si s klukama z party řekli, že založíme vlastní. Příští rok budeme mít 50 let a jmenujeme se Vampýři.
Proč Vampýři?
To jsme tak jednou spali pod širákem v Řece nahoře na lomu a lítali nám nad hlavou netopýři. Tak to tomu tak nahrálo…
Na čundrech jste strávil desítky let. Kdy byla zlatá éra trampingu?
Jednoznačně v šedesátých letech. Tehdy tramping prožíval opravdový boom, nejen tady v regionu, ale po celé republice. Ta doba je neopakovatelná a my máme velké privilegium, že jsme u toho mohli být. V republice začali dávat první westerny – Rio Bravo, Sedm statečných, pak začaly mayovky. A hudba šedesátých let, ta byla jedinečná. V době normalizace pak byl tramping takovou naší odpovědí režimu. Protože trampové mají svobodu v krvi a nenechají si ji vzít. Za celou dobu trampingu se režimu nepodařilo jej svázat pod nějakou organizaci.
To asi tehdejším funkcionářům nebylo moc po chuti…
To ne. Navíc v těch 60. letech se mezi trampy hodně napodoboval Divoký západ a ani ta naše móda se režimu nelíbila. Pamatuju si, jak trampové za „totáče“ čistili Lučinu. Místní národní výbor to nemohl skousnout, tak se to muselo dát pod hlavičku Klubu mladých. Přitom se sjeli trampové z celé republiky a čistili naši řeku od odpadků, které tam naházeli místní.
Jak je na tom tramping teď?
Pořád žije. Ti, co mají boudu, na ní víceméně víkend co víkend něco dělají. Jsou osady, kde to žije ve velkém dodnes. Dělají se akce nejen v přírodě, ale i ve městech. Takže žijeme, ale zároveň stárneme…
Mladí se k vám nepřidávají?
Generace mladých bohužel spíše holduje výpočetní technice.
Takže tramping stále táhnou lidé odkojení šedesátými léty?
Přesně tak. Teď když chystám výstavu, tak jsem třeba na jednu stranu byl příjemně překvapen tím, že ještě funguje první havířovská osada Ztracenci – mají nyní chajdu v Komorní Lhotce, kam pravidelně jezdí. Na druhou stranu se také dozvídám o tom, že řada trampů už není mezi námi.
Zmínil jste výstavu, která mapuje historii havířovského trampingu. Co na ní lidé uvidí?
Fotky z různých ér místního trampingu, trampské vybavení včetně vzácností, jako je pingl (trampy využívaný batoh – pozn. aut.) z první světové války, informace o místních osadách a podobně. Výstava se koná u příležitosti stého výročí vzniku trampingu v Československu a k vidění je od 2. do 29. listopadu v galerii kina Centrum v Havířově.
